Právník. Časopis věnovaný vědě právní i státní, 76 (1937). Praha: Právnická jednota v Praze, 636 s.
Authors:
= Právník, 76 (1937)
PDF

Z právní prakse


Stávají se úroky zvláště vymáhané pohledávkou hlavní?


Příspěvek k výkladu vl. nař. čís. 77/36 Sb. z. a n.
I.
Podle § 2 c) uvedeného vládního nařízení nevztahují se výhody, poskytnuté nezaměstnaným v exekuci proti nám vedené, na pohledávky vzniklé po 28. II. 1934. Je na snadě, že pohledávkou jest zde rozuměti nejen pohledávku samu, nýbrž také její příslušenství. Vznikla-li tedy pohledávka před jmenovaným datem, měly by se výhody cit. vl. mař. vztahovati také na její úroky, a to i na takové, jež vznikly po 28. II. 1934. Stejně tomu bude, vymáhají-li se úroky zvláště.
II.
Nejvyšší soud však v několika případech rozhodl jinak:
1. V exekuci vymáhající strany spořitelny v T. proti povinné straně Arnoštu D., majiteli domu, pro 4900 Kč vyhověl prvý soud žádosti dlužníkově o odklad exekuce. Rekursní soud usnesení změnil.
Nejvyšší soud zrušil napadené usneseni i usnesení prvého soudu a tomuto uložil, aby ve věci dále jednal a znovu rozhodl. Důvody: Soud prvé stolice byl povinen zkoumati, zda jest odklad po zákonu odůvodněn. Měl proto přihlížeti k obsahu návrhu, kde je výslovně uvedeno, že pohledávka 4900 Kč tvoří dlužné úroky ze zápůjčky za dobu od 1. VII. 1932 do 30. VI. 1936. S hlediska § 2 lit. c) vl. nař. 77/36 je sice lhostejné, kdy vznikla pohledávka vymáhající strany na vrácení zapůjčeného kapitálu, protože tato kapitálová pohledávka není vymáhána, ale sejde na tom, kdy vznikly úrokové položky, které tu jsou vymáhanou pohledávkou. Podle návrhu povinné strany vznikla část vymáhané pohledávky před 28. II. 1934 a část po tomto dni, takže mělo býti návrhu na odklad vyhověno jen ohledně první části vymáhané pohledávky, kdežto ohledně části druhé měl býti návrh zamítnut. (Rozh. nejv. s. ze dne 29. X. 1936, R I 1057/36, kraj. s. v Liberci, R IV 493/36 okr. s. v Tanvaldě E 295/36.)
2. V exekuční věci vymáhající strany Spořit, a záložního spolku v J. proti povinné straně Bedřichu Z. pro 3453.65 Kč prvý soud nepovolil odklad dražby ve smyslu vl. nař. 251/35 a 77/36, poněvadž vymáhaná pohledávka vznikla ze smíru, uzavřeného dne 15. XI. 1935, takže jde o pohledávku, vzniknuvší po 28. II. 1934, na kterou se výhody citov. ustanovení nevztahují.
Rekursní soud vyhověl stížnosti povinné strany s odůvodněním, že vymáhaná pohledávka jest úrokovým nedoplatkem oné pohledávky, jež náleží povinné straně podle dluhopisu ze dne 29. VII. 1924. K vyrovnání tohoto nedoplatku zavázal se dlužník smírem z 15. XI. 1935. Vlastní pohledávka vymáhající strany jest pohledávka, která jí přísluší podle dluhopisu z 29. VII. 1924. Ona pohledávka, kterou se povinný zavázal zaplatiti uvedeným smírem, je pohledávka, jež postihuje příslušenství pohledávky hlavní. Při posouzení otázky, zda jde o zákonnou výjimku podle § 2 lit. c) zák. 34/34, rozhoduje pohledávka hlavní a nikoli pohledávka příslušenství pohledávky hlavní. (Vážný 14018.) Poněvadž však pohledávka hlavní vznikla před 28. II. 1934, náležejí povinnému výhody uvedených zák. ustanovení. Že pohledávka vymáhající strany byla urovnána smírem, nemůže býti povinné straně na škodu, ježto jde jen o novaci příslušenství.
Nejvyšší soud vyhověl dovolací stížnosti vymáhající strany a obnovil usnesení prvého soudu. Důvody: Exekuční titul, t. j. zde smír, týká se zaplacení dlužných úroků a správního příspěvku za dobu od 1. ΙII. 1934 do 1. VII. 1935, celkem 3453'65 Kč, jichž výši povinný před tím uznal. V rozhodnutí 14018, jehož se napadené usnesení dovolává, bylo blíže dovoděno, že jen pohledávka hlavní a nikoli též její příslušenství rozhoduje pro posouzení, zda jde o zák. výjimku podle § 2 c) zák. 34/34. Podklad tohoto ustanovení je v tom směru stejný jako při § 17 odst. 1 c) vl. nař. 251/35 a § 3c) vl. nař. 77/36. Podle uvedeného rozhodnutí záleží i na tom, zda a kdy byl vytvořen skutkový základ hlavní pohledávky. Ovšem rozumí se tu hlavní pohledávkou jen pohledávka vymáhaná. V souzené věci nesejde na tom, že případná pohledávka vymáhajícího věřitele na vrácení kapitálu, z něhož mu uvedený úrok a příspěvek patří, vznikla již dávno před 28. II. 1934, když pohledávka na vrácení kapitálu se tu nevymáhá. Vymáhaná pohledávka 3453'65 Kč jest s tohoto hlediska pohledávkou hlavní a na době vzniku jejího příslušenství vůbec nezáleží. (Rozh. nejv. s. ze dne 23. IX. 1936, R I 988/36, kraj. s. v Liberci, R IV 487/36, okr. s. v Jablonci n. N., E VII 303/36.)
3. V exekuční věci vymáhajícího věřitele Záložního a spořitelního spolku v P. proti dlužníku Vilému H., pro 14848 Kč, prvý soud nevyhověl žádosti dlužníkově o odklad exekuce nucenou dražbou. Soud rekursní vyhověl rekursu povinné strany a změnil usnesení prvého soudu v tom ismem, že návrh vymáhající strany na pokračování v exekuci se zamítá.
Nejvyšší soud vyhověl dovolacímu rekursu vymáhajícího věřitele a obnovil usnesení prvé stolice. Důvody: Není pochybnosti o tom, že vymáhanou částku 3402'30 Kč tvoří jen úroky, že je to část původní pohledávky 14848 Kč a že tyto úroky se staly splatnými po 28. H. 1934, jak to vysvítá z vyjádření vymáhajícího věřitele č. ř. 15 a z přílohy D, podle které tvořily vymáhanou pohledávku 14848 Kč splatné kapitálové splátky a úroky za rok 1933 a za rok 1934. Nyní vymáhaná úroková částka 3402'30 Kč není tedy příslušenstvím hlavní pohledávky a pro posouzení její povahy není rozhodující jen hlavni pohledávka, jak to mělo na zřeteli rozh. 14018, nýbrž jde tu o pohledávku samostatnou, o níž platí ustanovení § 3 lit. c) vl. nař. 77/36 a pro kterou bylo tedy prvním soudem podle § 9 uvedeného vl. nař. právem povoleno pokračování v odloženém dražebním řízení. Pokud rekursní soud uvádí v napadeném usnesení, že ohledně této úrokové částky byl povolen pravoplatný odklad, tedy přehlédl, že odklad byl povolen jen na dobu do 31. III. 1936. (Rozh. nej. soudu ze dne 17. II. 1937, R 1 47/37, krąjs. s. v Liberci, R IV 804/36, okr. s. v Jablonci n. N., E VI 3762/36—20.)
III.
Pravým opakem uvedených rozhodnutí nejvyššího soudu jest rozhodnutí ze dne 24. VI. 1937, R I 669/37:
V exekuční věci vymáhající strany Spořit. a zál. spolku v H. T. proti povinné straně J. F. a M. F., majitelům domů v J. P., pro 28.671. Kč vyhověl prvý soud návrhu vymáhající strany, aby v exekuci nucenou dražbou domu bylo pokračováno.
Rekursní soud vyhověl stížnosti povinné strany a zamítl návrh vymáhající strany, aby bylo pokračováno v exekuci též ohledně úrokové splátky, splatné dne 1. I. 1937 v částce 4353'40 Kč s úroky z prodlení od 1. I. 1937 a útrat. Toto své rozhodnutí odůvodnil rekursní soud tím, že odklad exekuce nemůže býti povolen toliko pro pohledávku samotnou, zatím co by se v exekuci pro úrokové splátky pokračovalo.
Nejvyšší soud dovolací stížnosti vymáhající strany nevyhověl. Důvody: Odklad exekuce byl povolen podle ustanovení vl. nař. 77/36 na dobu po 30. VI. 1938 a týkal se celé vymáhané pohledávky 186080 Kč s 8% úroky z částky 180000 Kč od 1. VII. 1932 až do zaplacení jdoucími a útratami. Stalo-li se toto usnesení o odkladu exekuce pravoplatným, nemůže se nyní vymáhající věřitel dovolávali ustanovení § 4 lit. c) uvedeného vl. nař. a z něho vyvozovati, že jest oprávněn žádati za pokračování v dražbě pro úroky splatné po 31. XII. 1935 a že mu první soud správně povolil pokračování v dražbě pro úrokovou splátku, splatnou dne 1. I. 1937. (Rozh. nejv. s. ze 24. VI. 1937, R I 659/37, kr. s. v Liberci, R IV 287/37, okr. s. v Jablonci n. N., E VI 832/37.) Z rozhodnutí shora uvedených jest patrno, že nejv. soud pří řešení otázky nepostupuje jednotně. Ačkoli jde o otázku zásadní, nebylo ani jedno z citovaných rozhodnutí uveřejněno ve sbírce Vážného. Dr. Karel Roubíček, ausk.
Citace:
Výroční zpráva. Právník. Časopis věnovaný vědě právní i státní. Praha: Právnická jednota v Praze, 1926, svazek/ročník 65, číslo/sešit 21, s. 699-709.
Creative Commons BY-NC-ND 4.0 Obsah podléhá licenci Creative Commons BY-NC-ND 4.0. Uveďte autora (BY), neužívejte dílo komerčně (NC), Nezasahujte do díla (ND).