Č. 3249.

Obecní samospráva: S jakých hledisek může nadřízený úřad samosprávný odmítnouti schválení prodeje obecního pozemku?
(Nález ze dne 15. února 1924 č. 2479.)
Věc: Emil J. v P. (adv. Dr. Kar. Ziegler z Prahy) proti zemskému správnímu výboru v Praze stran schválení prodeje obecního pozemku.
Výrok: Naříkané rozhodnutí se zrušuje pro vady řízení. Důvody: Místní obecní výbor v P. usnesl se ve schůzi dne 20. ledna 1916 konané odprodati pozemek č. kat. 53/10 v P. st-li za trhovou cenu 1382 K proti tomu, že se kupec uvolil z pozemku toho část zpět postoupiti, bylo-li by jí k vůli rozšíření příjezdu k rybníku zapotřebí, za cenu 1 K za čtv. sáh.
Výnosem osk v B. z 20. března 1920 a v dalším postupu instančním nař. rozhodnutím bylo schválení tohoto odprodeje odepřeno.
O stížnosti do posléz zmíněného rozhodnutí podané uvažoval nss takto:
Rozhoduje o žádosti za schválení usnesení ob. zast. týkajícího se některého z aktů v § 97 ob. zříz. vypočtených, může a má nadřízený úřad samosprávný přihlížeti k veškerým důsledkům, jež z onoho usnesení dle povahy věci mohou vyplynouti pro obec ať jako subjekt hospodářský, ať jako veřejnoprávní korporaci, jíž je svěřena péče o jisté zájmy veřejné (nál. tohoto soudu Boh. 1319 adm.).
V daném případě osk odepřela schválení z těchto důvodů:
1. že obec pozemku prodávaného buď z části nebo celý bude sama potřebovati a to buď k rozdělení na stavební místa, nebo — což není vyloučeno — k postavení objektu místně prospěšného,
2. že st-l hodlá pozemek ohraditi, čímž by uzavřen byl východ určité části obyvatelů obce a zamezen přístup k rybníku, což by zejména v případě ohně mohlo míti škodlivé následky.
Oba důvody tyto akceptoval zsv i pro své rozhodnutí, a připojil k nim ještě další důvod,
3. že by prodejem vzhledem k smluvenému plnění ztenčeno bylo kmenové jmění osadní.
Podle povahy své spadá důvod ad 3 do rámce předpisu § 96 ob. zříz., důvody ad 1 a 2 pak do rámce § 97 téhož zák.
Avšak stížnost vytýká, že pro určité důvody neměl žal. úřad buď vůbec žádný nebo jen kusý a neúplný skutkový podklad. Námitce té nelze upříti oprávněnost.
Nadřízený úřad samosprávný může ovšem dle volné úvahy své posouditi, zda okolnosti, jež podle jeho náhledu staví se na odpor smlouvě, o jejíž schválení jde, jsou takové povahy a takové váhy, že činí usnesené právní jednání pro obec neprospěšným nebo docela škodlivým. Tento posudek nemůže pak nss přezkoumávati, protože posudek ten tvoří část skutkové podstaty, na které se nař. rozhodnutí zakládá, a kterou jest také nss po rozumu odst. 1 § 6 svého zák. při rozhodování o zákonnosti nař. rozhodnutí vázán.
Nss však musí zkoumání'svému podrobiti, zda skutková podstata nař. rozhodnutí má ve spisech dostatečný základ, není-li s nimi v odporu a nebyla-li porušena některá podstatná forma řízení.
Po této stránce shledal nss, že skutková zjištění pro úsudky žal. úřadem vyslovené nejsou dostatečná, a že skutkové předpoklady, ze kterých nař. rozhodnutí vychází, nemají ve spisech dostatečné opory.
Podrobně jest v té příčině uvésti:
ad 1. Žal. úřad odepřel smlouvě schválení, protože soudí, že obec sama bude buď část prodávaného pozemku, nebo celý potřebovati pro své účely. Skutkovým podkladem pro úsudek jest mu ustanovení čl. VIII. trhové smlouvy, ve kterém si prodávající obec vyhradila požadovati od kupce, aby za účelem rozšíření dosavadního příjezdu k sousednímu rybníku odprodal obci takovou část, aby se na dosavadním příjezdu dle potřeby mohlo vykonávati ledování a nakládání i odvážení ledu a to za cenu 1 K za čtv. sáh a aby toto právo zpětné koupě bylo ve prospěch prodávající obce knihovně vloženo.
Z tohoto ustanovení smlouvy jest sice zřejmo, že prodávající obec sama počítala s tím, že by jednou mohla nastati potřeba části pozemku toho pro ni samu, a že pamatovala na to, aby si zabezpečila ukojení potřeby té, vyhradivši si právo zpětné koupě části pozemku pro určitý účel za stejnou cenu, za jakou jej sama prodala. Ale právě z tohoto ustanovení neplyne ještě, že obec bude potřebovati kdysi celý prodaný pozemek, zejména že ho bude potřebovati k rozdělení na stavební parcely nebo k postavení objektu obecně prospěšného, jinak blíže neurčeného. Pro tento úsudek není ve spisech žádného skutkového podkladu, neboť při komisi konané politickou obcí K. D. dne 16. června 1917 otázky ty vůbec na přetřes nepřišly, o komisi pak, která se měla konati orgánem zsv-u dne 18. února 1922, není zápisu, a žal. úřad sdělil nss-u, že místní šetření dne 18. února 1922 dalo se pouze za účely informativními o povaze, rozloze a rozsahu osadního majetku kvůli zavedení pořádku a evidence o osadním majetku. Netýkalo se tedy toto šetření předmětu stížnosti, totiž vyšetření, zda jsou tu podmínky pro nebo proti schválení trhové smlouvy o dílec pozemku č. kat. 53/10.
Nebyly-li však vyšetřeny konkrétní okolnosti, ze kterých by bylo jasno, že obec vůbec bude potřebovati prodávaného pozemku pro sebe, ve které době a k jakému určitému účelu, ze kterých by vysvítalo, že zájem obce toho žádá, aby se onoho pozemku nezbavovala, dotud jeví se úsudek žal. úřadu o potřebě prodávaného pozemku pro obec jen jako pouhá domněnka a dohad, na nichž se nemůže zbudovati bezpečný úsudek o skutečné existenci takové potřeby pozemku pro obec, která by bránila prodeji pozemku v jejím vlastním hospodářském zájmu.
To platí zejména též o předpokladu žal. úřadu, že prodávaného pozemku možno použíti pro stavbu obytných domů, proti čemuž stížnost uvádí, že obec P. má tendenci rozšiřovati se na jinou stranu, a platí to též o předpokladu, že obec na pozemku postaví objekt místně prospěšný, který však vůbec není ani zhruba naznačen, tím méně přesně určen.
ad 2. Tento důvod opírá se o předpoklad, co st-1 na prodávaném pozemku učiniti hodlá, a spatřuje v jeho úmyslu ohraditi pozemek, ohrožení zájmů bezpečnostní a požární policie.
Nehledí-li se k tomu, že provedení ohrazení pozemku podléhá předpisům stavebního řádu, který chrání zájmy veřejné i soukromé zájmy interesentů, a že tedy již z pouhého zcizení pozemku, o který jde, bezprostřední nebezpečí pro zájmy tyto nehrozí, nejsou ani po této stránce bezvadně zjištěny konkrétní okolnosti, za kterých by iminence onoho nebezpečí na jevo vycházela. Kromě tvrzení jednotlivých občanů, kteří podali námitky proti obmýšlenému prodeji, není takové nebezpečí zjištěno ani v protokole o místním ohledání ze 16. června 1917, ani jiným způsobem a stížnost uvádí, že přístup k rybníčku jest možný po několika cestách a pro hašení ohně že vhodnějším zůstane jen rybník větší a obci bližší, nežli malý rybník při prodávaném pozemku ležící. Jest tu tedy rozpor mezi skutkovou podstatou nař. rozhodnutí za základ sloužící a tvrzením st-le, který může býti odstraněn jenom zjištěním skutečného stavu na místě samém. Pokud zjištění to chybí, jest skutkový podklad nař. rozhodnutí neúplný.
ad 3) Důvod tento není sice zcela jasně vysloven, ale lze jej ve shodě se stížností pojímati v tom smyslu, že žal. úřad shledal trhovou cenu (»smluvené plnění«) za pozemek příliš nízkou.
Pro tento svůj úsudek neuvedl však žal. úřad žádnou skutkovou okolnost a také ve spisech nelze pro něj nalézti opory a podkladu. Trhovou cenu, za kterou obec pozemku, o který jde, nabyla, žal. úřad vůbec v úvahu nevzal, jinaké podklady a pomůcky pro vyšetření ceny jeho nezjistil. Zejména nevyšetřil, jakou obecnou hodnotu měly pozemky v době, kdy se uskutečnila smlouva, o jejíž schválení jde, ani jakou cenu užitkovou by měl pozemek pro obec, kdyby zůstal v jejím majetku, ani konečně jiné skutečnosti, které by jej mohly vésti k závěru, že prodej pozemku znamená ztenčení kmenového jmění obce.
V této neúplnosti vyšetření skutkové podstaty zabraňující bezpeč- nému přezkoumání zákonitosti nař. rozhodnutí shledal nss podstatnou vadu řízení a zrušil proto nař. rozhodnutí po rozumu odst. 2 § 6 zák. o ss.

Citace:

č. 3249. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 6/1, s. 583-586.