Č. 4148.

Obecní volby: 1. Překročení lhůty stanovené v § 56 zák. č. 75/1919 pro rozhodnutí o námitkách proti volbě obecního zastupitelstva, nezbavuje úřad práva volbu zrušiti. — 2. Rozhoduje o námitkách proti volbě podaných není úřad oprávněn, zjišťovati z moci úřední vady volebního řízení, které nebyly v námitkách vůbec vytýkány, a rušiti pro vady takové volbu — pokud nejde o nedostatek volitelnosti. — 3. Rozhoduje o námitkách nemůže úřad přihlížeti k vadám volebního řízení, o nichž je v námitkách toliko tvrzeno, že se sběhly, o nichž není však zároveň uplatňováno, že a v jakém rozsahu mohly míti vliv na výsledek volby. — 4. V jakých mezích je úřad rozhodující o námitkách povinen zjišťovati, zda vytýkané vady řízení volebního mohly míti vliv na výsledek volby?
(Nález ze dne 24. listopadu 1924 č. 20058). Prejudikatura: Boh. 359, 439, 501, 3569 adm. a jiné.
Věc: Dr. Jan H. a spol. v N. (Dr. Jan H.) proti župnímu úřadu v Nitře (okr. hejtman Emil Vopršálek) o volby do obecního zastupitelstva v N.
Výrok: Nař. rozhodnutí se zrušuje jednak pro nezákonnost, jednak pro vady řízení.
Důvody: Proti volbě obecního zastupitelstva v N., konané dne 16. září 1923, podali námitky Václav B. a Bohumil Sch., žádajíce v nich za zrušení volby z těchto důvodů: — — —
Nař. rozhodnutím zrušil žal. úřad na základě § 56 zák. č. 75/1919 volbu ob. zast. v N. »v celém řízení« a nařídil vypsání nové volby. Své rozhodnutí odůvodnil pak žal. úřad takto: — — — —
Rozhoduje o stížnostech podaných do tohoto rozhodnutí, vycházel nss z těchto úvah:
A) Bezdůvodnou jest námitka stížností, že žal. úřad neměl v daném případě vzhledem k ustanovení posledního odst. § 56 zák. z 31. ledna 1919 č. 75 Sb. již práva rozhodovati o námitkách podaných proti volbě do ob. zast. v N. a volbu zrušiti, když své rozhodnutí nevydal do 3 měsíců ode dne, kdy námitky byly předloženy.
V tomto směru setrval nss při svém právním názoru, jejž vyslovil již ve svém nál. Boh. 359 adm., že totiž ustanovení posledního odstavce § 56 cit. zák., kterým se určuje lhůta pro rozhodnutí o námitkách proti volbě, jest předpisem jen pořádkovým a že tedy překročení lhůty té nebrání úřadu volbu zrušiti.
B) Nař. rozhodnutím zrušil žal. úřad podle § 56 zák. z 31. ledna 1919 č. 75 Sb. volbu ob. zast. v N. a spolu i celé volební řízení a to pro řadu vad, které se — podle předpokladu žal. úřadu — sběhly ve volebním řízení.
I. Pokud jde o vadu, záležející podle předpokladu žal. úřadu v tom, že kandidátní listiny byly proti ustanovení § 20 cit. zák. předloženy úřadu pouze v jednom exempláři, vytýkají stížnosti, že žal. úřad zrušil volbu pro tuto vadu, ačkoliv v námitkách podaných proti volbě nebylo ani tvrzeno, že se tato vada sběhla.
Ze srovnání nař. rozhodnutí s obsahem námitek podaných proti volbě jde na jevo, že v námitkách nebylo ohledně kandidátních listin uplatňováno, že kandidátní listiny byly předloženy pouze v jednom exempláři, nýbrž toliko že druhý exemplář kandidátních listin nebyl při protokolaci opatřen datem podání. Pro tuto posléz zmíněnou a v námitkách skutečně uplatňovanou vadu však žal. úřad nezrušil volbu, nýbrž právě pro vadu prv uvedenou, která v námitkách nebyla uplatňována.
Nss vyslovil a blíže odůvodnil již ve svém nál. Boh. 501 adm. právní názor, že dohlédací úřad může zrušiti volbu do ob. zast. z moci úřední toliko, byla-li zvolena osoba nevolitelná (§ 53 cit. zák.), že však při jiných vadách může zakročiti jen k námitkám podaným voličem k tomu oprávněným. Z této zásady plyne, že úřad rozhoduje podle § 54 cit. zák. o námitkách podaných proti volbě, není oprávněn, aby — pokud nejde o nedostatek volitelnosti — sám z moci úřední zjišťoval vady volebního řízení, které nebyly vůbec vytýkány v námitkách podaných proti volbě a aby pro vady v námitkách nevytýkané volbu zrušoval. Pokud tedy žal. úřad v daném případě zrušil volbu z důvodu, že kandidátní listiny byly předloženy pouze v jednom exempláři, odporuje výrok jeho zákonu.
II. O ostatních vadách volebního řízení, pro které žal. úřad rovněž zrušil v daném případě volbu do ob. zast., uvážil soud toto:
AA) Žal. úřad uvádí v nař. rozhodnutí, že se ve volebním řízení sběhly také tyto vady:
1) v některých volebních obvodech nebyly hlasovací seznamy vůbec vyhotoveny, anebo byly vyhotoveny pouze v jednom exempláři;
2) v jednom volebním obvodu podepsal zápis o průběhu volby pouze předseda a místopředseda volební komise;
3) voličské seznamy nebyly ani v jednom z volebních obvodů vůbec podepsány ani jedním členem volební komise.
Stížnosti vytýkají, že zmíněné vady volebního řízení nemohly již proto vésti ke zrušení volby v daném případě, poněvadž v námitkách podaných proti volbě bylo pouze tvrzeno, že se tyto vady sběhly, že však nebylo v námitkách vůbec uplatňováno, že zmíněné vady měly neb mohly míti nějaký vliv na výsledek volby.
Tomuto stanovisku stížnosti nelze upříti oprávněnosti.
Paragraf 56 zák. č. 75/1919 předpisuje, že celé volební řízení nebo příslušná jeho část má se pro sběhlé vady volebního řízení jenom tehdy zrušiti, zjistí-li úřad rozhodující o námitkách podaných proti volbě, že zjištěné vady mohly míti vliv na výsledek volby. V tomto předpisu jest obsažena intence, aby nebyly rušeny volby v každém případě, kdykoliv by se tu udala nějaká ať sebe menší vada volebního řízení, nýbrž jenom tenkráte, kdyby vada ta mohla míti vliv na výsledek volby, t. j. na rozdělení mandátů mezi jednotlivé volební skupiny, jež se volby zúčastnily.
Jak nss vyslovil již ve svém nál. Boh. 439 adm., dlužno námitky proti volbě do té míry konkretisovati, aby mohly poskytnouti podklad pro úsudek, zda vytýkané vady volebního řízení mohly míti vliv na konečný výsledek volby. Z této zásady, vyslovené v cit. nál., plyne tudíž dále, že, jestliže v námitkách podaných proti volbě byly pouze vypočteny nějaké vady volebního řízení, aniž však v námitkách byly obsaženy nějaké údaje o tom, zda a v jakém rozsahu mohly vady v námitkách uplatňované míti vliv na výsledek volby, nemůže úřad o námitkách rozhodující, k takovým námitkám vůbec hleděti a nemůže pak přistoupiti ke zrušení volby pro takovéto vady, o nichž bylo v námitkách pouze uvedeno, že se sběhly.
V daném případě, jak patrno ze spisů správních, omezily se osoby, které podaly námitky proti volbě, ve svých námitkách, pokud jde o vady uvedené svrchu pod čís. 1 až 3, pouze na tvrzení, že se tyto vady sběhly, aniž však tvrdily, že vady ty měly nebo mohly míti vliv na výsledek volby. Potom však podle toho, co svrchu uvedeno, neměl žal. úřad vůbec práva, aby k námitkám, pokud tyto vady vytýkají, hleděl, a tím méně aby pro tyto vady volby zrušil.
Pokud tedy žal. úřad zrušil volbu z důvodu, že se ve volebním řízení sběhly vady uvedené pod čís. 1 až 3, odporuje nař. rozhodnutí rovněž zákonu.
BB) Další vadu volebního řízení, pro kterou volbu zrušil, spatřuje úřad v tom, že ve volebním obvodu I nepřipustila volební komise k volbě sedm voličů; ohledně této vady uvádí žal. úřad dále, že nelze — vzhledem k okolnostem v nař. rozhodnutí blíže uvedeným — zjistiti, zda zmíněná volební komise právem zakročila.
Pokud jde o tuto vadu, jest ze spisů správních zřejmo, že vada ta nebyla vůbec uplatňována v námitkách, podaných proti volbě. Stížnosti nevytýkají, že žal. úřad neměl k této vadě hleděti z důvodu, že nebyla v námitkách uplatňována, namítají však, že tato vada nemohla již proto vésti ke zrušení volby, ježto žal. úřad v odůvodnění svého rozhodnutí sám přiznává, že nelze zjistiti, zda volební komise právem těchto sedm voličů připustila k volbě.
Také tuto námitku stížnosti shledal soud důvodnou. Jak jde zcela nepochybně na jevo z § 56 cit. zák. č. 75/1919, jest základním předpokladem pro to, aby úřad mohl přistoupiti ke zrušení volby, právě okolnost, že ta která vada volebního řízení byla zjištěna. Z toho plyne, že, nemůže-li úřad zjistiti ani onen podklad, který jest v konkretním případě nutným pro závěr úřadu o tom, že se ta která vada volebního řízení sběhla, nemůže vůbec vysloviti zrušení volby pro tuto vadu.
V daném případě stojí žal. úřad, jak patrno z odůvodnění jeho rozhodnutí, s jedné strany sám na stanovisku, že vada, o niž jde, — totiž nepřipuštění sedmi voličů k volbě v I. volebním obvodu — mohla vésti ke zrušení volby, kdyby volební komise byla oněch sedm voličů neprávem k volbě nepřipustila, s druhé strany uvádí však žal. úřad sám, že nelze zjistiti, zda volební komise právem tyto voliče k volbě nepřipustila.
Jestliže však žal. úřad, ačkoliv sám přiznává, že nelze zjistiti právě onen moment, který podle jeho vlastního stanoviska jest nutným předpokladem pro závěr o tom, je-li nepřipuštění sedmi voličů k volbě vadou volebního řízení, nicméně zrušil volbu z důvodu, že zmíněná volební komise nepřipustila zmíněných sedm voličů k volbě, pak odporuje — podle toho, co svrchu bylo uvedeno — tato část nař. rozhodnutí zákonu.
CC) Žal. úřad přistoupil ke zrušení volby dále také z důvodu, že byla ve volebním řízení vážně porušena čistota volby. Toto vážné porušení čistoty volby spatřoval žal. úřad v tom, že za 10 osob zapsaných ve voličských seznamech volily osoby jiné.
Při řešení otázky, zda žal. úřad právem mohl zrušiti volbu z tohoto důvodu, vycházel nss z těchto úvah:
1. Z oněch 10 osob, za něž podle předpokladu žal. úřadu volily osoby jiné, byly, jak nesporno, 3 osoby — totiž Marie P., Jan F. a Barbora D. — v den volby již mrtvy. Žal. úřad, jak jde na jevo z odůvodnění nař. rozhodnutí, vycházel také ohledně těchto 3 osob z předpokladu, že ve voličských seznamech bylo při jménech těchto osob vyznačeno — zaškrtnutím jména voličova — odevzdání hlasovacího lístku.
Tento předpoklad žal. úřadu, pokud jde o jmenované 3 osoby, odporuje však spisům, neboť ve voličských seznamech, jež jsou založeny ve spisech správních a jichž bylo, jak nesporno, při volbě také použito, není u jmén těchto 3 osob zapsaných pod b. č. 112, 404 a 849 ve voličských seznamech III. volebního obvodu vůbec vyznačen ani zaškrtnutím jména voličova, ani jiným způsobem žádný záznam a odevzdání hlasovacích lístků. Nař. rozhodnutí, pokud spočívá na tomto předpokladu spisům odporujícím, trpí podstatnou vadou ve smyslu § 6, odst. 2 zák. o ss.
2. Vzhledem k této vadě nař. rozhodnutí, o níž byla právě řeč, nepřichází tedy při řešení otázky, zda žal. úřad právem mohl zrušiti volbu z důvodu vážného porušení čistoty volby, vůbec v úvahu porušení čistoty volby, které se — jak úřad za to má — sběhlo u uvedených 3 osob.
Může tedy tvořiti předmět úvah nss-u v daném případě již pouze porušení čistoty volby, které podle předpokladu žal. úřadu nastalo u ostatních 7 osob — totiž u Maxmiliána W., Antonína V., Františky V., Alžběty V., Marie M., Anastazie Š. a Anny N.
Stížnosti nepopírají, že okolnost, že za voliče zapsaného v seznamech voličských volila ve skutečnosti osoba jiná, zakládá vadu řízení volebního, namítají však:
a) že zjištění žal. úřadu, že za uvedených 7 osob volily ve skutečnosti osoby jiné, jest vadné a
b) že i kdyby toto zjištění nebylo vadné, mohla by zmíněná okolnost vésti v daném případě ke zrušení volby pouze tehdy, kdyby bylo také zjištěno, že tato okolnost mohla míti vliv na výsledek volby.
ad a) V tomto směru dovozují stížnosti, že žal. úřad neměl ve výsledcích šetření, konaného o námitkách podaných proti volbě, dostatečné opory pro závěr, že za uvedených 7 osob volily ve skutečnosti osoby jiné.
V podrobnostech uvádějí pak stížnosti, že pouhé zaškrtnutí jmen voličů ve voličských seznamech neposkytuje vůbec dostatečného podkladu pro zmíněný závěr, a že výslechem osob, o něž jde, bylo zjištěno pouze faktum, že se tyto osoby samy volby nezúčastnily; podle mínění stížností měl však úřad také ještě zjistiti, které určité osoby volily ve skutečnosti za oněch 7 osob.
Tyto výtky vadnosti řízení neshledal však soud důvodnými.
Ze spisů správních jest patrno:
aa) že odevzdání hlasovacích lístků bylo ve voličských seznamech, jichž bylo použito při volbě, o níž jde, vyznačováno zaškrtnutím jména voličova a že ve voličských seznamech I., II., VI. a IX. volebního obvodu jsou jména všech svrchu zmíněných 7 voličů zaškrtnuta;
bb) že — podle protokolů sepsaných v řízení o námitkách podaných proti volbě — ani jeden z těchto 7 voličů neodevzdal osobně hlasovací lístek;
cc) že v protokolech o volbě sepsaných volebními komisemi volebních obvodů I., II., VI., a IX. jest konstatováno, že počet obálek, které byly nalezeny ve volebním osudí, souhlasí s počtem voličů, kteří se podle záznamu ve voličských seznamech súčastnili volby.
Jest sice pravda, že pouhé zaškrtnutí jména voličova v seznamech voličských nemůže samo o sobě — za všech okolností — tvořiti jediný nevyvratitelný průkaz ani o tom, že hlasovací lístek byl odevzdán, ani o tom, že hlasovací lístek byl odevzdán osobně právě voličem, jehož jméno bylo v seznamu voličském zaškrtnuto.
Leč, měl-li žal. úřad v daném případě, jak svrchu uvedeno, z jedné strany ve spisech zjištěno, že oněch 7 voličů, jejichž jména byla v seznamech voličských zaškrtnuta, neodevzdalo osobně hlasovací lístky, a měl-li pak s druhé strany v protokolech o volbě konstatováno, že počet odevzdaných obálek souhlasí s počtem voličů, kteří se podle záznamů ve voličských seznamech — prováděných zaškrtnutím jmen voličů — volby zúčastnili, pak nelze říci, že by žal. úřad na podkladě takto prováděných záznamů o odevzdání hlasovacích lístků v souvislosti s ostatními okolnostmi právě uvedenými nemohl dospěti k závěru, že za oněch 7 voličů, o něž tu jde, volily ve skutečnosti osoby jiné.
Za tohoto stavu věci nemohl tedy soud shledati, že by žal. úřad neměl pro svůj uvedený závěr ve spisech dostatečné opory aneb, že by jinak závěr ten spočíval na řízení podstatně vadném (§ 6, odst. 2 zák. o ss). Soud nemohl pak ani shledati, že by, jak stížnosti za to mají, bylo v daném případě nějakou podstatnou vadou ve smyslu cit. § 6, odst. 2, nekonal-li úřad také šetření o tom, které určité osoby volily ve skutečnosti za oněch 7 voličů.
ad b). Jak bylo svrchu (sub. II. AA) již uvedeno, lze podle § 56 cit. zák. č. 75 z r. 1919 volební řízení nebo příslušnou jeho část zrušiti pro sběhlé vady volebního řízení jenom tehdy, zjistí-li úřad o námitkách rozhodující, že zjištěné vady volebního řízení mohly míti vliv na výsledek volby. Za takovou vadu pokládá zákon každé vážné porušení svobody, čistoty nebo tajnosti volby, neboť praví: ».... zjistí-li zejména, že....« a stanoví tak právní domněnku, že vážné porušení těchto náležitostí volby jest pokládati za takovou vadu volebního řízení, která může míti vliv na výsledek volby. Jako každá presumpce může i tato presumpce býti vyvrácena důkazem, že v konkretním případě porušení svobody, čistoty nebo tajnosti volby tohoto vlivu nemělo. To jest pak úkolem šetření, o němž jedná § 55 cit. zák. a jež se musí vztahovati na okolnosti, jichž úřad potřebuje k tomu, aby mohl posouditi, zda vady řízení volebního — vytýkané v námitkách podaných proti volbě — jou takové váhy, aby mohly míti účinek na výsledek volby anebo snad, ač obsahují vážné porušení svobody, čistoty nebo tajnosti volby, přece na výsledek volby zůstaly bez vlivu (srovnej nál. Boh. 3569 adm.).
Z toho, co uvedeno, plyne, že jde-li v konkretním případě o vadu, jež záleží v zanedbání některého předpisu, daného na ochranu svobody, čistoty nebo tajnosti volby, nutno při úvaze o otázce vlivu takovéto vady na konečný výsledek volby rozeznávati dva případy:
Kdyby bylo zjištěno, že takováto vada sběhla se u všech voličů, pak mohl by úřad námitku uplatňující tuto vadu odmítnouti pouze tehdy, kdyby bylo positivně dokázáno, že vada ta se sběhla jen u takového počtu voličů, že by zbytek voličů při zjišťování konečných výsledků nepadal již na váhu. Musí totiž při vadách, jež svojí podstatou zasahují celý volební akt, býti vždy počítáno s možností nejnepříznivější a tudíž předpokládáno, že efekt v § 56 cit. zák. zmíněný nastati mohl; tento předpoklad možno vyvrátiti jen přímým důkazem opaku.
Jinak tomu však jest v případech, kdy v námitkách proti volbě bylo pouze uplatňováno, že zmíněná vada volebního řízení sběhla se pouze u části voličů. Pak nutno arciť zjišťovati, jak veliký rozsah takováto vada měla, t. j. jaký počet voličů stihla, ježto jen na podkladě tohoto zjištění možno usuzovati o vlivu této vady na konečný výsledek volby.
Z těchto úvah plyne tedy pro daný případ, kdy podle spisů správních bylo při volbě v celku odevzdáno 8440 platných hlasů a kdy vada volebního řízení, o niž jde, totiž porušení čistoty volby, sběhla se pouze u části voličů, že žal. úřad mohl — jak stížnost právem vytýká — pouze tehdy přistoupiti ke zrušení volby z důvodu, že byla vážně porušena čistota volby, kdyby byl zjistil, že porušení čistoty volby, které se sběhlo právě pouze u části voličů, mohlo míti vliv na konečný výsledek volby.
Žal. úřad nezmiňuje se však ve svém rozhodnutí vůbec o tom, zda a jaký vliv mohla míti zmíněná vada volebního řízení na konečný výsledek volby, a také ani ze spisů správních není patrno, že by žal. úřad byl vůbec zjišťoval tento vliv zmíněné vady na výsledek volby. Žal. úřad nezabýval se tedy vůbec otázkou vlivu zmíněné vady na výsledek volby, vycházeje patrně z právního názoru, že okolnost, že za určitý — ať jakýkoli počet voličů — volily ve skutečnosti osoby jiné, jest vždy vadou volebního řízení, která odůvodňuje zrušení volby bez ohledu na to, zda mohla míti nějaký vliv na výsledek volby čili nic.
Tento právní názor žal. úřadu je však, jak jde na jevo z hořejších úvah, mylným.
Nař. rozhodnutí, spočívajíc, pokud jde o zrušení volby z důvodu porušení čistoty volby, na mylném právním názoru, odporuje zákonu.
Z těchto příčin bylo tedy nař. rozhodnutí zrušiti jednak podle § 7, jednak podle § 6 zák. o ss.

Citace:

č. 4148. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické nakladatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 6/2, s. 862-868.