NPD documents search: Všehrd, 16 (1935) - JUDr. VILÉM FUNK: Naše berní právo.

Literaturа

JUDr. VILÉM FUNK: Naše berní právo. Základy právních předpisů o daních a veřejných dávkách. — V Praze 1934. Nákladem Knihovny Sborníku věd právních a státních. 8° str. 263. Cena ? — Program knihy jest vyjádřen jejím titulem: předmětem studia jest souhrn norem, jimiž jsou upraveny naše veřejné dávky. F. učinil dobře, když svůj souborný spis omezil na tento úsek finančního práva — na rozdíl od Myrbacha a Konrada, kteří své systémy věnovali celému finančnímu právu. Moderní berní právo jest totiž tak bohato na problémy, že zasluhuje a potřebuje samostatného zpracování. Z tohoto hlediska jest také F-ova kniha koncipována. Autor ji právem neoznačil jako systém — v podtitulu knihy se naznačuje, že se zde probírají základy právních předpisů o daních a veřejných dávkách — neboť reprodukuje zde obsah našich berně-právních — zvláště obecných — norem se specifickým zřetelem k systematickým a dogmatickým pojmům, jež jednak použila legislativa, jednak vytvořila nauka o berním právu při interpretaci jejich. F. v tomto směru byl jistě značně inspirován německou teorií, jež datuje svůj rozvoj od dob vydání říšského dávkového řádu z r. 1919. Od ní se však především uchýlil terminologicky: německá škola konsekventně sebe označuje jako nauku o daňovém právu (protože říšský dávkový řád jedná pouze o daních), ačkoliv jejím předmětem jsou na př. také normy o poplatcích; F. naproti tomu užil vystižného výrazu »právo berní«.
Avšak i jinak se musil odchýliti spis, který se chce zabývali naším berním právem, od obdobných spisů německých. Německo provedlo již obecnou kodifikaci berního práva (až na poplatkové právo), má i své zvláštní finanční soudnictví a podrobnou finančně-právní literaturu. Naproti tomu naše berní právo trpí ještě značnou roztříštěností, jež se projevuje také v nejednotné systemalice a terminologii berních zákonů. Kromě toho máme vlastně jenom dva moderní berní zákony — zákon o přímých daních a zákon celní. Ostatní berní zákony jsou po stránce právně-technické, zvláště procesuelní, kusé a v tomto smyslu nedokonalé, podrobné pouze tam, kde toho vyžadoval politický (nikoliv právní, který patří do jiného souboru poznatků) princip legality, t. j. pokud jde o sazbu, předmět daně a pod. F. právem tento nízký stupeň »právnickosti« našeho berního práva pociťuje jako nedostatek a chce jej — pokud jest to v moci nauky — odstraniti. Z toho ovšem vyplývá snad nevyhnutelný důsledek, že nahrazuje místy positivní normy axiomaty, získané z poznatků finančně-vědeckých, případně že je substituuje politickými postuláty (normami, jež vyplývají z »povahy věci«, tedy zejména z organisačních principů, na nichž naše finanční správa byla vybudována, z předpokládaných účelů berně-právních norem a ne v poslední řadě z politických — v širším smyslu — postulátů, jimiž se řídilo naše správní soudnictví při aplikaci berně-právních norem), nebo že si pomáhá analogií s ustanoveními soukromého práva; analogická interpretace jest ostatně jen zvláštní způsob, kterými se positivní právní normy nahražují politickými postuláty, neboť vyplývá z předsvědčení o obsahové jednotnosti právního řádu, o jeho jednotném účelu. Pro F-ovo stanovisko jest tedy — při srovnání jeho s německou naukou — zvláště charakteristické, že při poznáváni obsahu berního práva uplatňuje hledisko civilistické. Berní povinnost jest mu obligací sui generis. Přechází celkem nevšímavě německou t. zv. mocenskou daňovou teorii. Tato teorie ovšem jistě nemá s juristickým poznáváním právního řádu co dělati; avšak F. sám se také neomezil na pouhý právní výklad našich berně-právních norem, místy dokonce úplně odbočuje do úvah finančně-politických (na př. v kapitole o daňových osvobozeních).
F-ovi jde arciť — jak jest z jeho knihy patrno — o to, aby poznatky teorie mohl prakticky aplikovati. Proto si všímá pozorně na př. ob- sahu konkrétních norem, vytvořených těmi orgány, které ovlivňují způsob aplikace i jiných berních orgánů, t. j. věnuje zřetel judikatuře správních soudů a ministerským výnosům, tedy věci z hlediska právně-teoretického dosti podružné. Máme za to, že praxe bude také především — plným právem — F-ovi za jeho novou knihu vděčná, ovšem ta praxe, jež má vyšší aspirace a nespokojuje se pouhými přehlednými systémy, komentáři anebo dokonce příručkami. Tím však nechceme říci, že by teorie mohla minouti F-ovu knihu nevšímavě: najde se mnoho hodnotného materiálu, podnětů a poučení. Konečně každý právník, který chce býti o našem berním právu aspoň trochu velkoryseji informován, si musí F-ovu knihu přečisti. Probírají se tu právní prameny našeho berního práva, zásady výkladu norem berně-právních, judikatura a literatura právní, pojem daně, subjekt a objekt daně, ručení, osvobození berní, časová a místní platnost norem berně-právních, správa berní, zásady berního řízení správního, zásady berního práva trestního atd. V úvodu se registrují zběžně poučky starších finančně-vědeckých škol. Dr. Čakrt.

Citace:

KRONBERGER, František. JUDr. VILÉM FUNK: Naše berní právo.. Všehrd. List československých právníků. Praha: Spolek českých právníků „Všehrd“; Český akademický spolek „Právník“, 1935, svazek/ročník 16, číslo/sešit 6, s. 281-282.