NPD documents search: Boh. adm., 14 (1932), sv. 1

Č. 9841.

Jazykové právo: Všeobecná jazykově právní směrnice nebo konkretní rozhodnutí?
(Nález ze dne 21. dubna 1932 č. 6468.)
Věc: Městská obec Ch. proti ministerstvu vnitra o jazykovou úpravu obecních vyhlášek. — Č. 9841 —
Výrok: Stížnost se zamítá pro bezdůvodnost.
Důvody: Napadené rozhodnutí potvrzuje výrok I. stolice správní o povinnosti stěžující si obci uložené na základě čl. 81 jaz. nař., aby uveřejňovala veškeré vyhlášky obce také ve státním jazyku. K odůvodnění poukazuje na správné důvody II. stolice, že totiž »z dohlédacího práva státních úřadů k obcím vyplývá oprávnění činiti nejen represivní opatření v případech, kdy jazykové předpisy byly porušeny, nýbrž i opatření preventivní, aby bylo zabráněno jich porušování«. Dále vzhledem k námitce stížnosti napadené rozhodnutí dodalo, že konkretní výrok osp-é, že městská obec Ch. je povinna vydávati vyhlášky vždy v jazyku státním, byl učiněn právě na základě abstraktní normy vydané státní mocí výkonnou. O meritorní otázce jazykové úpravy obecních vyhlášek stěžující si obce nebylo ani v řízení správním ani v této stížnosti sporu.
Stížnost vytýká rozhodnutí žal. úřadu nezákonnost, ježto politický úřad není oprávněn vydati takový všeobecný pokyn jazykově právní, o nějž jde, jak se prý jasně podává ze znění čl. 97 jaz. nař., že dohlédací úřad může jen určitá porušení zákona nebo nařízení jazykového vytknouti a nápravu jen v konkretních případech zjednati, kdežto vydávati všeobecné jazykové právní pokyny, zvláště co do jazyku vyhlášek, povolána jest podle §§ 3 a 8 jaz. zák. výhradně státní moc výkonná, tedy vláda způsobem nařízení.
Stížnosti v této námitce nelze přisvědčiti. Úřad v daném případě aplikuje generální (abstraktní) právní normu obsaženou v čl. 81 (zřejmě odst. 2.) jaz. nař. — tedy nařízení státní moci výkonné — na stěžující si obec Ch. se zřetelem k počtu obyvatel podle posledního soupisu lidu, vyslovuje její povinnost, aby vydávala své vyhlášky také v jazyku státním.
Tím, že podle povahy věci a znění cit. předpisu tato vyslovená povinnost nebyla omezena na určitou individuelní vyhlášku, nýbrž vztahuje se na všecky vyhlášky obce Ch., nepřestává tento projev úřední býti výrokem judikátním — konkretisovanou (individualisovanou) právní normou — a nelze proto mluviti o zásahu do oprávnění státní moci výkonné podle §§ 3 a 8 jaz. zák.
Stížnost omezujíc se na to, že takto napadá úřední výrok jen výtkou povahy všeobecné jazykověprávní směrnice, nevznáší námitky jiné s hlediska cit. článku 97 jaz. nař., jmenovitě nepopírá, že úřad shledal u stěžující si obce porušení jazykových předpisů co do jazyka jejích vyhlášek. Proto jest námitku nezákonnosti nař. rozhodnutí z důvodů stížností uvedených uznati bezdůvodnou.
Stížnost konečně napadá rozhodnutí žal. úřad námitkou »neplatnosti«, ježto toto nemá souvislosti s určitou »věcí«, a dovolává se nál. Boh. A 6784/27, podle něhož otázka jazyková o sobě in abstracto nemůže býti předmětem sporu jazykového ve smyslu § 7 jaz. zák.
Stížnost tu však přehlíží, že zde nejde o spor podle § 7 zák. jaz. a čl. 96 jaz. nař., nýbrž — i podle stanoviska st-lkou sdíleného — o výkon dohlédacího práva úřadu podle čl. 97 téhož nař., kde se podle platných předpisů »věc, ve které spor vzešel«, vůbec nepředpokládá, takže tato námitka jen v případě sporu podle § 7 jaz. zák. možná, je v tomto případě bezdůvodná.

Citace:

č. 9841. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické nakladatelství, 1933, svazek/ročník 14/1, s. 799-801.