Č. 8992.


Školství. — Řízení správní: 1. * V řízení před úřady pro dozor ke školám ve věcech národního školství v Čechách, na Moravě a ve Slezsku neplatí institut navrácení v předešlý stav. 2. * 6. nař. č. 8/28 o správním řízení neplatí pro řízení před úřady pro dozor ke školám ve věcech národního školství.
(Nález ze dne 15. ledna 1931 č. 867).
Věc: Obec Č. (adv. Dr. Bedř. Eidlitz z Plzně) proti ministerstvu školství a národní osvěty (za zúč. obec. O. adv. Dr. Frt. Wien-Claudi z Prahy) o navrácení v předešlý stav.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná. Důvody: Zšr v Praze povolila rozhodnutím z 27. října 1927, aby v obci Ú. byla zřízena pro děti z této obce zimní expositura obecné školy v Č. O tom byla obec Č. zpravena dne 15. listopadu 1927 výměrem okr. škol. výboru ve Stříbře. Spolu s jinými interesenty podala obec Č. na to »prohlášení« z 29. listopadu 1927, které došlo k ošv dne 2. prosince 1927, mimo to pak odvolání ze 3. února 1928. Rozhodnutím ze 4. července 1928 odmítlo min. škol. odvolání obce Č. a společníků jako opožděné, poněvadž došlo ošv-u až 8. února 1928, kdežto o napadeném rozhodnutí zšr-y byly odvolatelky vyrozuměny již v listopadu 1927 Dále uvedlo min., že vyjádření ze dne 29. listopadu 1927 nemá náležitosti odvolání a mimo to došlo rovněž opožděně.
Poté navrhly obec Č. a spol. podáním z 27. srpna 1928 navrácení v předešlý stav, uvádějíce, že rozhodnutí zšr-y z 27. října 1927 jim bylo sděleno výměrem ošv-u z 2. listopadu 1927 bez právního poučení a proto že podaly dne 29. listopadu 1927 prohlášení, resp. protest. Teprve, když byly výměrem ošv-u ze 16. ledna 1928, doručeným dne 24. ledna 1928, k tomu vyzvány, podaly rekurs, který 6. února 1928 došel k ošv-u. Pro počítání rekursní lhůty má tedy rozhodovati den doručení výměru ze 16. ledna 1928. Je tedy pro naprostý nedostatek právního poučení dána podmínka pro navrácení v předešlý stav tím spíše, když nemůže straně vzejíti újma z toho, že úřad způsobil vadu řízení.
Nař. rozhodnutím neshledalo min. škol. příčiny, proč by měnilo své rozhodnutí ze 4. července 1928; vzhledem k podání z 27. srpna 1928 podotklo min. výslovně, že školní úřady podle konstantní judikatury nss nejsou vůbec povinny dávati ke svým rozhodnutím stižní doložky.
Proti tomu je podána stížnost, vytýkající nezákonnost, resp. vadnost řízení, poněvadž nař. výnos vůbec nerozhodl o žádosti za navrácení v předešlý stav a poněvadž žal. úřad nevzal zřetele k předpisu § 85 vl. nař. č. 8/28, který ukládá úřadu, aby o žádosti takové výslovně rozhodl. Min. však rozhodlo ihned ve věci samé, vyslovivši, že nemá příčiny měniti svoje rozhodnutí dřívější. Obec Č. opřela svoji žádost za restituci o § 84 č. 3 cit. nař., totiž o nedostatek právního poučení. 1 kdyby nss i za platnosti nového nař. č. 8/28 setrval na své judikatuře stran právního poučení při rozhodnutích úřadů školských, zakládá přec nedostatek právního poučení — ať již právní poučení je předepsáno nebo ne — důvod pro navrácení v předešlý stav podle § 84 č. 3 cit. nař.
Nss neshledal stížnost tuto důvodnou.
Je pravda, že st-lka žádala podáním z 27. srpna 1928 výslovně, aby z důvodů, že nebylo dáno právní poučení o opravných prostředcích, bylo povoleno navrácení v předešlý stav; stejně je pravda, že žal. úřad nař. rozhodnutím žádosti této výslovně ani nevyhověl ani ji nezamítl, naopak vyslovil, že »neshledává příčiny, proč by měnil svoje rozhodnutí ze 4. července 1928«; žal. úřad se vyslovil tedy takovým způsobem, jakoby bylo bývalo stranou žádáno za změnu cit. rozhodnutí po případě cestou obnovy řízení; to by tedy nasvědčovalo tomu, jakoby žal. úřad směšoval »obnovu řízení« a »navrácení v předešlý stav pro zmeškání lhůty«, tedy dva útvary právní podstatně se různící. Leč přes to neshledal nss pro tento postup úřadu nutným rušiti nař. rozhodnutí pro podstatné vady řízení, po případě pro nezákonnost, a to z těchto úvah:
Podle § 2 zák. o ss zkoumá nss toliko, zda napadeným rozhodnutím byla nezákonným způsobem porušena práva st-lova; takovéto porušení se však v daném případě nestalo. Nař. rozhodnutím projevil žal. úřad — třebas nevhodnou formou —, že žádosti st-lky o navrácení v předešlý stav nevyhovuje; tím neporušil žádné subj. právo st-lky, poněvadž tato neměla právního nároku na navrácení v předešlý stav.
Jak totiž nss ustáleně judikuje (sr. nál. Boh. A 577/20, 742/21, 3297/24, 6080/26, 7659/28, 7805/29 a pod.), není v zemích historických právní normy, která by v řízení správním všeobecně uznávala právní institut »navrácení v předešlý stav pro zmeškání lhůty«, a je naoak navrácení takové možné jen tam, kde zvláštní předpis je připouští, jako tomu je na příklad podle § 143 služ. pragmatiky úřednické č. 15 ř. z. z r. 1914, podle § 195 zák. č. 221/24 (srovn. též §§ 58 a 59 všeob. hor. zák., § 9 cís. nař. z 20. dubna 1854 č. 96 ř. z. a § 147 živn. řádu) a taky podle — stížností dovolávaného — § 84 a násl. vl. nař. č. 8/1828.
V daném případě však šlo o rozhodnutí zšr-y ve věci národního školství, o rozhodnutí úřadu zřízeného pro dozor ke školám, kde opravné řízení jest upraveno zákony o dozoru ke školám, konkrétně zejména §em 44 zem. zák. z 24. února 1873 č. 17 z. z. česk. ve znění zák. z 24. června 1890 č. 46 z. z. česk., kde institut navrácení v předešlý stav zaveden a normován není.
Předpisů vl. nař. č. 8/28 však dovolává se stížnost neprávem, poněvadž nařízení toto platí podle svého § 1 — s dalšími výjimkami stanovenými v odst. 2 a 3 téhož paragrafu — jenom pro »řízení, které provádějí ve věcech, náležejících do působnosti politických (státních policejních) úřadů, úřady okresní, zemské úřady a ústřední úřady«, tedy nikoliv pro řízení prováděné úřady pro dozor ke školám ve věcech jejich kompetence.
Že pak úřady pro dozor ke školám (místní školní rady, okresní školní výbory, zemské školní rady) nejsou úřady politickými (resp. že zřízení školní expositury podle § 2 zák. z 19. února 1870 č. 22 z. z. česk. nespadá do kompetence úřadů politických), je zřejmo již z odchylného zákonného podkladu obou zmíněných kategorií úřadů, jelikož organisace úřadů pro dozor ke školám spočívá — jak vysloveno také již v nál. Boh. A 8991/31 —na zákoně z 25. května 1868 č. 48 ř. z. a zákoně z 24. února 1873 č. 17 z. z. česk. (resp. na zák. č. 292/20 a vl. nař. č. 605/20 a 608/20 Sb.), kdežto úřady politické vyšly z ustanovení zák. ze 17. května 1868 č. 44 ř. z. a (nyní) zák. č. 125/27.
Není-li však předpisu, který by v daném případě byl poskytoval st-lce vůbec nároku na navrácení v předešlý stav, nemohlo býti porušeno subj. právo její tím, že žal. úřad její žádosti ze 27. srpna 1928 nevyhověl, nechať tak učinil z důvodu jakéhokoliv.
Citace:
č. 8992. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1932, svazek/ročník 13/1, s. 226-228.