Právník. Časopis věnovaný vědě právní i státní, 71 (1932). Praha: Právnická jednota v Praze, 704 s.
Authors:
‘m

JOSEF VANČURA in memoriam


V březnovém čísle vzpomínali jsme tohoto jména s úctou těch, kdož měli příležitost býti jeho žáky. A dnes, ještě nezavřel se hrob nad prof. Vackem, je třeba o prof. Vančurovi hovořiti jako o tom, který odešel odkud návratu není. Prof. Vančurovi učitelský úřad byl životní metou a jej opustil jen nerad a z donucení těžké nemoci vzdal se aktivního styku s fakultou. Odešel-li krátce po té chvíli, kdy takřka ještě ani řádně neochabla čerň vzpomínky k jeho šedesátinám, není vlastně ani možno nic k jeho výstižnému portrétu co dodati. Ale den 26. května 1930, který byl jeho posledním, fixuje nám jeho obraz, který vždy bude zachován nejen naším vzpomínkám, nýbrž i historii české vědy právní, v níž prof. Josef Vančura zanechal významné stopy. Vr.
Citace:
Čís. 128. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1921, svazek/ročník 1-2, s. 193-194.