Č. 6366.

Domovské právo. — Vyhoštění: * Vydržecí doba dle § 2 novely k dom. zák. se nepřetrhuje, nýbrž staví po dobu nedobrovolné nepřítomnosti následkem vyhoštění z obce, leč by se byl vyhoštěný pobytu v obci po svém vyhoštění dobrovolně vzdal.
(Nález ze dne 5. března 1927 č. 1631.).
Prejudikatura: Boh. 5986 a 5987/26 adm.
Věc: Městská rada v H. proti ministerstvu vnitra stran domovské příslušnosti Karla B.
Výrok: Nař. rozhodnutí se zrušuje pro nezákonnost.
Důvody: St-lka požádala osp-ou v H., aby rozhodla ve smyslu § 6 zák. z 5. prosince 1896 č. 222 ř. z. o dom. příslušnosti Karla B. a jeho rodiny, ježto obecní rada městyse Hu., ač byla podáním ze 4. března 1923, resp. 23. března 1923 požádána za udělení dom. příslušnosti Karlu B., dosud tak neučinila.
Osp výnosem z 19. září 1924 rozhodla dle § 6 zák. z 5. prosince 1896 č. 222 ř. z. k žádosti města H., že Karel B. úplně vyhověl podm. §em 2 cit. zák. stanoveným a dlužno ho tudíž uznati za příslušníka obce H. Zsp rozhodnutím z 1. prosince 1914 zrušila výměr I. stolice a rozhodla, že B. nenabyl nároku na přijetí do dom. svazku obce Hu., neboť nebydlel 10 let dobrovolně a nepřetržitě tam, ježto, jak konaným šetřením zjištěno, byl usnesením ob. zastupitelstva v Hu. z 25. března 1922 na základě § 11. ob. řádu z obce Hu. vypovězen, proti tomu ani B. ani obec H. nepodali odvolání, takže vypovídací nález stal se pravoplatným, načež byl jmenovaný v říjnu 1922 obcí Hu. do své domovské obce H. vystěhován, jak zřejmo z výpovědi svědků; tomuto provedení vypovídacího nálezu obce Hu. dlužno však přičísti účinky ony, které v § 2, odst. 3 novely k dom. zák. spojeny jsou s dobrovolným vzdáním se pobytu s úmyslem do obce již se nevrátiti, totiž účinky přetržení pobytu; okolnost, že B. pro odpor, který jeho dom. obec H. při provádění vypovídacího nálezu projevila, byl odvezen zpět do Hu. a tam byl až na další v obecním chudobinci ubytován, nemění nic na skutečnosti, že pobyt B. v obci Hu., započatý 2. března 1913, byl v měsíci říjnu 1922, tedy ještě před uplynutím l0leté vydržecí lhůty přetržen.
Min. vnitra nevyhovělo odvolání z důvodů rozhodnutí zsp-é a v dalším uvážení, že vzdálení se shora jmenovaného z Hu. r. 1922 při jeho vypovězení z této obce, stalo se za okolností, z nichž nelze souditi na úmysl jeho podržeti tam pobyt, na čemž nemění nic ani ta okolnost, že jeho dom. obec poslala ho zpět s poukazem, že spor o právo domovské, který se stal dodatečně bezpředmětným tím, že obec H. sama svůj rekurs ve věci odvolala, není dosud rozřešen.
O stížnosti uvážil nss toto:
Není sporu o tom, že pobyt Karla B. v obci Hu. počal dne 2. března 1913, že trval nepřetržitě a dobrovolně až do toho dne v měsíci říjnu 1922, kdy B. byl na základě pravoplatného vypovídacího nálezu obcí Hu. do své dom. obce H. vystěhován, že pro odpor obce H. ihned se vrátil (byl odvezen) do obce Hu., byl ubytován v této obci v obecním chudobinci a že tam pobýval do ukončení l0leté doby ode dne 2. března 1913 čítané i nadále. Žal. úřad dospěl stejně jako úřad II. stolice k závěru, že B. nenabyl nároku na přijetí do dom. svazku obce hu-čské l0letým pobytem v obci té ve smyslu § 2 novely k dom. zák. z 5. prosince 1896 č. 222 ř. z., vycházeje z právního názoru, že provedením vypovídacího nálezu obce hu-ské nastalo přetržení l0leté doby vydržecí, ještě nedokončené. Názor ten nelze uznati správným.
Novela k dom. zák. č. 222/1896 v § 2 stanoví podmínky pro nabytí nároku na přijetí do dom. svazku obce a to v odst. 1. že pobyt v obci musí po dosažení svéprávnosti trvati nejméně 10 roků, že pobyt ten musí býti dobrovolný a nepřetržitý, a v odst. 3. stanoví, že dobrovolným vzdáním se pobytu v obci přetrhuje se počatá l0letá lhůta pobytu, v odst. 4. pak, že běh l0leté lhůty se staví po dobu nedobrovolné nepřítomnosti (kromě případu plnění zákonné branné povinnosti). Byla-li osoba v obci dobrovolně pobývající nucena obec tu opustiti proto, že z ní byla vypovězena, jest nepřítomnost její zajisté nedobrovolná a má za následek dle cit. odst. 4 § 2, že l0letá lhůta vydržecí se staví po dobu, po kterou nepřítomnost ta trvá. Nedobrovolným vzdálením se z obce pobytu z důvodu vypovězení z obce nepřetrhuje se tudíž počatá již 10letá lhůta vydržecí, nýbrž odpočívá jen a plyne dále, jestliže vypovězená osoba se do obce vrátí a pobývá v ní dále dobrovolně. Dle jasného znění uvedených ustanovení zákona nemůže nedobrovolná nepřítomnost, která je následkem vypovězení, býti jinak posuzována než každá jiná nedobrovolná nepřítomnost, na příklad nepřítomnost, způsobená trestní vazbou, neboť zákon v té příčině nijak nerozeznává. Provedení nálezu o vypovězení z obce způsobuje nedobrovolnou nepřítomnost, nemůže proto provedením nálezu takového o sobě přetržení vydržecí lhůty býti způsobeno, neboť podle 3. odst. § 2 nov. k dom. zákonu, jen dobrovolným vzdáním se pobytu lhůta vydržecí se přetrhuje. Přetržení by mohlo nastati teprve, kdyby osoba z obce vypovězená a nuceně vzdálená vzdala se dobrovolně pobytu v obci. Poněvadž pak dle znění zákona je rozhodným pobyt skutečný, dobrovolný z vůle pobývajícího, jest dobrovolný další pobyt osoby v obci, z níž byla vypovězena a do níž se opět vrátila, aniž se mezi tím pobytu v této obci dobrovolně vzdala, započítatelný do l0leté lhůty vydržecí, jestliže obec pobyt osoby té ve svém obvodu dále trpí, třebas návrat její do obce byl o sobě nedovolený.
V tomto případě nebyly zjištěny žádné okolnosti, jež by nasvědčovaly úmyslu Karla B., vzdáti se pobytu v obci Hu., naopak, okolnost, že se po vypovězení do této obce opět ihned vrátil, a dále v ní ze své vůle pobýval, svědčila o úmyslu jeho, podržeti si pobyt v ní, obec Hu. pak další jeho pobyt trpěla a byt v obecním chudobinci mu poskytla. Za toho stavu věcí je zcela nerozhodné, že obec H. odepřela B. přijati, a že proto byl odvezen zpět do Hu. povozníkem, který jej do H. přivezl. Úsudek žal. úřadu, že vzdálení se B. z obce Hu. při jeho vypovězení stalo se za okolností, z nichž nelze souditi na úmysl jeho podržeti v obci té pobyt, nemá opory ve výsledcích řízení a nemá pro posouzení věci významu, neboť jen okolnosti svědčící kladně pro úmysl B., vzdáti se pobytu v obci Hu., mohly by míti význam pro posouzení sporné otázky; takové okolnosti však dle spisů správních zjištěny nebyly a žal. úřad se také na takové konkrétní okolnosti neodvolává. Ze zjištěného skutkového a právního stavu věci plyne, že l0letá lhůta dobrovolného pobytu Karla B. v obci Hu. nebyla přetržena tím, že byl v základě vypovídacího nálezu z obce té vystěhován, a plyne z toho také, že další pobyt jeho v obci té po návratu je započítatelný do doby vydržecí ve smyslu § 2 nov. k zák. dom.
Poněvadž dle toho, co uvedeno, žal. úřad nař. výrok založil na mylném pojetí ustanovení odst. 3 a 4 § 2 novely k zák. dom. č. 222 ř. z. z r. 1896, slušelo výrok ten dle § 7 zák. o ss zrušiti.

Citace:

č. 6366. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické nakladatelství v Praze, 1928, svazek/ročník 9/1, s. 486-488.