Podivnou představu o povaze vysokých škol projevuje ministerstvo spravedlnosti v osnově nové soudcovské pragmatiky. V řadě ostrých omezení soukromého života soudcova, přejatých ve zhoršené formě z obsolentních předpisů dosavadní služební pragmatiky úřednické, dotýká se osnova netaktním způsobem i vědecké činnosti soudců. Praví totiž v § 7, že se svolením nadřízeného úřadu mohou soudcové, není-li to na újmu službě, »konati přednášky na vysokých nebo odborných školách«. Především podle dosavadní služ. pragmatiky nebylo vůbec zapotřebí svolení úřadu k vysokoškolské docentuře. Také ministerstvo školství, rozhodujíc nakonec o habititaci, spokojovalo se tím, že veniam docendi pouze jako hotovou věc příslušnému úřadu, u něhož docent působí, oznamovalo. Není na tomto místě možno poukázati, do jakých absurdních právních situací mohla by nová praxe zabřednouti. Zde stačí vyzdvihnouti tento nový postoj významného resortu k docentuře. Ale jde o věc závažnější. Ministerská osnova mluví o přednášení na vysokých a odborných školách. Zapomněla ještě na přednášení na školách obecných a opatrovnách. Což nenašel se nikdo, kdo by upozornil autory osnovy, že sice na vysokých školách se přednáší, ale že jest to pojmovým znakem právě jen vysokých škol. Nelze mluviti o přednášení na školách odborných; tam se vyučuje podle daných osnov, směrnic а p., kdežto na škole vysoké přednášející zástupce určitého vědního oboru tento obor tvoří. K věci jistě se ještě povolaní činitelé vrátí. Zde zaznamenáváme čin ministerstva spravedlnosti jen jako jeden z mnoha projevů všeobecného nivelisačního nazírání, nezastavujícího se ani před branami vysokých škol.
Doc. dr. J. Kliment.