NPD documents search: Slovník veřejného práva československého, sv. 5

Z ciziny

Jak život klíčí a umírá...

I hlavní město Dánska, Kodaň, má své senzační procesy. Právě nyní končila před kodaňským kmetským soudem tragedie nemanželské matky, jež vymyká se běžným případům toho druhu. Obžalovaná jest hotelová panská, svobodná, málo přes třicet let stará. Žaloba klade jí za vinu, že během osmi posledních let pět svých nemanželských dětí bezprostředně po porodu usmrtila a jejich mrtvoly tajně odstranila. A obžalovaná k této hrozné vině se plně doznává...
A přece těžko jest rozhodnouti, je-li větší její vina nebo její neštěstí.
Líčení prokázalo, že obžalovaná, pětinásobná vražednice svých dítek, byla pilnou, svědomitou a dobromyslnou osobou, která však následkem své zvláštní bezbrannosti a sexuelní neschopnosti odporu byla jistou kořistí každého nesvědomitého muže.
První její dítko před osmi lety bylo plodem jakés takés lásky jistého agenta, který však záhy se jí nabažil. Když dítko přišlo na svět, tu mladá matka psala mu jímavým a ostýchavým tonem, aby ji neopouštěl a aby ji nenechával opuštěnou v porodnici mezi samými cizími lidmi. Otec děcka poslal jí 50 korun a vícekráte se neukázal ani neozval.
Osm dní po porodu byla propuštěna z porodnice, bez peněz, bez rady a bez pomoci. Neměla nikoho ve světě, kdo by jí byl nápomocen a kdo by jí podal ruku pomocnou. Musila hledati zaměstnání, aby se uživila, ale jak mohla někam o místo jíti s novorozeným dítětem?
A tehdy v zoufalství dopustila se toho neblahého zločinu. Jen tak lehce stiskla děťátku krček — a mlčelivé moře přijalo jeho malé tělíčko...
Po prvním milenci přišel druhý. I ten dosáhl, čeho dosáhnouti chtěl a odkopnul ji. A stejně i druzí muži. Ani jeden s ní nejednal jako s člověkem, ale spíše jako s dobromyslným domácím zvířátkem, jež nemůže činiti nároků na věrnost a soucit. A tehdy, jak nyní ona sama v slzách soudu vypráví, stala se sama také tvrdou a bezcitnou jako byli k ní všichni. Chladně zprovodila se světa tři další své dítky, jichž otcové ji odkopli. Neměla při tom ani výčitek svědomí, žila v otupělosti, nemyslíc na nic než na svou práci. Říkává se, že člověk zvykne všemu, snad tedy i usmrcovat novorozeňátka si navykne...
Když octla se po páté v jiném stavu, přijala místo v malém dánském městě. A tam seznámil se s ní poctivý mladý řemeslník, který k ní pojal upřímnou lásku. Líbila se mu její mírná, tichá povaha, líbily se mu její smutné, jako zlekané oči, líbila se mu její pracovitost. Zasnoubil se s ní a těšil se, že se s ní ožení, jen co si ušetří ještě trochu peněz na zařízení jich mladé domácnosti.
A ona při tom byla blízka zoufalství. Po prvé v životě usmálo se na ni štěstí, po prvé v žití našla někoho, jenž měl ji upřímně rád a poctivě s ní smýšlel. Jak by mu byla vděčnou, jak celý život by mu chtěla obětovat, jak by vše nasadila, jen aby se mu zavděčila a svou lásku a vděčnost mu dokázala!
Ale pod jejím srdcem byla zas ta strašlivá věc, život, jenž po páté, nevolán a nenáviděn, klíčil v ní... Ten jediný hrozil zničiti to vytoužené štěstí, jež se na ni konečně usmálo.
Nikdo nesměl se dověděti o jejím dítěti! Proto i ono musilo za svými bratříčky... Porod odbyla, aniž by někdo něčeho pozoroval. Děcku opět stiskla krček jako učinila ostatním a mrtvé tělíčko ukryla do kufru.
Ale nyní již její tvrdost ji opustila. Již nemohla jednati tak bezcitně jako jednala dle příkladu jiných dříve; nyní již poznala pravý, hluboký cit u svého ženicha. Co by on jí řekl, kdyby se dověděl její tajemství? Na dřevěnou truhlici, v níž mrtvola jejího pátého dítěte byla ukryta, nemohla hrůzou ani pohlédnouti, natož truhlici odnésti. Neměla již síly k tomu. Nechala truhlici i s mrtvým dítětem ve své světnici a chodila jako mátoha kolem. Její osud se naplnil, zločin její byl prozrazen. Kufr byl podezřelým, otevřeli ho, našli hroznou rozkládající se věc — pachatelka odevzdána soudu.
Jak těžce vleče se čas v žaláři! Výslechy — samota — výslechy — samota — to bylo nyní jejím zaměstnáním. Konečně přelíčení. Celé hodiny ji zas vyslýchají a ona stěží mocna slov vzlyká do kapesníku a odpovídá zlomeně na otázky soudu. Musí líčiti všechny podrobnosti svých hrozných činů a její tělo se chvěje jako osyka.
Na lavici svědků sedí ten, jenž jediný v životě měl ji rád, ten, jenž poctivou ruku svou jí zaslíbil pro celý život. Je též asi třicetiletý jako ona. V jeho tváři je smrtelná bledost, v jeho očích hrůza a děs.
Zavolán k zábradlí, jde sálem krokem křečovitě pevným, podepře se o zábradlí bezmocnýma rukama, na nichž se lesknou kapky ledového potu, a ztrhaným zrakem ulpívá na předsedovi soudu.
Předseda: „Bylo vám známo, že vaše bývalá nevěsta je těhotná s jiným?“
Svědek: „Ne,“
Předseda: „Byl byste obžalovanou pojal za ženu, i kdyby se vám se svým těhotenstvím byla svěřila?“
Svědek (pevným, silným hlasem): „Ano!“
Po tomto slovu skácela se obžalovaná se zoufalým zaúpěním k zemi...
Vražednice svých dítek odsouzena byla na dvanáct let do káznice. Co bude z ní, až za dvanáct roků brána káznice se před ní otevře? Či ten bledý muž bude na ni dvanáct let čekati?
br.

Citace:

CHYTIL, X.. K výkladu § 411 tr. ř.. Právník. Časopis věnovaný vědě právní i státní. Praha: Právnická jednota v Praze, 1920, svazek/ročník 59, číslo/sešit 6, s. 249-250.