NPD documents search: Váž. civ., 9 (1927), sv. 2

— Čís. 7395 —
Čís. 7395.

Účelem prozatímního opatření správou pachtovních práv dlužníka, jež bylo povoleno jen na dobu do právoplatného rozhodnutí sporu jest, by vadným hospodařením na spachtovaném statku nebo změnou dosavadního stavu nebylo zmařeno nebo stíženo soudní dobývání navrhovatelova nároku a by tímto opatřením byla odvrácena hrozící nenahraditelná škoda, nikoliv však, by výtěžky ze správy byly rozvrhovány mezi věřitele dlužníka. Bylo-li prozatímní opatření jako nezákonné zrušeno, jest navrhovatel povinen nahraditi správci pachtovních práv odměnu. Správce pachtovních práv nebyl oprávněn zadržeti si k zajištění své odměny potřebný peníz z výtěžku správy. Vymohl-li si navrhovatel exekuci zabavením a přikázáním nároku dlužníka na vydání veškerých výtěžků, kterých správce jeho pachtovních práv docílil, nepřichází v úvahu předpis § 383, druhý odstavec, ex. ř.
(Rozh. ze dne 13. října 1927, R I 828/27.)
K návrhu vnuceného správce uložil soud prvé stolice navrhovateli prozatímního opatření vnucenou správou pachtovních práv, by složil na soudě odměnu vnuceného správce 1 800 Kč. Soud prvé stolice návrhu vnuceného správce vyhověl, rekursní soud — Čís. 7395 —
návrh zamítl. Důvody: Prvý soud ukládá Karlu S-ovi, k jehož návrhu bylo povoleno prozatímní opatření vnucenou správou pachtovních práv, by do 8 dnů složil na soudě odměnu vnuceného správce Jana F-a 1 800 Kč z důvodu, že výtěžky vnucené správy pro vykonatelné pohledávání Karla S-a byly zabaveny а k vybrání přikázány, a že soud následkem toho nemohl naříditi, by byla odměna zapravena z výtěžku. Názor ten jest mylný. Zabavení a přikázání může se státi vždy jen s výhradou práv třetími osobami již nabytých, a takovým právem jest i nárok vnuceného správce na odměnu. Odměnu vnuceného správce zapraviti jest podle § 124 čís. 1 ex. ř. z výtěžků, právě tak jako jiné náklady vnucené správy v pořadí přednostním, a vnucený správce jest oprávněn k zajištění svého nároku potřebný peníz z výtěžků si zadržeti. Tento nárok vnuceného správce, spočívající v ustanovení § 113, 124 ex. ř. zabavením výtěžků nebyl dotčen a mohlo se zabavení vztahovati jenom na výtěžky, které vybývaly po úhradě odměny vnuceného správce. Následkem toho vyzvání navrhovatele k zapravení odměny nebylo odůvodněno a bylo stížnosti vyhověti.
Nejvyšší soud obnovil usnesení prvého soudu.
Důvody:
Prozatímní opatření, povolené Karlu S-ovi podle ustanovení §§ 381 a 382 čís. 2 ex. ř. k zajištění jeho peněžité pohledávky vnucenou správou pachtovních práv povinného Františka Z-a k usedlosti čís. p. 10 v P. bylo pravoplatným usnesením ze dne 2. října 1924 jako nezákonné zrušeno. Účelem prozatímního opatření, povoleného jen na dobu do pravoplatného rozhodnutí sporu bylo, by vadným hospodařením na spachtovaném statku nebo změnou dosavadního stavu nebylo zmařeno nebo stiženo soudní dobývání nároku navrhovatelova a by tímto opatřením byla odvrácena hrozící nenahraditelná škoda (§ 381 čís. 1 a 2 ex. ř.) nikoli však, by výtěžky ze správy byly rozvrhovány mezi věřitele povinného (§§ 122—124 a násl. ex. ř.). Bylo-li prozatímní opatření později jako nezákonné zrušeno, jest na navrhovateli, by hradil náklady ze správy pachtovních práv dlužníkových podle ustanovení § 393 ex. ř. Mylným jest názor rekursního soudu, že stěžovatel jako správce pachtovních práv byl oprávněn, zadržeti si k zajištění své odměny potřebný peníz z výtěžku správy, který doličuje toto jeho oprávnění z ustanovení § 124 čís. 1 ex. ř., přehlíží však, že při správě, vedené jako prozatímní opatření, se nerozdělují výtěžky, jak bylo již výše podotčeno. Bylo by tedy postupovati podle zvláštního ustanovení druhého odstavce § 383 ex. ř., avšak ani tohoto předpisu nebylo lze v tomto případě použíti, poněvadž navrhovatel Karel S. vymohl si exekuci zabavením a přikázáním nároku povinného Františka Z-a na vydání veškerých výtěžků, kterých správce jeho pachtovních práv Jan F. ze sklizně roku 1924 na usedlosti čís. pop. 10 v P. docílil, a důsledkem toho upustil také exekuční soud od opatření ve smyslu druhého odstavce § 383 ex. ř., by — Čís. 7396 —
správce docílené výtěžky odevzdal odpůrci ohrožené strany, t. j. povinnému Františku Z-ovi, nebo je uložil na soudě. Nemohl-li však správce Jan F. dosici zaplacení odměny 1 800 Kč, pravoplatně soudem mu přiřčené, z výtěžku správy, jest navrhovatel prozatímního opatření Karel S. podle předpisu § 393 ex. ř. povinen náklady správy hraditi.

Citace:

č. 7395. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1928, svazek/ročník 9/2, s. 261-263.