NPD documents search: Boh. adm., 9 (1927), sv. 1

Č. 6544.

Státní zaměstnanci: * Úředník zemské správy politické V. třídy hodnostní, který byl jmenován ministerským radou před platností vlád. nař. č. 244/23 a dán do výslužby za platnosti tohoto nařízení, není oprávněn užívati titulu ministerský rada ve výslužbě.
(Nález ze dne 12. května 1927 č. 10070).
Věc: Jan S. v K. proti ministerstvu vnitra (min. r. Dr. Kar. Beran) o užívání titulu »ministerský rada«.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: Podáním ze 16. května 1925 sdělil st-l presidiu zsp-é v Praze, že se domnívá, že se zřetelem k tomu, že byl dekretem presidenta republiky z 2. ledna 1921 jmenován ministerským radou ve stavu konc. úředníků zsp-é, že jest oprávněn titulu toho užívati a že jest podle jeho názoru podle úst. zákonů vyloučeno, že by mohlo býti rozhodnutí presidenta republiky pozměněno vl. nař. z 20. prosince 1923 č. 244 Sb. Současně žádal o rozhodnutí ve věci.
Vyřizujíc podání toto, vyslovila zsp vynesením z 22. června 1925, že st-l není oprávněn užívati titulu »ministerský rada«. — — —
Odvolání proti tomu podané zamítlo min. vnitra nař. rozhodnutím.
O stížnosti uvážil nss takto:
Podle § 40 odst. 4 služ. pragmatiky z 25. ledna 1914 č. 15 ř. z. mají úředníci ve výslužbě právo dále užívati svého úředního titulu, musí však při oficielních příležitostech a při všech sepsáních k titulu tomu připojiti poznámku označující poměr ve výslužbě. Jak ze spisů správních vysvítá, byl dán st-l vynesením min. vnitra z 2. dubna 1925 do trvalé výslužby a běží tedy jedině o otázku, který titul byl v době pensionování st-lova jeho úředním titulem, zda to byl titul »min. rada«, aneb titul, který nastoupil podle vl. nař. z 20. prosince 1923 č. 244 Sb. na místo jeho. Stížnost hájí názor, že cit. vl. nař. chtělo, opírajíc se o § 30 služ. pragm., upravovati resp. měniti tituly v něm uvedených stát. úředníků jen v časových hranicích zákona toho a tedy do budoucna a že proto nemohou ani úřady správní měniti tituly nabyté před účinností nařízení toho. Je tomu tak tím spíše, když již podle zásady vyslovené §em 5 o. z. o. zákony a nařízení nepůsobí zpravidla zpět a není tu také veř. zájmu, který by odůvodniti mohl výjimku ze zásady té. St-l byl jmenován posléz před odchodem do trvalé výslužby pravoplatným rozhodnutím presidenta republiky z 2. ledna 1921 ministerským radou V. hodn. třídy ve stavu konc. úředníků zsp-é v Čechách a je tento titul jeho nabytým právem, které mu cit. vládním nařízením, resp. nař. rozhodnutím odňato býti nemůže. Žal. úřad měl respektovati vládní akt presidenta republiky a nebyl oprávněn, nemaje práva jmenovati st-le min. radou, zmíněný vládní akt rušiti resp. ničiti.
Nss neuznal stížnost důvodnou.
Podle § 2 cit. vl. nař. nahrazuje se úřední titul »ministerský rada«, náležející úředníkům zařaděným u jiného než ústředního úřadu, úředním názvem »vládní rada«. Titul »vládní rada«, pokud je stanoven pro úředníky jiné než V. hodn. třídy, se zrušuje. Nař. toto nabylo podle § 4 účinnosti dnem vyhlášení (29. prosince 1923) a zrušilo všechna ustanovení jemu odporující. Již ze slovného obratu »nahražuje se« v souvislosti s ustanovením o době účinnosti nařízení toho vysvítá, že ode dne vyhlášení cit. nařízení nastupuje na místo titulu »min. rada«, náležejícího dosud úředníkům zařaděným u jiného než ústř. úřadu, úřední název »vládní rada« a že jest od tohoto dne titul posléz uvedený úředním názvem jejich. Přestal tedy býti u zmíněných úředníků titul »min. rada« jejich úředním názvem dnem vyhlášení cit. nař. (29. prosince 1923) a nejsou od té doby více oprávněni užívati úředního titulu toho. Tato změna v úředním titulu úředníků uvedených v § 2 cit. nař. nastala z vůle nařizovací moci vládní dnem vyhlášení cit. nařízení a nemá proto stížnost pravdu, domnívá-li se, že úprava titulů těch nastati měla podle znění nařízení toho teprve do budoucna.
Leč stížnost není důvodná ani pokud se domnívá, že st-l nabyl nároku na užívání titulu »min. rada« z jmenovacího aktu presidenta republiky a že jest proto titul ten jeho nabytým právem, které nemohlo býti dotčeno cit. vl. nařízením, resp. nař. rozhodnutím o nařízení to se opírajícím. Nelzeť, jak bude dále dovozeno, mluviti při užívání úředního titulu o právu založeném a vytvořeném jmenovacím aktem a nelze potom ovšem konstruovati ani zásah do práva, nabytého ze správního aktu
toho.
Organisace služebního postavení a právního poměru státních úředníků spočívala od prvopočátku na principu určité hodnosti, jež byla osobě, jež se chtěla státi služebníkem státu, jednostranným úkonem státní moci propůjčena, a určovala také hodnost ta rozsah práv a nároků úředníka toho. Tento základní princip organisační došel výrazu v hodn. třídách a v systemisování služ. míst v rámci jejich do té míry, že se výše služ. požitků řídila hodností, která příslušela místu služebnímu, jež úředník definitivně zastával (§ 2 a 7 zák. z 15. dubna 1873 č. 47 ř. z., čl. 1 zák. z 19. září 1898 č. 172 ř. z., čl. 1 § 1 zák. z 19. února 1907 č. 34 ř. z.). Na této zásadě nezměnil nic ani zák. z 25. ledna 1914 č. 15 ř. z. (služ. pragm.), který buduje v celé řadě svých předpisů na systému právě uvedeném (srovnej ku příkladu §§ 36, 37, 38, 41, 42, 45 atd.) a v § 49 stanoví, že povýšení do vyšších tříd hodnostních nastává propůjčením služ. místa vyšší třídy hodn. Spočívá tedy podle těchto předpisů právních jmenování, resp. povýšení stát. úředníka v propůjčení služ. místa určité třídy hodn. a má potom ovšem úředník z aktu povyšovacího zásadně jenom právní nárok na to, aby mu v rámci služ. předpisů ponecháno bylo právní a služ. postavení s dotčenou hodn. třídou a služ. místem spojené.
Z toho plyne, že jmenovací akt jako jednostranný úkon správní zakládá toliko právo na určitou hodnost vyjádřenou hodn. třídou, resp. služ. místem s ní spojeným a že tedy pouze tato část jeho jest výrokem, který jest schopen právní moci a může založiti určitou právní situaci. Vše ostatní, co je uvedeno ve jmenovacím aktu, je pouhým uvedením důsledků spojených právním řádem s jmenováním samotným a má povahu akcesoria aktu toho. Sem spadá zejména případný výpočet požitků a uvedení úředního titulu, jaký jest spojen podle předpisů toho kterého času platných s hodnostní třídou a místem služ. jmenovacím aktem propůjčeným.
Že tomu tak, vysvítá i z předpisů §§ 64 a 81 úst. listiny, které ustanovují, že president republiky jmenuje vysokoškolské profesory vůbec ...., státní úředníky a důstojníky, počínajíc VI. hodn. třídou, jakož i že vláda rozhoduje ve sborech zejména o jmenování soudců, státních úředníků a důstojníků od VIII. třídy.
Když se věci takto mají, nelze rozuměti jmenovacímu aktu presidenta republiky, kterým byl st-l jmenován min. radou v V. hodn. třídě ve stavu konc. úředníků zsp-é v Čechách jinak, než že mu bylo aktem tím propůjčeno služ. místo V. hodn. třídy ve stavu konc. úředníků zsp-é v Čechách a že jest důstojnost s tímto služ. místem spojená jeho právem nabytým. Jiného konstitutivního obsahu tento právní akt nemá a nezaložil zejména pro st-le nezměnitelné právo na užívání titulu »min. rada«. Tohoto byl st-l oprávněn užívati toliko potud, pokud podle platných předpisů (§ 40 odst. 3 služ. pragm.) označoval místo služ. V. hodn. třídy ve stavu konc. úředníků zsp-é v Čechách, jež mu bylo presidentem republiky pravoplatně propůjčeno, a pokud tedy titul »min. rada« byl spojen s místem tím. Ježto pak s místem tím spojen byl od účinnosti vl. nař. č. 244/23 titul »vládní rada«, nebyl již v době, kdy byl dán st-l do trvalé výslužby, titul »min. rada« úředním titulem jeho, a neporušil žal. úřad subj. práv st-lových, sdělil-li mu, že není oprávněn užívati titulu toho.

Citace:

č. 6544. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické nakladatelství v Praze, 1928, svazek/ročník 9/1, s. 827-829.