Č. 7753.

Soudci: 1. Je podstatnou vadou řízení, jestliže rozhodnutí úřadu, kterým se soudce v době suspense soudcovských práv z důvodu organisace soudů (§ 99 úst. list.) z moci úřední dává na odpočinek, neuvádí konkrétních důvodů, které úřad k opatření tomu vedly. — 2. V době uvedené v § 1 zák. č. 295/24 lze v celém území státním soudce pensionovati z moci úřední. — 3. Pensiouování to nemůže však býti provedeno z důvodů, které nesouvisejí s novou organisací soudů ani potřebami justiční správy, které z organisace té plynou.
(Nález ze dne 15. února 1929 č. 3084.)
Prejudikatura: Boh. A. 6321/27 , 6964/27.
Věc: Dr. Václav T. ve C. (adv. Dr. Eugem Doktor z Prahy) proti ministerstvu spravedlnosti (odb. rada Dr. Karel Vodstrčil) o dání do výslužby.
Výrok: Nař. rozhodnutí se zrušuje pro vady řízení.
Důvody: St-l byl výnosem býv. min. sprav, ve Vídni z 3. července 1918 ímenován soudcem pro okr. soud ve Cvikově, výnosem čsl. min. sprav. z 26. února 1919 samosoudcem u téhož soudu, výnosem z 28. února 1922 pro svou osobu okr. soudcem u téhož soudu, a byl výnosem min. sprav, z 12. července 1925 přeložen v stejné hodností ke kraj. soudu v Plzni, kde nastoupil službu dne 1. září 1925. Ze zdrav, důvodů byla mu udělena dovolená, pokud se týče nekonal pro nemoc službu od 21. listopadu 1925.
Za souhlasu min. sprav. z 8. dubna 1926 byl vyzván, aby podal do tří dnů žádost za přeložení na trvalý odpočinek, jinak že bude dán na trvalý odpočinek z úřední moci podle zák. č. 295/24. St-l žádosti nepodal, žádal však, aby jeho pensionování bylo oddáleno o 6 měsíců. — Na to dal ministr sprav. výnosem z 21. dubna 1926 st-le podle zák. č. 295/24 na trvalý odpočinek koncem dubna 1926.
O stížnosti podané do tohoto rozhodnutí nss uvážil :
Stížnost namítá, že suspense práv. soudcovských, garantovaných v § 99 úst. listiny je podle tohoto předpisu přípustná pouze za předpokladu, že se provádí nová organisace soudní; zákon č. 295/1924 nestanoví však žádné nové organisace soudní, nýbrž jenom dobu, po kterou suspense má nastati, neodpovídá proto § 99 úst. list. a je tedy neplatný. Touto námitkou nemohl se nss zabývati, neboť podle §§ 98 a 102 úst. list. je nss zákonem řádně vyhlášeným vázán a nepřísluší mu právo zkoumati jeho ústavnost, které jest vyhraženo soudu ústavnímu (§ 7 zák. č. 162/1920). Pokud pak st-l přímo žádá, aby nss podal ústavnímu soudu návrh na uznání zák. č. 295/1924 neplatným, dlužno petit takový odmítnouti jako nepřípustný z důvodů, které již opětně, na příklad v nál. Boh. A. 6321/27, byly uvedeny.
Než i kdyby zákon č. 295/1924 — namítá stížnost dále — bylo možno uznati platným, nebylo by lze opříti o něj pensionování st-le, poněvadž podle § 2 zák. toho jde o organisaci soudů toliko v části území státu, t. j. na Slov. a Podk. Rusi, může se tedy suspense § 99 úst. list. vztahovati pouze na toto území, a bylo by lze jím odůvodniti nanejvýše přeložení, nikoli však pensionování soudce ustanoveného na území novou organisaci netknutém. Avšak námitka tato je vyvrácena již zněním § 1 zák. č. 295/1924, jenž stanoví kategoricky, že doba od počátku účinnosti zák. č. 295/1924 až do konce dubna roku 1926 platí pro veškeré řádné soudy za dobu jejich nové organisace podle § 99 úst. list. Z toho plyne a bylo v nál. Boh. A 6321/27 také již vysloveno, že suspense soudcovských práv v § 99 úst. list. zaručených nastává pro uvedenou dobu v celém státním území, a že lze soudce v celém státním území na základě cit. zák. z moci úřední nejen překládati, nýbrž i dáti do výslužby.
St-l namítá dále, že formelně byl dán do výslužby sice na základě zák. č. 295/1924, ve skutečnosti však pro svou nemoc, a vytýká tím, že žal. úřad nepřípustným způsobem zneužil zák. č. 295/1924 k tomu, aby pensionoval st-le, ač tu předpokladů pro pensinování jeho dle tohoto zákona nebylo. V tomto směru bylo uvážiti:
Nss vyložil již v nál. Boh. A. 6964/27 ustanovení § 99 úst. list. v ten smysl, že i po dobu suspense soudcovských práv přeložení soudce může se státi jenom z důvodů nové soudní organisace, t. j. z důvodů potřeby justiční správy touto organisací vyvolané, nikoli však z důvodů jiných, které s touto novou organisaci a plynoucími z ní potřebami justiční správy nesouvisejí. Co platí o přesaditelnosti soudců, platí přirozeně i ohledně jich pensionování. V daném případě není z nař. rozhodnutí vůbec patrno, z jakého důvodu dal žal. úřad st-le na odpočinek, a nelze proto seznati, zda a jak jeho pensionování souvisí s potřebami justiční správy, vyvolanými novou organisací soudců podle zák. č. 295/1924, či nebylo-li snad diktováno důvody jinými. Odůvodnění takového bylo však třeba a strana měla na ně nárok, kdyžtě jde o její materielní právo, zaručené §em 99 úst. list., aby nebyla dávána na odpočinek leč za předpokladů v zákoně určitě označených.

Citace:

Č. 7753. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1930, svazek/ročník 11/1, s. 337-339.