Č. 3643.

Státní úředníci (Slovensko): I. Při poukazu náhrady přesídlení při úředním přeložení na Slovensku nelze úředníku předepsati srážkou kolkový poplatek z položek, tvořících náhradu skutečných výloh. — II. Při úředním přeložení na Slovensku nemá úředník nároku na náhradu výdajů za balení věcí ani na náhradu výloh vzniklých placením zpropitného, pokud položka taková nebyla prokázána.
(Nález ze dne 22. května 1924 č. 11783/23).
Věc: V. M. ve Z. proti ministru s plnou moci pro správu Slovenska stran útrat přesídlení.
Výrok: Nař. rozhodnutí, pokud se týká poplatku kolkového, se zrušuje pro nezákonnost; v ostatním se stížnost zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: Nař. rozhodnutím byl účet nákladů spojených s přestěhováním župního hlavního notáře ze Ž. do Z., vystavený na 5853 Kč 60 h, upraven částkou 5163 Kč 60 h, která byla st-li po odečtení kolkového poplatku 50 Kč a zálohy 5000 Kč k výplatě poukázána.
Uznány nebyly položky v účtu firmy G., uvedené za balení a bedny 350 Kč a položka 200 Kč na zpropitném ve Ž. a ve Z.
Účtované diety a nocležné za dny 16. až 19. ledna 1923 byly přiznány pouze částkou 40 Kč (dieta a nocležné za 1 den).
O stížnosti do tohoto rozhodnutí pro nezákonnost podané uvážil nss toto: — —
St-ů namítá v prvé řadě, že povinen jest platit kolkový poplatek pouze z diet a nikoliv též z ostatních přisouzených mu částek, poněvadž částky ty jeví se jako náhrada výdaje, který skutečně přestěhováním vznikl.
Dle správních spisů jde zde o náhradu nákladů spojených s přestěhováním st-le, které se stalo v lednu 1923. Nárok tento posuzovati jest dle předpisů platných pro státní úředníky pragmatikální republiky čsl. na Slovensku (čl. 2a, § 10 zák. z 29. února 1920 č. 126 Sb. a nař. z 26. října 1922 č. 310 Sb.).
Dle sazební pol. 26/102 lit. e) uherských poplatkových pravidel nepodléhá kolkovému poplatku potvrzení náhrady výloh, které zapravil zřízenec na účet státu, pokud se nejedná o osobní požitky zřízencovy k výživě anebo k jeho pohodlí jako diety, stravné, bytné a pod. jsou-li kvitovány současně příjmy osvobozené a neosvobozené. mají býti vykázány odděleně, aby mohly býti prvé příjmy účastný osvobození.
Není sporu o tom, že výlohy přestěhování hraditi náleží zde státu. Ze správních spisů vychází na jevo, že přisouzená částka 5163 Kč 60 h sestává ze stravného 40 Kč, cestovného 200 Kč a stěhovacích nákladů 4923 Kč 60 h. Poslední dvě položky representují skutečné výlohy a nikoliv osobní příjem st-lův ve shora uvedeném smyslu. Dle cit. tar. pol. 26/102 podléhá zde tedy kolkovému poplatku toliko částka 40 Kč. Jelikož žal. úřad, jak z výše zadrženého poplatku 50 Kč vyplývá, vyměřil poplatek z celé přisouzené částky 5163 Kč 60 h, příčí se jeho rozhodnutí ve směru tomto zákonu.
Dalšími námitkami brojí st-l proti tomu, že mu nebyly přiznány výlohy spojené s balením, ač žal. min. ve svém rozhodnutí č. 21976 a 31085 praes. adm. 1920 vyslovilo, že dle výn. z 10. srpna 1920 č. 18454 praes. adm. hradí se výlohy spojené s balením nábytku teprve od 1. dubna 1921 a ač st-l měl ještě jinou škodu s přestěhováním spojenou a že diety byly mu přiznány jen za jeden den, ačkoliv nábytek došel teprve po 3 dnech a st-l musel bydlet se svou manželkou v hostinci.
Dále namítá st-l ohledně částky na zpropitném účtované, že jak ve Ž. tak ve Z. upotřebil 8 dělníků, poněvadž se musel nábytek ve Ž. převážet na nádraží povozy, bylo totiž třeba jet přes provisorní slabý most, který by byl přejezd těžkého nábytkového vozu nesnesl.
Nárok na odškodné při stěhování možno v tomto případě posuzovat jen dle předpisů obsažených v usnesení min. rady ze 27. července 1920, týkajícím se zásad pro úpravu osobních poměrů státních zaměstnanců na Slovensku. Dle odst II., lit. D těchto zásad přísluší zaměstnancům na systemisovaná místa ustanoveným jak při původním jmenováni, tak při případném přeložení z moci úřední náhrada skutečných, doklady prokázaných stěhovacích výloh z místa jejich bydliště na nově přikázané služební místo. Výlohami stěhovacími rozuměti jest výdaje přiměřené úřednímu postavení a počtu členů rodiny zaměstnance, povstalé dopravou osob (zaměstnance, manželky, děti, služebné), cestovních zavazadel a bytového zařízení a pojistné proti poškození a uloupení nábytku (svršků) za dopravy, jedná-li se o pojištění na peníz poměrům přiměřený, jakož i zpropitné v místě obvyklé.
Z předpisu, že zřízenci přísluší náhrada výloh povstalých dopravou osob z původního působiště na nové, nemůže býti pro přesídlivšího zaměstnance odvozován nárok na stravné a nocležné za dobu delší, než která vyžadovala cesta z dosavadního působiště na nové místo služební.
Námitka, že st-li přísluší diety a nocležné i za dobu, kterou strávil již v novém místě služebním před tím, než se nastěhoval do svého bytu, nemá opory v uvedených zásadách pro úpravu osobních poměrů státních zaměstnanců na Slovensku.
Dle cit. zásad nepatří vůbec k výlohám stěhovacím, jež lze zaměstnanci přiznati, výdaj spojený s balením. Nepřiznáním této položky nebyly tudíž zmíněné zásady rovněž porušeny.
Pokud jde o zpropitné, tu dle doslovu odst. II., lit. D zásad bylo povinností účtujícího st-le, aby výdaj povstalý mu na zpropitném ve své likvidaci náležitými doklady prokázal. St-l položku tuto vůbec nedoložil nějakým potvrzením o tom, že výloha tato vznikla a že odpovídá výši v místě obvyklé.
Není tedy také výrok žal. úřadu, jímž položka tato uznána nebyla, v odporu s ustanovením předem uvedených zásad.
Z vývodů těchto plyne, že námitky st-lovy, týkající se diet a nocležného, útrat balení a zpropitného nejsou důvodny.
Těmito úvahami jest shora uvedený výrok odůvodněn.

Citace:

č. 3643. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 6/1, s. 1341-1343.