Č. 6053.

Státní občanství. — Domovské právo (Slovensko): * Osoba, mající domovské právo nejpozději od 1. ledna 1910 v obci, z níž jen část připadla k čsl. stát. území, nabývá státního občanství čsl. dle § 1. č. 1 zák. č. 236/20 jen tenkráte, jestliže měla své poslední bydliště před rozdělením obce v té její části, která připadla ke zdejšímu státnímu území.
(Nález ze dne 11. listopadu 1926 č. 22982).
Věc: Eugen G. v K. proti župnímu úřadu v Košicích stran domovské příslušnosti.
Výrok: Nař. rozhodnutí zrušuje se pro vady řízení.
Důvody: Župní úřad v Košicích vydal nař. rozhodnutí tohoto znění: »Z moci úřední zrušuje se platnost usnesení rady města Košic z 24. dubna 1915, jímž byla st-li přiznána domovská příslušnost v Košicích. V důsledku toho zrušuje se také i platnost usnesení rady města Košic, kterým byla dne 4. března 1921 znova zjištěna dom. příslušnost Eugena G. do Košic.« Odůvodnění: Prvé usnesení města Košic musilo býti zrušeno, poněvadž Eugen G. měl dom. příslušnost v Š. před nabytím příslušnosti v Košicích. V Košicích nabyl dom. příslušnosti teprve po 1. lednu 1910 a byl proto povinen žádati ve smyslu § 9 zák. č. 236/20 o přiznání stát. občanství. Poněvadž to omeškal, zanikla platnost dom. příslušnosti košické, přiznané mu v r. 1915. Usnesení měst. rady v Košicích z 24. března 1921 muselo býti proto zrušeno, poněvadž Eugen G., nemaje čsl. stát. občanství dle § 5 zák. čl. XXII : 1886, neměl právního nároku na přiznání dom. příslušnosti v čsl. republice, z čehož plyne, že je vzpomenuté usnesení nezákonné.«
O stížnosti do rozhodnutí toho uvážil nss takto:
Žal. úřad shledal důvod ke zrušení uvedených usnesení městské rady v Košicích v tom, že st-l není čsl. stát. občanem. Z tohoto důvodu byl by však mohl úřad zrušiti toliko usnesení z r. 1921, poněvadž jen toto usnesení spadá do doby, kdy bylo již předpokladem přijetí do dom. svazku zdejší obce čsl. stát. občanství, kdežto usnesení z r. 1915, vydáno byvši za trvání býv. král. uherského, předpokládalo k platnosti své maďarské státní občanství st-lovo, o němž v tehdejší době sporu není. Bylo tedy usnesení z r. 1915 učiněno platně. Tím, že Košice připadly později k čsl. republice, usnesení to původní své platnosti nepozbylo, nýbrž byla by okolnost přidělení Košic k čsl. republice mohla způsobiti toliko bezúčinnost dom. práva st-lova v Košicích, předpokládaje ovšem, že st-l nestal se čsl. státním občanem.
Pokud tedy nař. rozhodnutí zrušuje platnost usnesení měst. rady v Košicích z r. 1915 z uvedeného důvodu, nemá opory v zákoně.
Otázka, pozbylo-li dom. právo st-lovo na základě usnesení toho nabyté účinnosti a bylo-li usnesení z r. 1921 učiněno platně či nic, závisí, jak uvedeno, na zjištění, stal-li se st-l čsl. státním občanem. Žal. úřad vychází z předpokladu, že se st-l nestal zdejším stát. občanem, ačkoli je nesporno, že měl 1. ledna 1910 dom. právo v Š. a že bezprostředně po tom nabyl dom. práva v Košicích. Stížnost naproti tomu tvrdí, že se st-l stal zdejším stát. občanem, poněvadž část obce Š. připadla k Čsl. republice a poněvadž má tudíž st-l od 1. ledna 1910 nepřetržitě domovské právo na zdejším státním území.
O této námitce uvážil nss takto:
Zák. čl. XXII : 1886, upravující otázky dom. příslušnosti, nemá ustanovení o tom, jak se zachovati v příčině dom. práva v případě, že se obec rozdělí. Z přirozené povahy plyne však, že rozdělí-li se obec na dvě samostatné obce, vznikne pro každou z nich dom. právo, pojící se k území každé z obcí těch a že každý z příslušníků dosavadní spojené obce může býti nadále příslušníkem toliko jedné z nových obcí. Je-li pak, jak vyplývá z §§ 10 a 11 uvedeného zák. článku, hlavním momentem pro získání dom. příslušnosti v určité obci okolnost, že dotčená osoba v obci té se usadila a tam po určitou dobu bydlila, je patrno, že pro otázku, které z nových samostatných obcí připadnou příslušníci dosavadní nerozdělené obce, může býti rozhodno jen bydliště v době rozdělení obce tak, že z příslušníků dosavadní jednotné obce stanou se příslušníky každé z nových obcí ti, kteří v ní v době rozdělení bydlili.
Je-li tomu tak a pojí-li § 1 č. úst. zák. č. 236/1920 čsl. stát. občanství k dom. právu, získanému nejpozději 1. ledna 1910 na území býv. mocnářství Rak.-Uh., jež náleží nyní čsl. republice, je patrno, že byla-li obec ležící na území býv. mocnář. Rak.-Uh. rozdělena tak, že jedna její část stala se součástí čsl. stát. území, stali se čsl. stát. občany dle bodu 1 § 1 uvedeného úst. zák. ti, kdož, majíce v dosavadní nerozdělené obci dom. právo nepřetržitě od 1. ledna 1910, bydlili v době rozdělení obce v části její, jež připadla k Čsl. repub., poněvadž je u nich splněn předpoklad nepřetržitého dom. práva na území Čsl. republiky od 1. ledna 1910.
Pak nelze však odepříti čsl. státní občanství dle uvedeného zák. ustanovení ani osobám, jež získavše nejpozději 1. ledna 1910 dom. právo v obci na území býv. mocnářství Rak.-Uh., jejíž část připadla k Čsl. republice, je po onom dnu sice ztratily, ale nabyly bezprostředně dom. práva v obci, ležící na území Čsl. republiky, jestliže aspoň měly naposledy bydliště v obci té před jejím rozdělením v oné části její, jež se stala součástí čsl. území státního, neboť i při nich je za těchto předpokladů plněn požadavek nepřetržitosti dom. práva na území Čsl. republiky nejpozději od 1. ledna 1910. V konkrétním případě je nesporno, že st-l, maje 1. ledna 1910 dom. právo v obci Š., nabyl bezprostředně potom dom. práva v Košicích. Kdyby tedy bylo správné tvrzení stížnosti, že obec Š. byla rozhraničením rozdělena a že část její připadla k Čsl. republice a kdyby dále byl st-l měl poslední své bydliště v době před jejím rozdělením v části její připadlé Čsl. republice, nebylo by mu lze odepříti čsl. státní občanství a odpadl by tedy důvod, pro který žal. úřad zrušil ono usnesení měst. rady v Košicích. Je-li tomu tak či nic, patrno není, když žal. úřad uvedené rozhodné okolnosti nevyšetřil a k nim nezaujal stanovisko. Zůstalo proto řízení správní kusým.

Citace:

č. 6053. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické nakladatelství v Praze, 1927, svazek/ročník 8/2, s. 600-602.