Čís. 1134.

Meškal-li kdo v cizím revíru s puškou, jest orgán, stanovený k ochraně revíru, oprávněn (§ 68 tr. zák.) ho pozastaviti a odebrati mu pušku i mimo obvod revíru.
(Rozh. ze dne 24. února 1923, Kr II 87/22.) Nejvyšší soud jako soud zrušovací zavrhl po ústním líčení zmateční stížnost obžalovaného do rozsudku krajského soudu v Novém Jičíně ze dne 15. října 1921, pokud jím byl stěžovatel uznán vinným zločinem veřejného násilí dle §u 81 tr. zák.
Důvody:
Zmateční stížnost napadá pouze výrok nalézacího soudu, jímž stěžovatel byl uznán vinným zločinem dle §u 81 tr. zák. a dovozuje z důvodu čís. 9 lit. a) §u 281 tr. ř., že svědek revírník W. neměl příčiny, odnímati stěžovateli pušku, a že mu ji odejmul v revíru cizím, takže tu nebylo úředního úkonu oprávněného k tomu orgánu veřejného. Než stížnost jest na omylu. Dle §u 58 zákona ze dne 26. července 1912 čís. 4 z. zák. pro Moravu z r. 1914 jsou pochůzky s puškou v cizím honebním revíru bez svolení majitele honitby zakázány; honební zřízenci (veřejní bezpečnostní orgánové) mohou na osobách, které zastihnou s puškou mimo veřejné silnice a cesty, kterých užívá se všeobecně jako spojení mezi osadami a usedlostmi, žádati, by ihned pušky vydali, a přistižená osoba je povinna, vydati pušku beze všeho zdráhání. Nezáleží proto na tom, zda vyšel si stěžovatel tehdy na pytláctví či chtěl zastřeliti jestřába. Již pouhá skutečnost, nalézacím soudem zjištěná, že stěžovatel beze svolení majitele této honitby šel s ručnicí panským lesem, tedy cizím honebním obvodem, svěřeným dohledu svědka W-a, opravňovala svědka W-a, by odebral stěžovateli ručnici. Nemohl-li ji stěžovateli odebrati v obvodu, jeho dozoru svěřeném, protože byl od stěžovatele vzdálen a stěžovatel z onoho revíru právě odcházel, mohl svědek W. své služební povinnosti dostáti i mimo onen obvod a za tímto účelem pozastaviti stěžovatele třebas v revíru cizím. Že i při takovém pozastavení mimo svůj honební revír svědek W. byl dozorčí osobou, požívající zvláštní ochrany v §u 68 tr. zák., podává se z ustanovení zákona ze dne 16. června 1872, čís. 84 ř. zák., zejména z ustanovení §u 6, které propůjčuje hlídači právo, by osobu, která služební jeho výzvě se zprotiví, stihal i přes hranici svého obvodu a zatkl ji mimo tento obvod; přísluší-li hlídači právo zatknouti podezřelé osoby mimo jeho obvod, přísluší mu mimo obvod zajisté i právo, odebrati takové osobě předměty, k jichž odebrání ho zmocňují ustanovení §u 3, čís. 2, §u 5 a 6 zmíněného zákona. Není tedy nesprávným názor nalézacího soudu, že revírník W. vykonával svou službu, když odebíral stěžovateli ručnici, s níž ho viděl vycházeti z panské honitby.

Citace:

č. 1134. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 5, s. 135-136.