Č. 2335.

Honební právo (Slovensko): I. Župan je oprávněn z moci úřední přezkoušeti pronájem obecní honitby. — II. Pronájem není pravoplatný, dokud župním úřadem nebyl schválen. — III. Odepřel-li župan schváliti pronájem obecní honitby z několika důvodů, jest stížnost proti tomu na nss podaná bezdůvodná, jestliže jeden z udaných důvodů ospravedlňuje neschválení pronájmu, třebas i ostatní důvody jsou nesprávné.
(Nález ze dne 8. května 1923 č. 7821.)
Věc: Zastupitelstvo obce Burský Sv. Mikuláš a Josef B. tamtéž proti županu župy Bratislavské o pronájem honitby obecní.
Výrok: Stížnosti se zamítají jako bezdůvodné.
Důvody: V zasedání obecního výboru v B. S. M. ze 27. března 1919 bylo usneseno, aby obecní honitba byla dána veřejnou dražbou do pronájmu na dalších 6 let, t. j. od 1. srpna 1919 do 31. července 1915. Současně stanoveny byly obecním výborem podmínky tohoto pronájmu. Při veřejné dražbě dne 12. dubna 1919 konané vydražil honitbu Josef B., obyvatel búrsvatomikulářský, za nejvyšší podání 520 Kč ročně.
Smlouva o tomto pronájmu uzavřená schválena byla v zasedání obecního zastupitelstva 9. května 1919.
Nař. rozhodnutím župana župy bratislavské tato smlouva na základě § 3 zák. čl. XX: 1883 schválena nebyla a bylo nařízeno, aby obecní zastupitelský sbor honitbu znovu dal do pronájmu veřejnou dražbou na 61/2 roku od 1. srpna 1921 do 31. ledna 1928 a aby dražební resp. pronájemní podmínky předložil županovi ještě před určením dražby ke schválení.
Rozhodnutí toto opřeno jest o čtyři různé důvody:
Stížnosti namítají především, že honební právo jest soukromým
majetkem obce, který dlužno posuzovati jinak než ostatní obecní majetek, a že tedy župní úřad neměl důvodu odepříti schválení dražby a to tím méně, ježto nikdo z občanů si nestěžoval a obec jest s pronájmem spokojena. Námitka tato jest bezdůvodná, ježto ze znění 1. a 2. odst. § 3 zejména u porovnání s § 2 zák. čl. XX: 1883 jde jasně na jevo, že realisace honebního práva jest záležitostí obecní, náležející obci jako svazu veřejného práva a sice podle předpisů o obecním majetku, a ježto dále § 120 zák. čl. XXII: 1886, který tu podle § 3 zák. čl. XX: 1883 a § 166 zák. čl. XXII: 1886 přichází v úvahu, neomezuje schvalovací právo žal. úřadu jen na ty případy, když proti dražbě podány jsou námitky, nýbrž poskytuje žal. úřadu právo rozhodovati o schválení smlouvy takové vůbec. Příslušíť zajisté žal. úřadu právo a povinnost zkoumati pronájem honitby nejen co do formální správnosti celého postupu zužitkování honitby, nýbrž i ve všech oněch směrech, které zákon honební vytyčuje co do racionelního provozování honitby, ochrany zájmů zemědělských a výhodnosti pro obec. Byl tedy žal. úřad oprávněn i z moci úřední a bez přímého podnětu se strany obce nebo jiných legitimovaných interesentů zákonnost provedeného pronájmu honitby přezkoušeti.
Na věci ničeho nemění ta okolnost, že od pronájmu honitby do vydání nař. rozhodnutí uplynula delší doba, jak st-I vytýká, ježto dle § 3 zák. čl. XX: 1883 jest pronájem obecní honitby pro obec závazným teprve tenkráte, když byl županem schválen. Toto schvalovací právo županovo není zákonem na žádnou lhůtu vázáno. Dokud se pronájmu honitby schválení takového nedostalo, nelze jej pokládati za pravoplatný. Mají-li tedy stížnosti za to, že uplynutí určité doby od pronájmu honitby má samo o sobě již ten význam, že schválení se strany župana by mu již nemohlo býti odepřeno, nemají stížnosti opory v zákoně a jest tedy námitka ta bezdůvodnou.
Namítají-li dále st-lé, že se Josef B. neprovinil proti ustanovení § 57 zák. čl. XXII: 1886, jest stížnost jejich v tomto bodě bezpředmětnou, ježto nař. rozhodnutí v tomto směru neobsahuje žádného výroku meritorního připomínajíc výslovně, že pro nedostatečnost sestavení zápisnice žal. úřad nemohl rozhodnouti, zda Josefu B. provinění takové za vinu klásti lze čili nikoli.
Pokud pak jde o ostatní obsah stížnosti brojí tato mimo jiné proti výtce nař. rozhodnutí, že draž. podmínky neobsahují dostatečných opatření o šetření zvěře, namítajíc, že podmínky dražební obsahují tři body týkající se ochrany zvěře, nehledě ani k tomu, že zák. čl. XX: 1883 obsahuje dostatek ustanovení na ochranu zvěře.
Jest sice pravda, že podmínky dražební obsahují některá ustanovení o racionelním provozu honitby a tím i o šetření zvěře. Tak stanoví podmínka sub 8), že honitba nesmí se dáti do podpachtu, že honiti smí jenom nájemce a jeho hosté, další podmínka pak předpisuje, že nájemce smí kočky a psy v revíru se potulující za určitých podmínek zastřeliti (podmínka 10). Jest dále pravda i to, že zák. čl. XX: 1883 obsahuje řadu předpisů co do racionelního provozování honitby.
Z toho všeho však nikterak nelze ještě dovozovati, že úřadu nenáleželo by právo, aby se otázkou racionelního provozu honitby a postačitelnosti kautel o šetření zvěře zabýval, shledal-li toho potřebu vzhledem na zvláštní okolnosti a poměry, vyžadující zvláštní opatrnosti i péče vedle oněch všeobecných a s pravidelnými poměry počítajících ustanoven, zákona.
Jestliže tedy úřad, jak z odvodního spisu plyne, měl přes to svoje důvody, aby vzhledem k poměrům při provozování honiteb v poslední době nastavším a zejména vzhledem k častému zneužívání práva honebního požadoval již v podmínkách dražebních podrobnější přiměřené kautely co do ochrany zvěře, nelze v tom shledávati nezákonnost, čímž ovšem není prejudikováno právu účastníků domáhati se svého času nápravy, kdyby jim úřad předepsal takové podmínky, které by se se zákonem a jeho intencemi v soulad uvésti nedaly.
Tento jediný důvod zajisté by byl stačil, aby žal. úřad onu smlouvu neschválil, a nss neshledal tudíž potřeby, aby se zabýval i ostatními důvody stížnosti, ježto stížnost nemohla by docíliti odstranění nař. rozhodnutí ani tenkráte, kdyby tyto ostatní důvody neb aspoň některý z nich uznány byly nesprávnými, kdyžtě jediný svrchu uvedený důvod stačí, aby schválení smlouvy o pronájmu honitby bylo odepřeno.

Citace:

č. 2335. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické nakladatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 5/2, s. 7-8.