NPD documents search: Boh. adm., 13 (1931), sv. 1

Čís. 4980.

Odklad exekuce vyklizením (zákon ze dne 25. dubna 1924, čís. 86 sb. z. a n.).
Zavázala-li se povinná strana smírem, že byt bezpodmínečně vyklidí a výslovně se vzdala dobrodiní zákona o odkladu exekuce vyklizením, nelze jí povoliti odkladu exekuce.
(Rozh. ze dne 28. dubna 1925, R II 114/25.)
Žádost dlužníka o odklad exekuce vyklizením soud prvé stolice zamítl, rekursní soud odklad povolil.
Nejvyšší soud obnovil usnesení prvého soudu.
Důvody:
Rekursní soud povšiml si sice toho, že se povinná strana podle smíru, obsaženého v protokolu soudu prvé stolice ze dne 15. ledna 1924, jednak zavázala byt, o který jde, bezpodmínečně do 31. prosince 1924 vykliditi, jednak se při tom výslovně vzdala dobrodiní zákona ze dne 25. dubna 1924, čís. 86 sb. z. a n., ale nepřikládal tomu právního významu, maje za to, že nelze se vzdáti dobrodiní onoho zákona, poněvadž jde o ustanovení, mající na zřeteli udržení veřejného pořádku mezi obyvatelstvem, tedy o veřejnoprávní ustanovení. Tomuto právnímu názoru nelze však přisvědčiti. Zákon ze dne 25. dubna 1924, čís. 86 sb. z. a n. nevylučuje a nezakazuje, by se povinná strana nemohla vzdáti ochrany, kterou jí zákon poskytuje, zákon také nenutí povinnou stranu, by použila této ochrany, nýbrž jí dává na vůli, by odložení exekuce nuceným vyklizením navrhovala. Může-li tedy zákona tohoto ve prospěch povinné strany použito býti jenom na její návrh, jde o právo, povinné straně na vůli dané, z čehož vyplývá, že se povinná strana práva toho může také závazně vzdáti a, uzavře-li o tom smlouvu — jako v tomto případě — je to platná, neboť nezakázaná a dovolená smlouva. Vzdavši se výhody onoho zákona, nemůže se povinná strana jí dovolávati.

Citace:

č. 975. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1924, svazek/ročník 4, s. 477-479.