Čís. 3856.

O tom, zda pohledávka jest pohledávkou za všeobecnou, či za zvláštní úpadkovou podstatou výtěžku za exekučně prodanou nemovitost, nepřísluší rozhodovati soudu exekučnímu, nýbrž soudu úpadkovému. Úpadkovému soudu náleží, by slyšel o věci i věřitele odlučovací a usnesení své jim doručil, by je mohli po případě napadnouti rekursem. Výjimkou jest však exekuční soud oprávněn, by rozhodl při rozvrhu nejvyššího podání o nárocích správce, úpadkové podstaty vzhledem ku zvláštní podstatě.
(Rozh. ze dne 13. května 1924, R II 164/24.)
V řízení o rozvrhu nejvyššího podání za exekučně vydraženou nemovitost, náležející do úpadkové podstaty, nezařadil exekuční soudce dávku z přírůstku hodnoty mezi pohledávky proti zvláštní podstatě, maje za to, že náleží do podstaty všeobecné. Rekursní soud napadené usnesení potvrdil a uvedl ku konci důvodů: Ustanovení §u 47 (3) konk. ř. sice praví, že o tom, zda pohledávka jest pohledávkou zvláštní či všeobecné podstaty, rozhoduje úpadkový soud, avšak rozhodnutí to jeví účinek jen oproti úpadkovým věřitelům, nikoliv oproti věřitelům hypotekárním. Tito mohou vznésti i proti pohledávkám úpadkovým, uznaným soudem za pohledávky zvláštní podstaty, odpor a o tom rozhoduje exekuční soudce dle §u 231 ex. ř. (Neumann E. O. str. 677).
Nejvyšší soud zrušil usnesení obou nižších soudu a uložil soudu prvé stolice, by zaslal spisy úpadkovému soudu, by tento podle §u 47.3 (3) konk. ř. rozhodl o tom, zda se dávka z přírůstku hodnoty jako pohledávka podstaty vztahuje na společnou podstatu či na podstatu zvláštní, a až rozhodnutí úpadkového soudu nabude moci práva, by znovu přikročil k rozvrhu nejvyššího podání.
Důvody:
Mezi účastníky je sporno, zda se dávka z přírůstku hodnoty, která snad bude vyměřena za příčinou dražby mlýna na papír ve V., patřícího do úpadkové podstaty firmy D. G., provedené k návrhu správce podstaty podle §u 119 konk. ř., a pro kterou má dle návrhu správce úpadkové podstaty z nejvyššího podání býti zadrženo 70.000 Kč, vztahuje jako pohledávka podstaty na společnou podstatu či na podstatu zvláštní. Dle jasného doslovu §u 47.3 (3) konk. ř. rozhoduje o takovýchto pochybnostech úpadkový soud po náležitém šetření s vyloučením pořadu práva (nikoliv s vyloučením pořadu stolic). Důvod, proč zákonodárce přikázal rozhodování o této otázce výhradně úpadkovému soudu, jest na snadě. Jsouť toliko úpadkovému soudu známy nejen stav a poměry společné podstaty a podstat zvláštních, nýbrž i veškeré ostatní okolnosti, které mohou přijití v úvahu při posuzování povahy té které pohledávky podstaty; úpadkový soud má tedy mnohem širší přehled a proto též spolehlivější podklad pro řešení dotčené otázky, než soud exekuční, jemuž budou mnohdy rozhodující okolnosti a poměry naprosto cizí. Jinak má se věc při nárocích správce úpadkové podstaty. Nehledíc k tomu, že ohledně nich úpadkový řád neobsahuje ustanovení, obdobného ustanovení §u 47.3 (3), musí v tom směru exekučnímu soudci již proto býti vyhrazeno právo, přezkoumati k odporu věřitelů hypotekárních (oddělných) při rozvrhu nejvyššího podání rozhodnutí úpadkového komisaře o nárocích správce úpadkové podstaty, vztahujících se ke zvláštní podstatě, poněvadž jmenovaným věřitelům nepřísluší právo, stěžovati si do rozhodnutí úpadkového komisaře. Toto přísluší sice členům věřitelského výboru, avšak v něm hypotekární věřitelé, pokud jsou kryti, nenajdou zastoupení, poněvadž právo volby do věřitelského výboru mají jen úpadkoví věřitelé a nikoliv věřitelé odlučovací (§ 11 (1), 92.3 (3) konk. ř.). Exekuční soud nebyl tedy oprávněn, řešiti spornou otázku, a pokud přes to tak učinil, pochybil stejně jako soud rekursní, který se rovněž věcně zabýval spornou otázkou. Proto bylo dovolacímu rekursu správce podstaty vyhověti potud, že bylo usnesení obou nižších soudů zrušiti a soudu prvé stolice uložiti, by zaslal spisy krajskému soudu v O. jako soudu úpadkovému za tím účelem, aby tento podle §u 47.3 (3) konk. ř. rozhodl o tom, zda se případná dávka z přírůstku hodnoty jako pohledávka podstaty vztahuje na společnou podstatu či na podstatu zvláštní, a až rozhodnutí úpadkového soudu nabude moci práva, znovu přikročil k rozvrhu nejvyššího podání. Ježto rozhodnutím úpadkového soudu mohou býti dotčeny zájmy věřitelů oddělných, bude ovšem na úpadkovém soudě, by dříve, než učiní své rozhodnutí, poskytl oddělným věřitelům možnost vyjádření, a své rozhodnutí doručil také oddělným věřitelům, kterým bude příslušeti právo rekursu.

Citace:

Rozhodnutí č. 3856. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 6/1, s. 768-769.