NPD documents search: Boh. adm., 14 (1932), sv. 1

Čís. 13239.

Nejde o spor, pro nějž jest výlučně příslušný exekuční soud podle § 17, druhý odstavec, ex. ř., domáhá-li se vypovězený zaměstnanec zaplacení dalších služebních požitků proto, že mu výpověď nebyla dána vnuceným správcem jediné k tomu oprávněným, nýbrž konkursním správcem jako osobou neoprávněnou. Nesejde na tom, že se vnucený správce nevzepřel příkazům správce konkursní podstaty a konkursního komisaře a je provedl.
(Rozh. ze dne 2. února 1934, R I 1336/33.)
Žalobu o zaplacení služebních požitků zadal žalobce na okresním soudě v Kutné Hoře, opíraje příslušnost dovolaného soudu o ustanovení §§ 1, 2, 42 zákona o pracovních soudech. Žalovaná vnucená správa velkostatku vznesla námitku věcné nepříslušnosti, majíc za to, že příslušným jest exekuční soud (krajský soud civilní v Praze). Soud prvé stolice vyhověl námitce věcné nepříslušnosti a odmítl žalobu. Rekursní soud zamítl námitku věcné nepříslušnosti.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolacímu rekursu.
Důvody:
žalovaná strana opřela námitku věcné nepříslušnosti soudu o to, že jde o spor za řízení exekučního a z něho vzniklý, takže pro jeho projednání a rozhodnutí jest prý výlučně příslušný podle § 17 druhý odstavec ex. ř. soud exekuční. Žaloba dovozuje, že žalobci nebyla vůbec dána výpověď vnuceným správcem jedině k tomu oprávněným, nýbrž že byl propuštěn ze služeb konkursním správcem Dr. Františkem B-em, osobou neoprávněnou, a že jen vnucený správce, a to ještě jen za souhlasu exekučního soudu ve smyslu § 112 ex. ř. mohl mu dáti výpověď, nebo služební poměr s ním zrušiti, a to podle předpisů zákona o statkových úřednících, což však se nestalo, a dovozuje z toho, že služební poměr nebyl po právu zrušen a tedy dosud trvá, a proto že je povinna vnucená správa zaplatiti mu zadrželé služné za listopad a prosinec 1932 6000 Kč a zbytek remunerace za rok 1932 1000 Kč — celkem 7000 Kč, jakož i platiti mu od 1. ledna 1933 měsíčně 3000 Kč. Z tohoto obsahu žaloby, který výsledky provedeného jednání nebyl vyvrácen a tedy pro posouzení věcné příslušnosti soudní jest rozhodný, nelze dovozovati, že jde o spor z podnětu exekučního řízení, poněvadž podnětem pro tento spor bylo podle žalobního tvrzení neoprávněné propuštění žalobce správcem konkursní podstaty a nikoli výpověď vnuceného správce, který i za konkursu vede vnucenou správu odděleně a nezávisle. Nesejde na tom, že vnucený správce se nevzepřel příkazům správce konkursní podstaty a konkursního komisaře a že je provedl, stačí, že sám žalobci výpověď nedal podle předpisu § 112 ex. ř. se svolením exekučního soudu, kterážto okolnost — jak svrchu uvedeno — jest právě základem žalobcova nároku. V souzeném případě není proto splněn předpoklad pro výlučnou příslušnost exekučního soudu podle § 17 druhý odstavec ex. ř., a jelikož jde o spor o služební požitky mezi zaměstnancem a zaměstnavatelem ze služebního poměru, který byl založen soukromoprávní smlouvou, a žaloba byla podána na soudě dne 29. ledna 1933, tedy za účinnosti zákona čís. 131/1931 sb. z. a n., jest příslušnost dovolaného okresního soudu odůvodněna ustanoveními § 1 odst. (1), § 2 odst. (1) písm a) a § 42 zák. ze 4. července 1931 čís. 131 sb. z. a n., neboť pro kutnohorský soudní okres nebylo dosud zřízeno zvláštní oddělení okresního soudu pro spory pracovní, ač se tak má státi podle § 3 (1) a) vlád. nař. ze dne 1. prosince 1931 čís. 180 sb. z. a n., pročež podle § 42 zák. čís. 131/1931 sb. z. a n. platí pro tento spor věcná příslušnost okresního soudu v Kutné Hoře. (srov. rozh. čís. 11733 sb. n. s. a č. 1081 sb. min. sprav.).

Citace:

Čís. 13239. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1935, svazek/ročník 16/1, s. 147-148.