Čís. 8600.

Opatření pozůstalostního soudu jako poddlužníka není soudním usnesením, jež by bylo lze napadnouti rekursem. Pokládá-li se tímto opatřením za stižena jiný věřitel, jemuž byla povolena exekuce zabavením nároku dědice na odevzdání pozůstalosti, nezbývá mu, než nastoupiti pořad práva.
(Rozh. ze dne 3. ledna 1929, R I 1019/28.)
Pozůstalostní soud vyhověl návrhu vymáhajícího věřitele, by byla z pozůstalosti vydána vkladní knížka. Rekursní soud návrh zamítl. Nejvyšší soud zrušil napadené usnesení a odmítl rekurs do usnesení prvého soudu.
Důvody:
Usnesením exekučního soudu v Praze ze dne 27. července 1928 byla vymáhající věřitelce firmě František V. a spol. v Praze, povolena proti pozůstalosti po Vilému B-ovi, zastoupené dědičkou Martou M-ovou, k vydobytí vykonatelného pohledávání 393 Kč exekuce nejen zabavením nároku pozůstalosti po Vilému B-ovi proti obchodnímu soudu v Praze jako soudu pozůstalostnímu na vydání soudního deposita zřízeného u Zemské banky v Praze pro pozůstalost Viléma В-a a sestávajícího z vkladní knížky Zemské banky v Praze, nýbrž i přikázáním zabaveného nároku k vybrání. Na základě tohoto usnesení, opatřeného doložkou vykonatelnosti, zažádala vymáhající věřitelka u obchodního soudu v Praze jako soudu pozůstalostního o vydání vkladní knížky, kteréžto žádosti tento soud vyhověl usnesením ze dne 14. září 1928 v ten způsob, že bude po právní moci usnesení dožádána Zemská banka, by ze vkladní knížky vybrala 500 Kč a poukázala je právnímu zástupci vymáhající věřitelky. Z toho jest patrno, že tu nejde o nic jiného, než o opatření pozůstalostního soudu jako poddlužníka, které sice učinil usnesením, zrealisovav jím jen to, co povolil exekuční soud, které však není v pravdě soudním usnesením, jež by bylo lze napadnouti rekursem. Pokládala-li se Marie H-ová, které byla povolena usnesením zemského civilního soudu v Praze ze dne 15. března 1928 exekuce zabavením dědického nároku dědičky Marty M-ové na odevzdání pozůstalosti po Vilému B-ovi, za stiženu tímto opatřením poddlužníkovým, nezbývala jí jiná cesta než ta, kterou by byla musila nastoupiti při stejném zákroku každého jiného poddlužníka, totiž pořad práva. Bylo proto na dovolací stížnost zrušiti napadené usnesení a uznati tak, jak se stalo.

Citace:

8600. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství JUDr. V. Tomsa v Praze, 1930, svazek/ročník 11/1, s. 26-27.