NPD documents search: Váž. civ., 9 (1927), sv. 1

Čís. 3669.

Uhradil-li rukojmí přímých směnečních dlužníků majiteli směnky směnečný dluh, zanikl tím jeho směnečný závazek i směnečné právo postižní, může se však na přímém dlužníku hojiti jako solidární spoludlužník. »Úhradou« rozumí se ve směnečném obchodu jakékoliv splnění směnečného závazku, třebas se nestalo právě placením penězi.
(Rozh. ze dne 1. dubna 1924, Rv I 1799/23.)
Žalobce tvrdil v žalobě, že jako směnečný rukojmí uhradil za žalovanou jako přijatelku dvě směnky na 16 000 Kč a 22 000 Kč, ježto žalovaná směnky v čase splatnosti nezaplatila a domáhal se na žalované
zaplacení 38 000 Kč. Skutkové údaje žalobcovy nebyly za řízení vyvráceny. Soudy všech tří stolic uznaly dle žaloby, Nejvyšší soud z těchto
důvodů:
Tvrzení žalobce, že směnky uhradil, dostalo se nižšími soudy správného výkladu v ten rozum, že svým plněním uspokojil směnečnou pohledávku, a jest přisvědčiti názoru odvolacího soudu, že zákon nevyžaduje, by úhrada směnek musela se vždy státi pouze hotovým placením. Ostatně výraz »úhrada« jest ve směnečném obchodu běžným a rozumí se mu obecně jako splnění směnečného závazku, ať již penězi, ve zboží, nebo jiným způsobem. Uhradil-li tedy žalobce obě směnky, vzniklo mu právo postižní vůči žalované jako přímé směnečné dlužnici, jehož právní povahu nelze však posuzovati dle čl. 81 směnečného řádu, jak mylně usuzuje soud odvolací. Žalobce jako rukojmí přímých směnečných dlužníků, byl dle čl. 81 odstavec prvý sm. ř. rovněž přímým směnečným dlužníkem a uhradil-li majiteli směnky směnečný dluh, zanikl tím úplně směnečný závazek a pominulo i veškeré právo směnečné, tedy i směnečné právo postižní, a žalobce může se na žalované hojiti jen dle práva občanského jako solidární spoludlužník (§ 896 obč. zák.).

Citace:

č. 3669. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 6/1, s. 474-475.