Čís. 14189.

Nárok na vrácení poplatků, předepsaných společenstvem podle § 105 živn. řádu za používání místností v jatkách společenstva k ohledáni masa a uzenin, nelze proti společenstvu uplatňovati pořadem práva.
(Rozh. ze dne 22. února 1935, R I 1655/34.)
Žalobkyně domáhá se vrácení poplatků, předepsaných jí a neprávem vybraných žalovaným společenstvem řezníků a uzenářů v M. za používání místností v jatkách společenstva k ohledání masa a uzenin do M. odjinud dovážených. Prvý soud nevyhověl námitce nepřípustnosti pořadu práva, vznesené žalovaným společenstvem a žalobu pro tentokráte zamítl. Odvolací (rekursní) soud k rekursu žalovaného změnil usnesení prvého soudu v námitce nepřípustnosti pořadu práva, námitce té vyhověl, žalobu odmítl a odvolání obou stran odkázal na toto rozhodnutí.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolacímu rekursu.
Důvody:
Řádným soudům náleží podle § 1 j. n. rozhodovati jen v občanských věcech právních, jež jest posuzovati podle předpisů práva soukromého. Nezáleží na zevní formě, do níž byla žaloba oděna, nýbrž na pravé právní povaze nároku. Přihlíží-li se k podstatě žalobního nároku, jest patrno, že jde o nárok povahy veřejnoprávní. Žalující strana žádá za vrácení poplatků, předepsaných jí žalovaným společenstvem, společenstvem to podle § 106 živn. řádu, za používání místnosti v jatkách Společenstva k ohledání masa a uzenin odjinud do M. dovážených. Jatkám byla přiznána výsada § 35 živn. ř. a dotčené poplatky ustanovené v § 17 odst. 6 jatečného řádu byly politickým úřadem schváleny a k vymáhání jich propůjčena exekuce politická. Není tedy pochybným, že jde o poplatek veřejného práva, jehož uplatnění nemohlo by se státi pořadem práva soukromého, neboť poplatek ten byl předepsán orgánem, jemuž jsou svěřeny úkoly veřejné správy.
Tvrdí-li žalující strana, že žalované společenstvo vybíralo onen poplatek neprávem a odvolala se takto na předpis § 1431 obč. zák., nedoličuje tím, že jde o nárok soukromoprávní. Zákon mluvě v § 1431 o omylném plnění, na něž příjemce neměl práva, má a může míti na mysli jen soukromoprávní poměry podle § 1 obč. zák. Je nerozhodné, že nárok prýštící z poměrů veřejnoprávního, opírá se o titul, jenž by jinak náležel do oboru práva soukromého, neboť i veřejné právo zná na př. instituci bezdůvodného obohacení (srov. rozh. č. 10437 Sb. n. s.). Rozhodnutí tohoto sporu záviselo by na rozřešení otázky, zdali žalované společenstvo, bylo oprávněno sporné poplatky vybírati, kteréžto otázce věnuje rekurs největší část svých vývodů. To však jest otázka čistě veřejnoprávní, o níž nepřísluší rozhodovati soudům, a kterou nelze učiniti soukromoprávní tím, že se žaloba oděje ve formu kondikce podle § 1431 obč. zák. Poukaz na oprávnění soudu k řešení předurčujících otázek veřejného práva není tu na místě, neboť nejde tu o pouhou otázku předurčující, nýbrž o otázku, která jest sama přímým předmětem sporu. Vrácení peněžní sumy vybrané podle tvrzení žalobkyně bez zákonného podkladu jest jen rubem zaplacení, kterouž otázku nelze žádostí za vrácení přeměniti v otázku soukromoprávní, je-li sama o sobě rázu veřejnoprávního (srov. rozhodnutí čís. 6461 sb. n. s.).

Citace:

č. 14189. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1936, svazek/ročník 17, s. 185-186.