NPD documents search: Boh. adm., 5 (1923), sv. 2

Č. 2940.

Známky: I.*Podobnost známek ve smyslu §u 3 novely známkové z r. 1895 není dána tím, že slovní známka jest pojmenováním předmětu obrazovou značkou znázorněného. — II.*Jsou-li obyčejnými konsumenty zboží určité kruhy odborné, musí úřad, posuzuje-li otázku, zda rozdíly známky při obyčejné pozornosti mohou býti zpozorovány (§ 3 novely z r. 1895), vyšetřiti obchodní a nákupní zvyklosti oněch odborných kruhů vyslechnutím znalců.
(Nález ze dne 1. prosince 1923 č. 20 629.)
Prejudikatura: srovn. Boh 2384 adm.
Věc: Firma St. E. ve Vídni (adv. Dr. Otto Gellner z Prahy) proti ministerstvu obchodu v Praze (odb. rada Kar. Weber — za spolužal. stranu adv. Dr. Lad. Klumpar z Prahy) o ochranné známky.
Výrok: Naříkané rozhodnutí se zrušuje pro vady řízení.
Důvody: Min. obchodu nař. rozhodnutím zamítlo žalobu stěžující si firmy, jíž se ve smyslu známkové novely z 30. července 1895 č. 108 ř. z. t. j. pro podobnost domáhala výmazu známky zapsané pro firmu V. a B. v S. u obchodní a živnostenské komory v Praze pod č. 17 053 pro kovové pilníky a rašple, a uznalo žalující firmu povinnou k náhradě nákladů sporu.
Důvody tohoto rozhodnutí, pokud se týče podobnosti známek, jež jest jediné sporna, jsou tyto:
»Vzájemná podobnost známky žalované firmy s obrazovou známkou žalobkyně je odůvodňována stranou žalující tím, že obě známky tvoří vyobrazení kotvy; avšak známkové právo nepropůjčuje právo na nějaký obraz abstraktně, takže by předmětu tímto obrazem představovaného nesměl použíti nikdo jiný pro označení ve známce, nýbrž právo známkové chrání v konkrétním případě obraz skutečně v zapsané známce obsažený proti použití jeho ve známce jiné později pro stejný druh zboží registrované v provedení úplně stejném nebo tak podobném, že by rozdíly mezi obrazy mohly býti postřehnuty obyčejným kupcem jen při vynaložení zvláštní pozornosti. V přítomném případě liší se známka žal. firmy od známky žalující firmy značně nejen velikostí a provedením ve dvojích konturách, nýbrž i charakteristickým vyobrazením křídel Merkurových a připojením písmen V. a B., takže každý kupec rozezná obě známky, aniž musí vynaložiti zvláštní pozornost.
Podobnost známky obrazové se st-lčinou známkou slovní nutno posuzovati se stanoviska téhož místa zákona. Tvrzení, že známky takové jsou si podobny, může spočívati pouze v tom, že obě známky představují týž pojem. Tak široce však nelze cit. ustanovení vykládati, protože zápisem do rejstříku nechrání se pojem, jejž známka představuje, nýbrž pouze známka sama jako taková, totiž forma jejího zjevu, ať už obrazová, ať slovní. V tom ohledu nelze však říci, že by si byly obraz kotvy a slovo »Anker« (kotva) tak podobny, že by třeba obyčejný kupec musil vynaložiti zvláštní pozornost, aby známky ty rozeznal.«
O stížnosti do nař. rozhodnutí podané uvažoval nss takto:
Pokud stížnost spatřuje důvod pro výmaz známky firmy V. a B. podle § 3 známkové novely z 30. července 1895 č. 108 ř. z. v tom, že tato známka obsahuje obraz předmětu, jehož jméno — kotva — jest obsahem slovních známek st-lčiných, nemohl soud stížnosti dáti za pravdu.
Ustanovením § 3 novely zajištěna jest majiteli starší známky ochrana proti ujmě, jež by mu vzešla tím, že by konkurující podnikatel označoval své zboží známkou tak podobnou, že by mohla omylem býti pokládána za známku označující původ z téhož podniku jako ona starší známka. Jest tedy účelem uvedeného předpisu zabrániti omylu majiteli známky škodlivému, ale jen omylu takovému, jenž by způsoben byl podobností známky.
Podobnost ve smyslu práva známkového nelze však spatřovati v tom, je-li obsahem jedné — slovní — známky pojmenování předmětu, jehož zobrazení jest obsaženo v známce druhé — obrazové nebo kombinované. Také takovéto známky mají ovšem něco společného t. j. pojem, který jednou jest vyjádřen slovem, po druhé obrazem. Takovýto vztah mezi známkami nelze však kvalifikovati jako podobnost v obyčejném slova toho významu. Právo známkové poskytuje ochranu jen známkám v té konkrétní formě, v jaké byly pojaty do rejstříku známkového, nechrání však autorství myšlenky použíti k označení zboží určitého pojmu (srov. i § 7 známk. zák.). Proto také při posuzování podobnosti známek po rozumu § 3 novely známkové z 30. července 1895 č. 108 ř. z. lze srovnávati známky jen tak, jak byly zapsány. S tohoto hlediska není však možno mluviti o podobnosti mezi známkou slovní a obrazovou. Správnost tohoto právního názoru potvrzuje jasně i ustanovení § 2 známk. novely z r. 1895, jež vymezuje rozsah ochrany zákonem přiznané známkám slovním v ten rozum, že ochrana ta, t. j. výlučné právo k používání známky slovní řádně zapsané vztahuje se i na používání slova nebo slov známkových v provedení jiných písmen, v jiných barvách nebo velikostech. Přes tuto mez zákonem stanovenou právo majetníka známky slovní rozšiřovati nelze, nelze mu tedy ani přiznati právo, aby bránil podnikateli jinému, používati známky zobrazující předmět, jehož pojmenování jest obsahem slovní známky starší. I kdyby se připustilo, že používání takovýchto známek vyjadřujících jednak slovně jednak obrazem stejný předmět různými závody mohlo za určitých okolností způsobiti omyl o původu zboží, nebyl by to omyl způsobený podobností známek. Proti možnosti omylu takového, který pod hledisko § 3 známkové novely subsumovati nelze, právo známkové ochrany neposkytuje.
Právem proto žal. úřad žalobě nevyhověl, pokud opírala se o důvod svrchu uvedený.
Žal. úřadu bylo dáti za pravdu i pokud srovnávaje obrazové známky sporných stran v rozhodnutí vytkl, že st-lka použivši obrazu kotvy za známku, nenabyla tím práva jiného podnikatele z použití »kotvy in abstracto« jako motivu známkového vůbec vylučovati, nýbrž že nabyla jen práva brániti se tomu, aby jiní podnikatelé neoznačovali stejné zboží známkou svým vnějším rázem totožnou nebo k záměně podobnou.
Úřad uznal pak, že takovéto závadné podobnosti mezi spornými známkami obrazovými není, shledávaje, že známky jsou dostatečně odlišny jednak velikostí, dále tím, že obrázek kotvy v známce stěžující si firmy jest proveden v černých plných čarách, v známce firmy V. a B. v dvojité černé kontuře, že prvá známka má příčku podoby položené lomené čáry, druhá místo toho křídla Merkurova a po straně písmena V. a B.
Soud uvažoval po této stránce takto:
Spor jest o známky určené k označování pilníků a rašplí, tedy zboží, jehož pravidelný konsum omezuje se na určité kruhy výrobní. Jestliže novela z r. 1895 v § 3 uznává za rozhodující takovou podobnost, že obyčejný kupec ji postřehne jen při mimořádné pozornosti, sluší za obyčejného kupce »pilníků« v tomto případě pokládati obyčejného, průměrného příslušníka právě těch kruhů výrobních, kteří těchto nástrojů při své činnosti výrobní potřebují. Znalost názorů a obyčejů omezujících se na příslušníky určitých odborů nelze však řaditi k takovým znalostem všeobecným nebo zvláštním odborným znalostem úředním, jež jest možno a nutno u rozhodujícího úřadu předpokládati. Proto podle názoru soudu bylo nezbytně třeba, aby úsudek žal. úřadu o tom, zdali rozdíly mezi spornými známkami při obyčejné pozornosti budou obyčejným kupcem postřehnuty, opíral se v daném případě o vyjádření povolaných znalců nákupních způsobů v příslušných kruzích konsumentských.
Opomenul-li žal. úřad opatřiti si takovýto předpoklad pro posouzení otázky podobnosti, musil v tom nss shledati podstatnou vadu řízení.
Mimo to pak vývody nař. rozhodnutí, jimiž úřad odůvodnil svůj závěr, že známky, o něž jde, nejsou ani podobny ve smyslu § 3 novely, vzbuzují pochybnost, zdali žal. úřad náležitě uvážil okolnosti daného případu a dospěl k svému úsudku postupem myšlenkovým, vyhovujícím požadavkům správního myšlení.
Odůvodněna jest především pochybnost, přihlížel-li náležitě k tomu, že jde o známky, jež se vyrážejí do zboží kovového, neboť vytýká jako jeden rozlišující moment, že jedna ze sporných známek je provedena v plných černých čarách druhá v dvojité černé kontuře, ač dle povahy věci bylo by třeba uvážit, jak tyto rozdíly grafického provedení obrázků budou se jeviti při vyražení známek do zboží.
Není také zjevno, přihlédl-li úřad k okolnosti, že jde o známky do zboží vyrážené, při posuzování, jaký význam sluší přiznati tomu, že místo lomené příčky ve známce stěžující si firmy má druhá známka křídla Merkurova.
Povaze věci pak se příčí úsudek, že by pouhý rozdíl velikosti sám o sobě, zvláště když velikosti známek vytčeny jsou dosti úzké meze již rozměry zboží, anebo že by pouhé připojení písmen byly momenty jež by vzbuzovaly dojem, že jde o známky rozdílné.
Řídě se těmito úvahami musil nss rozhodnutí zrušiti podle § 6 zák. o ss.

Citace:

č. 2940. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické nakladatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 5/2, s. 1118-1121.