NPD documents search: Všeobecný slovník právní, sv. 4 - Služebnost svádění vody dešťové

Sňatky sedmihradské.

I. Pojem.
Název pochází od toho, že katolický manžel vzdá se rakouského státního občanství, přijme uherské, a vystoupí z církve katolické, by z pravidla v Sedmihradsku domohl se rozvedení svého manželství dle tamních zákonů a po té uzavřel manželství nové. Posavádní judikatura nejvyššího soudu nepřeje těmto manželstvím, ježto postupem takovým lze snadno obejíti předpisy rakouského práva manželského a zákaz dvojženství. Již výnosem ze dne 22. října 1879 č. 9482 zakročilo min. vnitra proti uzavírání takových protizákonných manželství, ježto se opětně přiházelo, že zdejší evangelický správce duchovní — hlavně byv delegován nerakouskými úřady farními — intervenoval při uzavírání manželství rakouských občanů státních a jiných příslušníků státních, kteří dříve byli ve svazku manželském a jichž manželství nemohlo platiti dle rakouského práva manželského za rozloučené. Toto chování jednotlivých evangelických správců duchovních mělo v zápětí, že často rakouští státní příslušníci zříkali se na nějaký čas svého rakouského státního občanství, jen aby umožnili opětné manželství dle rakouského práva manželského nepřípustné a že konečně opětné manželství rozvedeného manžela dle rakouských zákonů naprosto nepřípustné záviselo fakticky na tom, zda se manžel takový mohl na ně- jaký čas vzdáti svého rakouského státního občanství čili nic. Ač tím obcházeny byly platné zákony manželské, nezasahovala dále vláda, ježto rozsudek o platnosti nebo neplatnosti manželství jen řádní soudové mohou vynésti, do věci té a vyčkala příslušný výrok soudů o právní povaze takových svazků manželských.
Dle toho byli cit. výn. všichni evangeličtí faráři augsburského a helvetského vyznání na to upomenuti, že jsou pod následky § 78 o. o. z. povinni odepříti každé spolupůsobení při uzavírání manželství mezi rakouskými občany státními a jinými státními příslušníky, kteří již ve svazku manželském byli a jichž manželství nelze dle práva rakouského pokládati za rozloučené. Mimo to bylo jim za povinnost uloženo, by též o těch případech, kde manželství takové budoucně se uzavře mimo království a země v říšské radě zastoupené, o tom sdělení příslušnému soudu sborovému učinili, jestliže později manželé v této polovici říše svého řádného bydliště nabudou.
II. Panující prakse.
V četných rozhodnutích soudních uznány byly ohledně manželství sedmihradských tyto zásady:
1. Otázka platnosti manželství je totožnou s otázkou právní účinnosti v této polovici, neboť právní účinnost manželství jest, jak známo, zároveň důležitou pro příslušnost a dědické právo manželky a dětí v takovém spojení zplozených, pokud se týče, takovým spojením legitimovaných.
2. Otázku, dle kterých zákonů posouditi má rakouský soud platnost manželství nynějšího rakouského občana státního dříve v cizině uzavřeného, dlužno v ten smysl zodpověděli, že pro tuto otázku rozhodny jsou pouze právní zásady platného zdejšího práva manželského.
3. K otázce, zda katolické manželství bývalým zdejším státním příslušníkem v Rakousku platně uzavřené může býti rozvázáno zrušením státního občanství a přestoupením k jinému vyznání, sluší záporně odpověděti. Ovšem stanoví st. zákl. z. ze dne 21. prosince 1867 č. 142 ř. z. v čl. IV. : »Svoboda stěhování je obmezena se strany státu jen mocí brannou a byly tím zrušeny předpisy vystěhovacího pat. ze dne 24. března 1832, avšak jen ty předpisy, jež nařizují neb na nařízení spočívají, že je k vystěhování zapotřebí státního svolení; avšak zákonný pojem »vystěhování«, kterého též užívá cit. st. zákl. z., sluší nepochybně i nyní vymeziti ve smyslu vystěh. pat. ze dne 24. března 1832 č. 257 sb. z. s. § 1 tohoto pat. stanoví: Vystěhovalcem je ten poddaný, jenž opustí stát rakouský v úmyslu se již nevrátiti. Podstata vystěhování nespočívá tudíž ve fysickém trvalém vzdálení se ze států rakouských, nýbrž ve vzdání se plného požívání práv státních občanů atd.« Vystěhování oznámené úřadu je teprve tehdy účinným a tudíž vyloučení ze svazku státního nastává teprve tehdy, když vystěhování se skutečně stalo. Vzdání se rakouského státního občanství za příčinou uzavření manželství sedmihradského je však jen zdánlivým, neděje se ve vážném úmyslu jiného státního občanství nabýti a rakouského pozbýti, nýbrž děje se v úmyslu obejíti tak zákonné předpisy, jež brání druhému manželství, a pak se opět třebas jako zdánlivý cizinec do rakouského státního území navrátiti.
4. Nálezy o rozloučení vydané ohledně katolického manželství dle rak. práva uzavřeného soudem cizozemským nejsou v obvodu platnosti o. o. z. právně účinnými (viz rozh. nejv. s. ze dne 9. prosince 1885 č. 12038, časop. »Jur. Bl.« r. 1886 č. 2).
Fuchs podotýka ve svém díle »Die sogenannten siebenbiirgischen Ehen«, že shora cit. výn. ze dne 22. října 1879 předpokládá, že aspoň jeden manžel je rakouským státním občanem a že však nemůže se cit. výn. týkati těch manželství, jež byla se vší opatrností uzavřena a při nichž tudíž dosáhli oba manželé uherského státního občanství, a dovozuje dále z toho, že přes tento výnos jsou platna sedmihradská manželství, při nichž předcházelo: rozvedení katolických manželů rakouským soudem; vystoupení z církve katolické; přijetí evangelického nebo unitářského vyznání; dosažení uherského občanství státního; nález sedmihradského soudu manželského o rozloučení manželství v Rakousku rozvedeného na základě nálezu o rozvedení; uzavření manželství s uherským občanem státním. Proti tomu sluší však podotknouti, že i rozvod katolických manželů může rakouský soud povoliti jen od stolu a lože a nemůže rozvodem býti manželství rozvázáno tak, že by rozvedený manžel nové manželství směl uzavříti. Nepostačí tudíž požadavek Fuchsem k platnosti manželství kladený, totiž rozvod rakouským soudem k odůvodnění pravoplatnosti druhého manželství v této polovici říše. To platí též o druhém požadavku: vystoupení z církve katolické. O. o. z. připojil se ohledně překážky manželství katolicismu zcela k zásadám práva církevního, které prohlašuje katolické manželství za nerozlučitelné, takže překážka tato nemůže býti odstraněna ani přestoupením k jinému vyznání, byť i toto bylo rakouským zákonem dovoleno. Správně jest, když tvrdí Fuchs, že rakouský soud má, zkoumá-li manželství cizinců v cizině uzavřené, zkoumati způsobilost obou manželů k uzavření manželství dle předpisů soudu cizozemského, avšak nesmí se přehlédnouti, že se nejedná pouze o zkoumání, o formy manželství snad v cizině mezi cizinci uzavřeného, nýbrž zároveň též o zkoumání manželství svého času mezi tuzemci v tuzemsku uzavřeného. Nelze-li toto dle stávajících předpisů tuzemských pokládat) za rozloučené, plyne eo ipso, že manželství v cizině uzavřené je neplatným, pročež dochází Fuchs k nepravému závěru, když ukládá toliko rakouskému soudu za povinnost zkoumati, zda manželství v cizině mezi cizinci uzavřené je dle tamních předpisů platným, a při tom nechce přihlížeti k rakouskému katolickému manželství svého času v tuzemsku uzavřenému.

Citace:

DOSTÁL, František. Право Советской России. Právník. Časopis věnovaný vědě právní i státní. Praha: Právnická jednota v Praze, 1926, svazek/ročník 65, číslo/sešit 3, s. 126-128.