NPD documents search: Boh. adm., 12 (1930), sv. 1

— Č. 8505 —
Č. 8505.

Zaměstnanci veřejní: I. »Dobou přeložen« státního úředníka není jen doba vydání (datum) překládacího dekretu. — II. § 206 plat. zák. nestojí v cestě nároku úředníka, přeloženého z moci úřední na jiné služební místo za účinnosti zák. č. 103/26 na to, aby nábytečné bylo vyměřeno ze služného podle tohoto zákona.
(Nález ze dne 18. března 1930 č. 4235.)
Prejudikatura: Boh. A 7487/28 a 7771/29.
Věc: Leopold P. v K. (adv. Dr. Kar. Knirsch z Kolína) proti ministerstvu financí o nábytečné.
Výrok: Nař. rozhodnutí se zrušuje pro nezákonnost.
Důvody: Výnosem presidia zem. fin. ředitelství v Praze z 8. prosince 1925 byl st-1, berní řiditel v Ch., z moci úřední přeložen k berní správě v K. s tím, že o sproštění služby v Ch. dostane se mu pokynu dodatečně. Výměrem berní správy v Ch. z 28. dubna 1926 byl st-1 sproštěn služby u jmenovaného úřadu dnem 30. dubna 1926 a poukázán, aby se odebral bez odkladu na nové své působiště. Přestěhovav se dne 27. července 1926 se svou rodinou a bytovým zařízením do K., předložil cestovní účet, ve kterém z titulu »nábytečného« uplatňoval nárok na výplatu dvouměsíčního služného, odpovídajícího platové úpravě zák. č. 103/26. — Č. 8505 —
Zem. fin. ředitelství v Praze požadavku tomuto výměrem z 18. října 1926 nevyhovělo a přiznalo mu jako nábytečné toliko částku vyměřenou podle služného, které pobíral před zák. č. 103/26, t. j. před 1. lednem 1926. Odvolání zamítlo min. fin. nař. rozhodnutím s poznamenáním, že lze nábytečné poukázati vzhledem k tendenci § 206 plat. zák. toliko na podkladě starého služného. V dalším uvedlo, že zaměstnancům, kteří domáhají se doplatku na nábytečném v důsledku platnosti zák. č. 103/26, nemohlo by zvýšené nábytečné býti povoleno ani, kdyby nebylo shora zmíněné tendence. Řídiť se nábytečné dle služného, jež úředník v době přeložení (datum dekretu) skutečně měl. Přeložení st-lovo stalo se výnosem zem. fin. ředitelství z 8. prosince 1925, v důsledku toho se odvolání zamítá.
O stížnosti uvážil nss takto: — — —
Stížnost uvádí, že dobou přeložení nelze rozuměti vyhotovení (datum) dekretu o přeložení, nýbrž teprve dobu, kdy byl úředník sproštěn služby v dosavadním působišti, resp. kdy provedl přestěhování do nového služ. místa. St-1 byl sproštěn služby u berní správy v Ch. dnem 30. dubna 1926, tedy již za účinnosti zák. č. 103/26 a možno proto teprve tento den považovati za den přeložení k berní správě v K.
Nss nemusel zkoumati, zda jest ve shodě se zákonem názor žal. úřadu, že základem nábytečného jest služné, které pobíral přeložený úředník v době svého přeložení na jiné služební místo, neboť i kdyby byl názor tento správný, nebylo by přece po právu, aby základem »nábytečného« bylo služné, na které měl st-1 nárok v době, kdy byl datován dekret o jeho přeložení od berní správy v Ch. k berní správě v K.
Podle § 67 služ. pragmatiky ve znění, jaké obdržel předpis tento ustanovením § 4 odst. 4 zák. č. 103/26, může úředník ve své úřednické kategorii a oboru (resortu), kterému náleží, býti přeložen z úřední moci na jiné místo služební a jest tedy státní správa oprávněna měnití přeložením služební působiště úředníkovo. Podle §§ 22 et seq. cit. služ. pragmatiky jest úředník povinen zastávati vykázané mu služ. místo tak dlouho, pokud nebyl úřadu na tomto služ. místě řádným způsobem sproštěn. Nemůže proto nastati změna služ. místa jako účinek přeložení dříve, dokud nebyl přeložený úředník sproštěn služby v dosavadním působišti. Z toho plyne, že může akt o přeložení projeviti své účinky teprve dnem, kdy byl úředník sproštěn výkonu služby na dosavadním služ. místě a poukázán, aby nastoupil nové místo služební. Teprve tímto služebním opatřením jest přeložení provedeno a může úředník nastoupiti službu v onom místě, kam byl z vůle státní správy přeložen. Sluší proto považovati za »dobu přeložení« celé časové údobí, počínajíc vydáním dekretu o přeložení až do doby, kdy nastala právě uvedená skutečnost sproštění služby v dosavadním působišti, a nelze »dobu přeložení« omezovati jen na datum, kdy byl správní akt o přeložení úřadem vydán. Správnost tohoto názoru potvrzuje jak předpis § 47 služ. pragmatiky (před účinností zák. plat.) tak i § 139 zák. posléz uvedeného. Náležíť podle předpisu toho nové činovné při změně služebního působiště prvním dnem měsíce, který následuje po sproštění zaměstnance služby v jeho dosavadním působišti. Za tohoto stavu práva nelze ovšem uznati správným stanovisko žal. úřadu, že základem »nábytečného« — Č. 8506 —
st-lova nemůže býti služné podle zák. č. 103/26 proto, že »dobou přeložení« jeho k berní správě do K. byl 8. prosinec 1925, jako datum dekretu o přeložení. Jest proto nař. rozhodnutí v rozporu se zákonem, pokud se o toto stanovisko opírá.
Leč nař. rozhodnutí není v souhlasu s platným právem ani pokud vyslovuje názor, že lze »nábytečné« poukázati vzhledem k tendenci § 206 plat. zákona toliko na podkladě starého služného.
Nss vyslovil již v nál. Boh. A 7487/28 a 7771/29 právní názor, že § 206 plat. zák. nestojí v cestě nároku úředníka, přeloženého z moci úřední za účinnosti zák. č. 103/26 na jiné služ. místo na to, aby »nábytečné« bylo vyměřeno ze služného podle tohoto zákona.
Jak nesporno byl st-1 sproštěn služby u berní správy v Ch. dne 30. dubna 1926 a přestěhoval svou rodinu s bytovým zařízením do K. v červenci 1926. Sluší proto míti za to, že byl přeložen z Ch. k berní správě v K. za účinnosti zák. č. 103/26 a nelze odůvodniti zamítavé stanovisko žal. úřadu ani poukazem na tendenci § 206 zák. č. 103/26. Jest tudíž nař. výrok i po této stránce v rozporu se zákonem.

Citace:

č. 8505. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1931, svazek/ročník 12/1, s. 550-552.