NPD documents search: Boh. adm., 14 (1932), sv. 2

Čís. 12651.

Převedli-li rodiče pozemek, jejž se zavázali dáti dceři věnem, na třetí osobu, načež si dcera vymohla proti rodičům rozsudek na zaplacení peněz jako protihodnoty za pozemek, zanikl původní závazek k vydání pozemku a to i proti přejímateli pozemku. Závazek postupitele pozemku zaplatiti peněžitou protihodnotu, vzniknuvší teprve pp odevzdání pozemku přejímateli, nepřešel (§ 1409 obč. zák.) na něho. Zaniklý nárok dcery na odevzdání pozemku nemohl proti přejímateli obživnouti ani tím, že dcera nemohla vydobýti svou peněžitou pohledávku na postupitelích.
(Rozh. ze dne 27. května 1933, Rv II 149/32.)
Manželé B-ovi postoupili v srpnu 1930 žalobcům pozemek, jejž dali asi před sedmi lety do užívání své dceři, žalované, a jejž prý se jí zavázali dáti věnem. Pro porušení této smluvní povinnosti žalovala (spor
Civilní rozhodnuti XV. 45 C 544/30) žalovaná své rodiče o zaplacení 4500 Kč jako protihodnoty za onen pozemek, kterýžto spor vysoudila, avšak exekuce zůstala bezvýslednou. Ježto žalovaná zdráhala se vydati pozemek žalobcům, domáhali se žalobci na ni vydání pozemku žalobou, o niž tu jde. Oba nižší soudy uznaly podle žaloby, odvolací soud z těchto důvodů: Ze spisů C 544/30 správně usoudil první soudce, že žalovaná touto žalobou upustila od smlouvy o věnu, když rodiče pozemek jí užívaný postoupili s usedlostí později žalobcům, žádajíc místo původního plnění jeho protihodnotu. V onom sporu neuváděla ani nijak nenaznačila, že se vzdává nároku jen pod podmínkou, že jí bude oněch 4500 Kč zaplaceno. Poukazuje tam prostě na to, že rodiče v létě 1930 postoupili celou usedlost žalobcům, takže ona neobdrží nic z pozemků rodičů, a tito že jsou jí proto povinni zaplatiti částku zastupující hodnotu juterka dobrého pole. Kromě toho také za nynějšího sporu výslovně uváděla, že se již podáním oné žaloby na rodiče vzdala užívání pozemku, nehledíc k tomu, že držba přešla na žalobce dne 16. srpna 1930. Dále nelze tu ani použíti předpisu § 1409 obč. zák., jehož se žalovaná dovolává, Měli-li rodiče obligační závazek odevzdati žalované nějaký, po případě určitý pozemek, nelze závazek ten považovati za dluh náležející ke jmění ve smyslu uvedeného právního předpisu. To byl závazek rodičů ryze osobní, nevzešlý nijak z onoho jmění nebo pro ono jmění. Ostatně jsou žalobci se svým nárokem chráněni předpisem § 440 obč. zák. Avšak, jak již nahoře uvedeno, v době podání této žaloby již ani onoho závazku nebylo, neboť místo něho vymohla si žalovaná proti rodičům nárok na peněžitou náhradu. Tento dluh rodičů pak již proto nemohl ze zákona přejíti se jměním na žalobce, poněvadž v době jeho vzniku rodiče nebyli již vlastníky usedlosti.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolání.
Důvody:
V souzeném případě jde o pravou žalobu vlastnickou podle § 366 a násl. obč. zák. a není sporu o tom, že žalobci nabyli ke spornému pozemku knihovního vlastnictví, že se ujali též jeho držby, že však žalovaná má pozemek ten nyní ve své moci a zdráhá se jej žalobcům vydati. Žalovaná, dovolatelka, uplatňuje proti žalobě obranu, že žalobci, převzavše od rodičů stran usedlost v P., převzali i jejich závazek, postoupiti sporný pozemek žalované do vlastnictví jako věno, a odkazuje ve směru tom k ustanovení § 1409 obč. zák. a k § 187 III. dílčí novely k obč. zák. Než dovolatelka přehlíží, že si podle zjištění nižších soudů vymohla proti svým rodičům ve sporu C 544/30 pravoplatný rozsudek na zaplacení 4500 Kč jako protihodnoty za pozemek, jejž se jí podle jejího tvrzení rodiče zavázali odevzdati do vlastnictví jako věno a jejž s porušením této smluvní povinnosti jí do vlastnictví nepředali, nýbrž spolu s usedlostí svou postoupili žalobcům do vlastnictví. V onom sporu uplatnila dcera (nynější žalovaná) po právní stránce proti rodičům jako postupitelům nemovitosti nárok na náhradu škody pro nesplnění tvrzeno smlouvy (§ 1295 prvý odstavec obč. zák.). Tím však, že si vymohla proti svým spolusmluvníkům rozsudek, by na místě původního jejího nároku na odevzdání pozemku věnem, jí plnili protihodnotu pozemku v penězích, nastoupila tato peněžní pohledávka na místo původního nároku, původní závazek postupitelů nemovitosti na předání pozemku přeměnil se v závazek na zaplacení 4500 Kč. Takovým způsobem z vůle samotné žalované původní závazek úplně, zanikl, a to s právní účinností i proti žalobcům jako přejímatelům jmění (podniku), ježto závazek původního dlužníka a přejímatele dluhu je totožný (§ 1407 obč. zák.). Nový závazek postupitelů jmění z rozsudku na zaplacení peněžité protihodnoty nepřešel již na žalobce jako přejímatele pozemku proto, že založen byl jen mezi procesními stranami sporu o peněžitou náhradu, a to teprve v době po odevzdání majetku, kdežto přejímatel jmění (podniku) ručí podle § 1409 obč. zák. a § 187 III. dílčí novely k obč. zák. jen za dluhy (závazky) v době předání již založené, nikoli teprve později vzniklé. Zaniklý nárok na odevzdání pozemku nemohl proti žalobcům obživnouti ani tím, že žalovaná svou pohledávku z rozsudku nemohla na svých rodičích vydobýti. Žalobci nebyli odsouzení k zaplacení 4500 Kč a proto není žalovaná oprávněna zadržovati jim sporný pozemek až do vyplacení náhradní částky, ke které byli odsouzeni její rodiče. Je proto neodůvodněna výtka vadnosti řízení podle § 503 č. 2 c. ř. s., kterou spatřuje dovolatelka v tom, že nebyl připuštěn a proveden nabídnutý důkaz písemní smlouvou ze dne 31. října 1915. Dovolatelka nemůže však zadržovati žalobcům sporný pozemek ani z důvodu tvrzeného užívacího nebo požívacího — tedy věcného — práva (§§ 504 a 509 obč. zák.), neboť tohoto práva vzdala se (§ 1444 obč. zák.) podle svého vlastního skutkového tvrzení. Když však dovolatelka nemá ani obligačního ani věcného nároku na pozemek, zadržuje jej beze všeho právního důvodu a je povinna jej vydati žalobcům jako jeho vlastníkům.

Citace:

Čís. 12651.. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1934, svazek/ročník 15/1, s. 729-731.