NPD documents search: Zprávy Právnické jednoty moravské, 22 (1913) - Stížnost musí býti podána u soudu, jehož usnesení se v odpor béře.

Z právní prakse.

Je jistota za vedlejší závazky z kupní dobírky poplatku prostým utvrzením hlavního právního jednání?

Vyrovnání kupní ceny se děje v trhových smlouvách různým způsobem. Někdy bývá ujednáno pozdější splacení kupní ceny nebo její části a zaplacení takové kupní dobírky se zajišťuje na prodané věci. Posečkání zaplacení kupní ceny bývá též spojováno se slibem úrokovým, takže splacení posečkané kupní ceny sjedná se někdy takovým způsobem, jako by šlo o zapůjčení této ceny. Vymiňuje se pak obvykle nejen z úrokování, ale také kauce za vedlejší plnění posečkané kupní ceny a vše to se zajišťuje.
Je otázka, zda kauce za vedlejší závazky, vymíněné v trhové smlouvě z dobírky kupní ceny, lze považovati za poplatku prosté utvrzení hlavního právního jednání podle zásady s. p. 101/84 zák. č. 89/1862 ř. z., která stanoví, že poplatku prostým je utvrzení práv (zástavou, jistotou, hypotékou, rukojemstvím), jestliže je propůjčila v právní listině o hlavním právním jednání jedna z obou smluvních stran druhé. Přisvědču- jící odpověď na tuto otázku dává judikatura, která zastává názor, že propůjčí-li se v trhové smlouvě o realitě zástavní právo ve prospěch kauce za vedlejší poplatky posečkaného zbytku trhové ceny, nelze toto propůjčení, protože se týká jedině utvrzení závazku z trhové smlouvy samé a nikoli z úvěrového obchodu, rozdílného od této smlouvy, vžiti v počet při vyměření poplatku z trhové smlouvy podle saz. pol. 101/84 popl. zákona (nález z 27. prosince 1906, č. 13 777, Budw. 5005, popl. příl. č. 8 z r. 1907).
Jestliže se utvrzení práva zajistí na nemovitosti, přísluší tu osvobození od vkladního poplatku podle saz. pol. 102/45 D, ff, zákona č. 89/1862 ř. z., která osvobozuje od vkladného zápisy práv, jež si pro svou osobu vyhradil nebo vymínil na téže věci vlastník, poživatel, oprávněný uživatel nemovité věci nebo práva, zapsaného ve veřejných knihách, při úplném nebo částečném převodu jeho práva, jako pohledávek trhových cen, rent, výměnků atd.
Stanoviskem judikatury se řídí též poplatková prakse. K pochybnostem, které by snad někdy mohly vzniknouti vzhledem k různosti, jaká se může v právní praksi vyskytnouti při sjednávání způsobu splacení dobírky kupní ceny, možno poukázati na podmínky, které podle s. p. 101/84 musí býti splněny, aby utvrzení práv »nebylo vzato v počet při vyměření poplatků«. Stačí vytknouti, že jest třeba, aby se utvrzení práva stalo
a) mezi smluvními stranami, které sjednávají hlavní právní jednání a
b) v listině o hlavním právním jednání.
Nesmí se tedy utvrzení práva vyhraditi ve prospěch osoby, která nesjednává hlavní právní jednání a naopak zase k utvrzení práva se nesmí zavazovati osoba, která není smluvní stranou v hlavním právním jednání.
Utvrzení práva musí se státi přímo v listině o hlavním právním jednání. Kdyby bylo osvědčeno samostatnou písemností, podléhalo by poplatku.
Mezi hlavním právním jednáním a utvrzením práva musí býti vzájemná závislost, z níž vychází na jevo poměr podřadnosti utvrzení práva k hlavnímu právnímu jednání (podobně zásada nálezů Boh. 2404, 6867 a jiných). Jestliže utvr¬ zení práva vyhovuje uvedeným podmínkám, jest prosto poplatku podle s. p. 101/84 zák. č. 89/1862 ř. z. a nemá býti použito obecného ustanovení § 39 poplatkového zákona (Budw. 5973/1908), který ustanovuje, jak se zpoplatňuje několik právních jednání, osvědčených v jedné listině.
František Muchka.

Citace:

Nově vydané zákony a nařízení.. Právník. Časopis věnovaný vědě právní i státní. Praha: Právnická jednota v Praze, 1936, svazek/ročník 75, číslo/sešit 3, s. 291-291.