NPD documents search: Zprávy Právnické jednoty moravské, 20 (1911) - Obec ručí za nedbalost svých zřízenců. § 1294. a 1295. vš. obč. zák.

Obec ručí za nedbalost svých zřízenců. § 1294. a 1295. vš. obč. zák.

Rozsudkem krajského soudu v N. J. byla žalovaná obec město H. povinnou uznána, aby žalobkyni M. T. na útratách lékařského ošetřování obnos 473 kor. 47 hal. nahradila a jí bolestné obnosem 800 K s 5% úrokem ode dne žaloby a útraty sporu a dále útraty právovárečnému měšťanstvu v H., jakožto vedlejšímu intervenientu žalobnice, zaplatila, naproti tomu byla žaloba, aby žalovaná obec byla uznána povinnou na útratách lázeňského léčení obnos 500 K jako předčasná pro tentokráte odkázána. Z důvodů uvádíme: Jest nesporno, že žalobkyně dne 8. prosince 1908 před 10. hod. dopolední uklouzla na náměstí Žerotínově v H. před domem č. p. 77, patřícím právovárečnčmu měšťanstvu, na jednom ze dvou tam zřízených schodků, že na to na znak upadla a hlavou o hranu hořejšího schodku narazila. Tím způsobila si těžké, silně krvácející zranění v záhlaví, jakož i zranění v krajině bederní.
Žalovaná obec svaluje vinu nehody jednak na žalobnici samu. že prý neopatrně šla, jednak činí za to zodpovědným právovárečné měšťanstvo, jakožto vlastníka domu, před nímž nehoda se stala. Pokud se tkne povinnosti pečovati i v době zimní o posypávání chodníků, má soud hledě k ustanovení § 14. polic. řádu města H. za to, že je povinností každého majitele domu, aby chodník před svým domem dal posypati. Soud pokládá také na základě výpovědí svědeckých za dokázáno, že schodky v čas nehody posypány nebyly.
Nicméně okolnost tato nezbavuje žalovanou obec zodpovědnosti za nehodu, o kterouž se jedná.
Jestiť dokázáno vlastním přiznáním žalované obce, že jest vlastnicí chodníku a že před 16 lety zmíněné dva schodky zsaditi dala, aby vyrovnán byl sklon, kterýž náměstí Žerotínovo k ulici Svatoplukově má. Obec sama zná se k tomu, že schodky ty nejsou vodorovné, a jak místním ohledáním zjištěno bylo, činí odchylka druhého schodu od čáry vodorovné 2 1/2 stupně.
V této vadě shledává soud příčinu úrazu žalobnice.
Učitelka T., kdykoliv tudy dítky do kostela vede, vždy zvláštní pozornost vynakládá, aby dítky pádem k úrazu nepřišly, svědek B. viděl, že tam jednou neznámá ženská padla, a též choť majora. Povědomost této nebezpečné situace nemohla a neměla tedy ani obecním zřízencům ujíti, jichž povinností jest, podobných vad, osobní bezpečnost ohrožujících mocí úřadu si všímati.
Vždyť obecní hospodář A. Č. sám o podobném nebezpečí se zmiňuje. Za netečnost a nedbalost svých zřízenců odpovídá obec sama. Bylo tedy povinností žalované obce, aby se o odstranění takovéto překážky pro chůzi obecenstva postarala a ježto tak neučinila, jest zanedbání toto v příčinném spojení s nehodou žalobnici postihnuvší, kterouž tedy dlužno klásti na její vrub po rozumu §§ 1294. a 1295. vš. obč. zák.
Tuto právní povinnost uznává, jak z přílohy č. 3. plyne, sám starosta žalované obce, a její finanční a právní odbor z důvodu dvojího, jednak, že nebylo o to postaráno, aby kámen učiněn byl drsným, jednak proto, že obecní zřízenci nedoháněli vydatně majitele domu, před nímž vadný chodník se nalézá, aby bylo sypáno, pokud se týká, že obec neučinila tak sama na útraty váhavého majitele. Odvolání žalované obce vrchní zemský soud v Brně nevyhověl v podstatě z těchto
důvodů: Obec doznává sama, že schodky pro zvýšení bezpečné chůze po nich nijak zdrsněny nejsou a že nejsou vodorovny, nýbrž že mají sklon zjištěný znalcem a obnášející 3 1/2 cm. a místním ohledáním jest prokázáno, že jsou zřízeny z hladkého vápence, jehož hladkost se ještě stupňuje, když je mokrý, jak tomu právě v den neštěstí bylo.
Již tyto okolnosti dosvědčují s dostatek, že schodky ty nemají takového upravení, jaké se pro zajištění bezpečnosti obecenstva od toho, jenž je zřídil a jemuž jejich udržování v řádném, bezpečném stavu náleží, požadovati musí. Obec nemůže se vymlouvati, jak to činí, tím, že jí všechny tyto jistotu obecenstva ohrožující nedostatky schodů známými nebyly, neb je to její zákonnou povinností, aby svými zřízenci vždy o vhodnosti svých komunikačních prostředků si důkladnou znalost opatřila a všechny takto zjištěné nedostatky ihned odstranila. Opomenula-li obec tuto jí příslušící péči, musí veškeré tím vyvolané škodlivé následky hraditi a sama ze svého nésti. A že obec této péče opravdu nevynaložila, toho nejlepším dokladem je právě to, že se zrovna na těchto nedostatečně zařízených schodech neštěstí zavdavší podnět ke přítomnému sporu skutečně přihodilo.
Ostatně dotvrdili povšechnou nebezpečnost těchto schodků svědci, mezi nimi i obecní zřízenci, správce policie a obecní hospodář, kteříž poslední dva zajisté povinnost měli, obec na nebezpečnou nedostatečnost schodků upozorniti a za jejichž nedbalost, když tak snad neučinili, právě zodpovědnou jest.
Uvádí-li nyní žalovaná obec, že se tam dosud mnoho neštěstí upadnutí nestalo, — dle jejího odvolání upadlo tam v době 16 let asi pět osob, — tu stačí jí na to zkrátka odvětiti, že se nesmí teprve čekati, až se neštěstí, neřku-li hromadná neštěstí přihodí, nýbrž že je nutno včasně se o to starati, aby se nebezpečím předešlo, řádným zřízením schodků jim zabránilo. To vše obec neučinila, nýbrž ponechala schodky po leta v stavu hladkém, nezdrsněném a dosti nakloněném, tedy ve stavu bezpečnost chodců ohrožujícím, což právě její zavinění vykazuje a ji povinnou k náhradě za úraz žalobkyně činí (§§ 1293. a násl., hlavně 1325. a násl. všeob. obč. zák.).
Co ale obci hlavně přitěžuje, je to, že hned z prvopočátku nebezpečné schodky žádným zábradlím neopatřila (alespoň se tam nyní a v době pádu a těžkého zranění žalobkyně, jak místní ohledáni dokázalo, žádné nenalézalo), kteréž by, jsouc účelně chodci používáno, dle zkušeností lidských každé upadnutí vyloučilo, aneb alespoň v jeho následcích seslabilo.
Při tomto stavu věci odsoudil první soudce žalovanou vším právem, aby žalobkyni její útraty léčební a bolestné zaplatila a neměl teprve ještě zapotřebí do zevrubného řešení otázky, kdo schodky posypati zavázán byl, se pouštěti a to tím méně, poněvadž, ať již obec aneb právovárečné měšťanstvo k tomuto posypávání po- voláni byli, by to na závazku žalované z jejího vylíčeného zavinění vyplývajícím ničeho nezměnilo, jelikož by se tu podíly každého z nich na vzniklé škodě beztoho určiti nedaly a oni by proto za celou škodu na všechen způsob solidárně ručili (§ 1302. všeob. obč. zák.).
Dovolání žalované obce c. k. nejvyšší soud rozhodnutím ze dne 10. ledna 1910, Rv III. 420/9/1 , zamítl v podstatě z těchto
důvodů:
Správným jest sice tvrzení spisu dovolacího, že jest úsudek soudu odvolacího, že mají schodky sklon 3 1/2 stupně, v odporu s obsahem protokolu o výsledku místního ohledání, an v protokolu tom uveden sklon schodků toliko s 2 3/4, pokud se týče 2 1/3 stupně. Odpor ten jest však proto nerozhodným, poněvadž není pochybnosti o tom, že soud odvolací přijal zjištění soudu procesního, kterýmž shledáno, že již tento způsob příkrosti jest spolupříčinou nebezpečnosti schodků.
Vždyť se poukazuje v rozsudku v odpor vzatém k odůvodnění rozsudku prvního soudu.
Dále se tvrdí, že odporuje spisům předpokládání soudu odvolacího, že zřízenci obce věděli o nebezpečné jakosti schodků. Z výpovědí svědků R. a C., v ohledu tom směrodatných, že to nevyplývá. Netřeba rozebírati, zda-li tomu tak, čili nic.
Nezáležíť na tom, ježto byli zřízenci obce povinni, by sobě vědomost tu zjednali.
Není provedením dovolacího důvodu § 503. č. 3., přivádí-li pak spis dovolací na přetřes otázku, jakým způsobem by sobě byli měli zřízenci obce zjednati vědomost o nebezpečnosti schůdků.
Podřadí-li se však otázka ta §u 503. č. 4., dlužno spisu dovolacímu odvětiti, že to, co v ohledu tom bylo jiným známo, nesmělo zůstati zřízencům městské obce neznámým. Ostatně uvedla podle rozsudku v odpor vzatého žalovaná sama, že během 16 roků, co schůdky ony stojí, na nich 5 osob upadlo, zajisté dostatečný to počet, aby dal městské obci podnět ku opatření, to tím více, ana obec důvodně mohla míti za to, že se nedozvěděla o všech případech, v nichž lidé na schodech řečených upadli.
Jako spisům odporující označuje spis dovolací předpoklad soudu odvolacího, že byla příkrost schodů příčinou upadnutí žalobkyně. Nelze vystihnouti, kterak lze za to míti, že ve směru tom proveden dovolací důvod § 503. č. 3., tvrdí-li žalovaná, že žalobkyně upadla, poněvadž bylo na schůdkách kluzko, sníh nebyl odstraněn a schody nebyly posypány. Jakožto spisům odporující označuje dovolací spis dále výrok soudu odvolacího, že svědci v odstavci II./f uvedení dotvrdili, že jsou schody nebezpečné jakosti.
Co uvádí dovolací spis ku odůvodnění tohoto tvrzení, jest v pravdě nepřípustným v revisní instanci brojením proti ocenění důkazů.
Totéž platí o tvrzení, že jest v odporu se spisy také předpoklad soudu odvolacího, že jakost schůdků o sobě ohrožuje chodce a sklouznutí na nich jest též možným, když jsou posypány.
U provedení dovolacího důvodu § 503. č. 4. se tvrdí, že tu není příčinně souvislosti mezi domnělým zaviněním žalované a úrazem žalobkyně, poněvadž prý příčinou úrazu nebyla příkrost schodů, nýbrž jich kluzkost, tuto odčiniti však že náleželo vlastníku domu, nechť již byla přivoděna tajícím sněhem nebo náledím. Vývody ty jsou již shora odčiněny.
Konečně přivádí se ve spisu dovolacím ku platnosti, že není zákona, jenž by ukládal obci povinnost, by sobě zřízenci svými povždy zjednala vědomost o tom, zdali jsou spojovací cesty v dobrém stavu.
To jest vůči povinnostem, jež obcím v ohledu tom uloženy jsou v zákonech správních, lichou námitkou.
Dr. Mazanec.

Citace:

Obec ručí za nedbalost svých zřízenců. § 1294. a 1295. vš. obč. zák.. Zprávy Právnické Jednoty moravské v Brně. Brno: Nákladem Právnické jednoty moravské , 1911, svazek/ročník 20, číslo/sešit 1, s. 43-47.