Relicitace

(opětná dražba).
A. Relicitace věcí nemovitých.
I. Pojem.
Relicitace je opětná exekuční dražba téže nemovitosti, ke které dojde k návrhu jistých osob, když vydražitel nezapraví v čas a řádně nej - vyšší podání. Platí tu tedy po zákonu lex commissoria. Relicitace odbývá se na útraty a nebezpečí váhavého vydražitele.
II. Podmínky relicitace jsou tudíž:
1. nezapravení nejvyššího podání vydražitelem (o tom kdy a jak nejvyšší podání zapraviti sluší viz §§ 152 a 153 ex. ř. a čl. Výminky dražební);
2. návrh na relicitaci. Tento návrh mohou učiniti:
a) vymáhající věřitel (exekvent);
b) hypotekární věřitelé;
c) veřejné orgány, jež povolány jsou k předpisování a vymáhání reálních daní, přirážek a jinakých dávek veřejných. Návrh lze podati přípravným podáním neb též ústně do protokolu (§ 53 ex. ř.). O návrhu rozhodne soud exekuční usnesením, proti kterému se rekurs připouští (§ 62 ex. ř.). Rekurs, který podati sluší v 8 dnech má účinek odkládací (effectum suspensivum), t. j. složí-li váhavý vydražitel zadržené splátky nejvyššího podání, jež hotově zapraviti sluší i s úroky k soudu dříve, než uplyne lhůta k rekursu proti povolení relicitace ustanovená, sejde z relicitace (§§ 65, 154 ex. ř. a § 67 a contr.). Stane-li se však povolení relicitace právoplatným, pozbude první dražba svého účinku.
III. O relicitaci platí obdobně předpisy dané o dražbě prvotní. Zejména jsou základem relicitace dražební výminky zjištěné pro první dražbu. Avšak jisté odchýlky se tu přece vyskytují, a sice:
1. nejnižší podání obnáší vždy polovici odhadní ceny nemovitosti a jejího příslušenství (§ 151 ex. ř. a cont.);
2. o termínu dražebním vyrozuměti sluší též osoby, jež teprve po ustanovení první dražby nabyly věcných práv a břemen k nemovitosti neb pro něž teprve v této době zapsána byla práva předkupní a koupě zpáteční.
IV. Závazky váhavého vydražitele.
Vydražitel ručí za nedoplatek, který se snad při relicitaci zjeví, jakož i za útraty relicitace. Konečně za veškerou škodu, jeho váhavostí způsobenou nejen vadiem jím složeným a zapravenými již splátkami nejvyššího podání, nýbrž i veškerým svým jměním. Nedoplatek, jakož i útraty relicitace určí soud exekuční z moci úřední usnesením, proti němuž se rekurs připouští. Stane-li se však toto usnesení právoplatným a nelze li zmíněné obnosy zapraviti z vadia a zapravených již splátek nejvyššího podání, lze vésti k návrhu vymáhajícího věřitele neb osob na nejvyšší podání odkázaných exekuci k dobytí obnosů těchto ve prospěch podstaty rozdělovači. Dodati však sluší, že na obnos, o který převyšuje nejvyšší podání při relicitaci docílené nejvyšší podání váhavým vydražitelem podané, nemá tento žádného nároku (§§ 154 a 155 ex. ř.).
B. Relicitace věcí movitých.
Vydražitel je povinen nejvyšší podání složiti nejdéle do skončení dražby. Nestane-li se tak, bude se věc hned znova dražiti a nebude váhavý vydražitel k tomuto dražení připuštěn. Váhavý vydražitel ručí však za případný nedoplatek, aniž by však měl nárok na větší výtěžek při relicitaci snad docílený. Co se týče dobývání nedostatku zmíněného platí předpis daný pro relicitaci ohledně věcí nemovitých (§§ 278, 155 ex. ř.). Předpisy tyto platí i pro relicitaci pohledávek zabavených, pokud se arciť exekuční právo zástavní k pohledávce nabyté realisuje prodejem (§ 317 ex. ř.) a nikoliv přikázání pohledávky (§§ 303 násl., 318 ex. ř.).
Citace:
Relicitace. Všeobecný slovník právní. Díl čtvrtý. Rabat - Švakrovství. Příruční sborník práva soukromého i veřejného zemí na radě říšské zastoupených se zvláštním zřetelem na nejnovější zákonodárství a poměry právní zemí Koruny české. Praha: Nákladem vlastním, 1899, svazek/ročník 4, s. 99-101.