NPD documents search: Boh. adm., 9 (1927), sv. 1

Č. 6496.

Stavební právo. — Živnostenské právo: I. Stavba biografu nevyžaduje schválení podle § 25 živn. řádu. — II. Rozhoduje v pořadí instancí o rekursu souseda proti udělení stav. povolení, může nadřízený úřad stavební přihlížeti jen k takovým rekursem vytýkaným vadám stav. plánů, které soused vytýkal již při stav. komisi. — III. Udělení stav. povolení bez předchozího stanovení stavební čáry a niveau je nezákonné.
(Nález ze dne 22. dubna 1927 č. 7816).
Věc: Karel Š. v R. (adv. Dr. Ant. Kusý z Prahy) proti zemskému správnímu výboru v Praze stran stavby biografu.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: Podáním z 8. června 1925 zažádal st-l za určení stav. čáry a za stav. povolení pro stavbu biografu na parc. č. kat. ... v R. První instance žádané povolení mu udělila, zamítnuvši námitky, které při stav. komisi dne 23. července 1925 proti stavbě vznesl soused Ing. Ladislav K. Osk ve Z. odvolání posléze jmenovaného zamítla. K dalšímu jeho rekursu zrušil zv v Praze nař. rozhodnutím výroky obou nižších instancí a zamítl žádost st-lovu za stav. povolení. — — —
O stížnosti nss uvážil:
Žal. úřad kvalifikuje spornou stavbu jako stavbu živn. provozovny a důsledkem toho vzhledem k předpisu § 39 stav. ř. pokládá udělení stav. povolení za nepříčetné, dokud nebyla stavba jako živn. provozovna předem schválena úřadem živnostenským. Nss musil dáti za pravdu námitce stížnosti, která pojetí to potírá jako nesprávné.
Stav. řád má v § 39, jak ze znění jeho docela jasně plyne, na mysli toliko závod provozovací ve smyslu zákonů živnostenských, který k svému zřízení potřebuje živn. policejního povolení, tedy živn,. provozovnu ve smyslu III. hlavy živn. ř. Živn. provozovnou ve smyslu těchto předpisů jest však toliko taková provozovna, v níž se vykonává nějaká živnost ve smyslu řádu živn. (§ 25 živn. ř.). (Srv. nál. Boh. 5174/25 adm.).
Co rozuměti jest živností ve smyslu řádu živn., vyznačeno jest v uvozovacím patentu k živn. řádu, jenž v čl. IV. stanoví pojmové znaky živností a v čl. V. a násl. pak některé činnosti výslovně z platnosti živn. řádu vyjímá. Sub lit. o) čl. V. jsou z platnosti živn. řádu výslovně vyňaty podniky produkcí všeho druhu; k těmto podnikům patří však zcela nepochybně i biografy, jimž dostalo se zvláštní úpravy min. nař. z 18. září 1912 č. 191 ř. z. Poněvadž tedy provozování biografu není živností ve smyslu řádu živn., nelze ani provozovnu biografu pokládati za živn. provozovnu po rozumu III. hlavy živn. ř., a nelze tudíž stavbu biografu subsumovati pod ustanovení § 39 stav. řádu. Tento důvod nař. rozhodnutí nemá tedy v zákoně oporu.
Jako další důvod nař. rozhodnutí uvádí vadnost plánů stavebních. V tom směru dlužno především v souhlasu se stížností vytknouti, jednak že zsv-u přísluší toliko podle § 132 stv. ř. rozhodovati o podaných stížnostech, nikoli však přes rámec podaného odvolání z moci dozorčí udělené stav. povolení rušiti nebo měniti (srv. nál. Boh. 4055/24 adm.), jednak že podle § 35 stav. ř. musí veškery námitky proti stav. objektu předneseny býti při stav. komisi samé, a že jest tedy nepřípustno uplatňovati teprve v řízení rekursním námitky, které interesent mohl vznésti již při komisi stavební. Z toho se pro daný případ podává, že zsv byl oprávněn v nař. rozhodnutí bráti zřetel jen k takovým vadám stav. plánu, které soused Ing. K. uplatňoval, a to již při stav. komisi. K jiným vadám plánů byl by mohl bráti zřetel s hlediska neúplné skutkové podstaty jenom potud, pokud by mu bránily, aby mohl posouditi důvodnost věcných námitek řádným způsobem proti stav. projektu vznesených, o nichž bylo by mu instančně rozhodovati. — — — —
Zúčastněná strana již při komis. řízení stav. vytýkala, že v plánech stav. není zakreslena ani regulační ani průčelní čára, ani že nelze z projektu vyčísti niveau. Ve svém rekursu pak namítala, že stavebník nevyžádal si před podáním žádosti za povolení stavební ve smyslu § 18 stav. ř. — jak se v rekursu praví — »vytýčení stav. čáry a rovinné výšky,« a označila jako nezákonné, že stav. úřad udělil stav. povolení pod podmínkou, že si stavebník teprve před započetím stavby vyžádá vytýčení rovinné výšky ulice podle jeho staveniště ležící.
Jest ovšem pravda, jak uvádí stížnost, že není podle stav. řádu (§ 19) nezbytně nutno, aby stav. čára a rovinná výška byly vyšetřovány ve zvláštním řízení, nýbrž že může se tak státi i v řízení konsensním. Jest dále také z protokolu o stav. řízení patrno, že o stav. čáře bylo v tomto řízení jednáno. Leč nehledě k tomu, že není z uvedeného protokolu patrno, že také rovinná výška byla při jednání tom vyšetřena, nutno poukázati k tomu, že podle § 21 stav. ř. jest věcí stav. úřadu, aby prvé nežli dá povolení stavební, opatřil si o ustanovení stav. čáry a rovinné výše usnesení ve smyslu § 131 stav. ř., t. j. usnesení ob. zastupitelstva. Že by takovéto usnesení o stav. čáře a rovinné výšce se bylo v daném případě stalo, není ze spisů patrno, a stížnost to ani netvrdí. Jestliže za tohoto stavu žal. úřad shledal nezákonnost stav. povolení také v tom, že bylo uděleno, aniž předcházelo stanovení stav. čáry a niveau podle předpisu § 21 stav. ř., nemohl nss shledati, že by tento výrok neměl v předpisech stav. řádu a v provedeném řízení opory.
Bylo-li však stav. povolení st-li v první instanci udělené z tohoto důvodu nezákonným, nemohlo stížnosti podané do rozhodnutí povolení to zrušujícího býti vyhověno, byť i v ostatních směrech nař. rozhodnutí shledáno nezákonným, resp. vadným.

Citace:

č. 6496. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické nakladatelství v Praze, 1928, svazek/ročník 9/1, s. 734-736.