Č. 5962.

Učitelstvo: K výkladu čl. X. zák. č. 226/1922 o substitučních přídavcích.
(Nález ze dne 16. října 1926 č. 17763.)
Prejudikatura: Boh. 4604 adm.
Věc: Bohumír W. v K. (adv. Dr. B. Mautner z Prahy) proti ministerstvu školství a národní osvěty o substituční přídavek.
Výrok: Nař. rozhodnutí se zrušuje pro nezákonnost.
Důvody: Zšr mor. nevyhověla výnosem ze 17. ledna 1924 žádosti st-le o poukázání substitučního přídavku za domnělé zástupné vyučování na obecné škole v K. v době od 1. června 1922 do 30. června 1923, poněvadž st-l, zastávaje na uvedené škole místo požitkově volné, nemá nároku na tento přídavek vzhledem k ustanovení čl. X. zák. z 13. července 1922 č. 251 Sb. v souvislosti s čl. VIII. téhož zákona. Nař. rozhodnutím bylo odvolání st-lovo zamítnuto z důvodu výnosu zšr-y.
O stížnosti uvážil nss:
Zákon z 13. července 1922 č. 251 Sb., přiznav v prvém odstavci článku X. nárok na substituční přídavek učitelům v prvé větě označeným za podmínek v této větě stanovených, vyloučil z nároku toho osoby v druhé větě označené, t. j. zástupce uvedené v čl. VIII. odst. 2.
Žal. úřad, odepřev substituční přídavek st-li, neodvolal se k odůvodnění tohoto svého výroku na ustanovení 2. věty 1. odst. čl. X., nýbrž vyslovil, že st-l nároku na substituční přídavek nemá vzhledem k ustanovení článku X. v souvislosti s čl. VIII. uvedeného zákona. Tím dal zřejmě na jevo, že nepovažoval st-le za zástupce toho druhu, jaký jest uveden v 2. odst. čl. VIII., poněvadž, kdyby jej byl považoval za takovéhoto zástupce, bylo by stačilo dovolat se prostě druhé věty odst. 1. článku X.
Je-li tomu tak a uvádí-li nař. rozhodnutí po stránce skutkové, že st-l nemá nárok na substit. přídavek, poněvadž zastával na škole v K. místo požitkově volné, je patrno, že žal. úřad vycházel z právního názoru, že ani učitelům v 1. větě 1. odst. čl. X. označeným nárok na subst. přídavek nepřísluší, když byli sice povoláni na školu přespolní nebo v téže obci školní ze školy obecné na školu občanskou, aby tam dočasně zastupovali jiné učitele, když však jest toto substituované místo požitkově volné. Názor ten jest zřejmě mylný.
Čl. X. v prvé větě 1. odstavce váže nárok na subst. přídavek na podmínky 1. že jde o učitele kterékoli kategorie definitivně nebo zatímně ustanoveného, 2. že byl učitel takový povolán na školu přespolní nebo v téže obci školní ze školy obecné na školu občanskou za tím účelem, aby tam dočasně zastupoval jiného učitele a 3. že zastupuje zcela místo učitele.
Je-li substituované místo požitkově volné nebo vázané, 1. věta čl. X. nerozeznává, ani nestanovíc, že by nárok na subst. přídavek příslušel jen, je-li zastupované místo požitkově vázané, ani nevylučujíc z nároku na přídavek učitele, jenž byl povolán k zastupování místa požitkově volného.
Toho si byl patrně vědom také žal. úřad, poněvadž se neomezil toliko na poukaz k čl. X., nýbrž se dovolal na souvislost tohoto článku s čl. VIII. téhož zákona. Leč nehledě k tomu, že zákonodárce, dávaje ustanovení článku X., sám již přihlédl k čl. VIII. tím, že z výhody článkem poskytnuté vyloučil zástupce v 2. odstavci čl. VIII. uvedené a že tedy patrně srovnávání obou článků dále jdoucí a tedy i doplňování 1. věty čl. X. článkem VIII. jest vyloučeno, nebylo by lze, ani kdyby tomu tak nebylo, z čl. VIII. pro názor žal. úřadu ničeho dovoditi, poněvadž tento článek, mluvě o místě požitkově volném, míní tím ono místo, na které jest ustanoven učitel, k jehož zastupování má býti ustanoven jiný učitel zatímní, nikoli ono místo, na které tento zatímní učitel se ustanovuje. (Srovnej nál. nss-u Boh 4604 adm.).
Poněvadž pak žal. úřad nepřiznal st-li substituční přídavek jedině z uvedeného důvodu, otázkou však, zda st-l splnil předpoklady článkem X. skutečně stanovené, se nezabýval, nemůže ani nss tuto otázku řešiti, nýbrž musil nař. rozhodnutí zrušiti podle § 7 zák. o ss.

Citace:

č. 5962. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické nakladatelství v Praze, 1927, svazek/ročník 8/2, s. 445-446.