NPD documents search: Váž. tr., 15 (1933)

Č. 504.

Úřednictvo obecní: * Nárok na základní služné rovnající se základnímu služnému druhého stupně IX. třídy státních úředníků má trvale ustanovený obecní úředník konceptní i nevykáže-li se absolvovanými studiemi právnickými a vykonanými zkouškami; takový úředník nemá však nároku na základní služné rovnající se služnému prvního stupně VIII. třídy, byť sloužil déle než 20 let, od platnosti zákona ze dne 23. července 1919 č. 443 sb. z. a n. zpět počítáno (§ 19—II č. 1 cit. zák.).
(Nález ze dne 3. září 1920 č. 7963.)
Věc: Emanuel Vaníček v Jaroměřicích (adv. Dr. Viktor Říha z Prahy) proti zemskému výboru moravskému v Brně (zast. Drem Jar. Budínským z Brna) stran úpravy služebních požitků. Výrok: Naříkané rozhodnutí se zrušuje pro nezákonnost.
Důvody: Usnesením obecního zastupitelstva v Jaroměřicích ze dne 1. září 1919 upraveny byly požitky stěžovatelovy, který byl od 1. dubna 1894 městským tajemníkem a od 11. listopadu 1917 kancelářským ředitelem městského úřadu v Jaroměřicích, dle zákona ze dne 23. července 1919 č. 443 sb. z. a n. takto:
Stěžovatel zařazen dle § 19 č. 3 cit. zák. do 9. tř. I. stupnice se základním platem 2 800 K, přiznáno mu 8 trienálek 2 800 K, 20 proc. příbytečného 1 120 K, celkem tedy 6 720 K ročního platu.
Odvolání stěžovatelovo, ve kterém žádal, aby zařazen byl do 8. tř., aby trienálky dle toho byly mu zvýšeny a přiznáno mu příbytečné 20 proc. z tohoto služného, bylo naříkaným rozhodnutím moravského zemského výboru v Brně ze dne 6. prosince 1919 zamítnuto s odůvodněním, že stěžovatel nemaje studií právnických nemá nároku na úpravu služebních požitků jinak, než dle § 19 II. č. 3 cit. zákona.
Stížnost podaná proti rozhodnutí moravského zemského výboru v Brně vytýká rozhodnutí tomu nezákonitost a vady řízení. Nezákonitost vidí v tom, že, ač stěžovatel je vedoucí konceptní silou, nebylo základní jeho služné ustanoveno tak, aby se rovnalo základnímu služnému prvního stupně VIII. třídy státních úředníků a že služné základní mu vyměřené je nižší než mu podle zákona přísluší; vady řízení v tom, že nebyl vzat zřetel k tomu, že dle spisů skutečně konceptním úředníkem jest.
Při rozhodování stížnosti té veden byl nejvyšší správní soud těmito úvahami:
Naříkané rozhodnutí vychází z právního názoru, že při stanovení požitků úředníků obecních směrodatným je předběžné vzdělání úředníka a že proto stěžovateli, který nemá právnických studií, přísluší základní plat dle zásad § 19 II. č. 3 zákona ze dne 23. července 1919 č. 443 sb. z. a n. i nehledě k tomu, že stěžovatel po všechna služební léta svá v obci Jaroměřicích konceptní služby v obecním úřadě obstarával, což žalovaný úřad, jak jde na jevo, z přednesu ze dne 29. listopadu 1919 ve spisech založeného, pokládá za prokázáno. Tento právní názor žalovaného úřadu je však v odporu se zákonem ze dne 23. července 1919 č. 443 sb. z. a n.
§ 3 cit. zákona ustanovuje ovšem, že v obcích, které mají přes 3 000 obyvatel, může býti ustanoven konceptním úředníkem jen ten, kdo podal průkaz, že vykonal studia právnická a státovědecká a podrobil se s prospěchem všem theoretickým státním zkouškám právnickým nebo dosáhl na tuzemské universitě doktorátu práv. § 6 v odst. 2. ustanovuje však, že úředník, který doposud při obci službu konceptní vykonával, může službu tu při této obci opatřovati, byť neprokázal náležitostí ustanovených v § 3, odst. 1 tohoto zákona, totiž vykonání studií právnických a příslušných zkoušek. Odst. 3 téhož paragrafu stanoví pak, že úředník konceptní může vykonávati také práce služby účetní á pokladní, jakož i služby práce manipulační a že byl-li ustanoven pro obor služby konceptní, pokládá se za úředníka konceptního, byť i kromě prací služby konceptní opatřoval také jiné úkony úřední.
Příjmy služební stanoveny jsou pak v § 19 cit. zákona. Dle odst. II. č. 1 činí základní služné trvale ustanovených úředníků konceptních, neustanovilo-li obecní zastupitelství služného vyššího, ročně aspoň tolik, aby rovnalo se základnímu služnému druhého stupně IX. třídy dosavadního systému hodnostních tříd úředníků státních, tedy více než naříkané rozhodnutí stěžovateli přiznalo.
Zákon nemluví tu o úřednících s vykonanými studiemi právnickými, tak jak to činí ve 2. větě, nýbrž o úřednících konceptních, tedy těch, kteří skutečně službu konceptní vykonávají. Proto platí ustanovení to i pro úředníky uvedené v § 6, odst. 2 cit. zákona, tedy ony, kteří službu konceptní dosud v obci vykonávali, byť i neprokázali náležitostí stanovených § 3, odst. 1.
Stěžovatel, jemuž obec již ve vysvědčení ze dne 14. prosince 1906 potvrdila, že je výtečnou silou konceptní, byl dle služební smlouvy ze dne 24. října 1911 na základě usnesení obecního výboru ze dne 28. září 1911 ustanoven trvale úředníkem a vzal na sebe povinnost obstarávati práce, jež vyznačeny jsou v základech instrukce pro úředníky konceptní, pokladniční a manipulační, kterážto instrukce tvořila podstatnou součástku oné smlouvy služební. Konceptní práce také konal, jak žalovaný úřad má zjištěno, a byl tedy konceptním úředníkem. Dle § 41 cit. zákona zůstal pak i na dále ve svém dosavadním postavení jako úředník konceptní.
Následkem toho mělo základní služné jeho býti ustanoveno dle § 19 II, č. 1, první věta a bylo-li ustanoveno dle § 19 II, č. 3, tedy obnosem nižším, byl tím porušen zákon a bylo proto naříkané rozhodnutí dle § 7 zákona o správním soudě zrušeno.
Stěžovatel domáhá se ovšem stížností, aby základní služné mu upraveno bylo dle § 19 II č. 1, věta druhá, totiž tak, aby rovnalo se základnímu služnému prvního stupně VIII. třídy dosavadního systému hodnostních tříd státních úředníků.
V tomto bodu nebylo lze dáti stížnosti za pravdu. Druhá věta § 19 II. č. 1 přiznává služné prvého stupně VIII. třídy vedoucímu úředníku, může-li se vykázati po absolvovaných studiích právnických předběžnou aspoň pětiletou praxí konceptní. Je tedy nárok konceptních úředníků na služné prvého stupně VIII. třídy podmíněn jednak absolvovanými studiemi právnickými, jednak předběžnou aspoň pětiletou praxí konceptní.
Tento a jen tento posléze dotčený požadavek promíjí se dle ustanovení § 41 cit. zákona úředníkům sloužícím déle než 20 let od platnosti tohoto zákona zpět počítaje.
Požadavek prvý t. j. absolvování studií právnických však dispensí v § 41 zák. udělenou prominut není, a nárok na služné prvého stupně VIII. třídy dle § 19 II. č. 1 nevzchází tedy úředníkům konceptním, kteří absolvovanými studiemi právnickými se vykázati nemohou, byť i sloužili déle 20 let. Ustanovení § 6 zákona není možno se dovolávati, poněvadž ustanovení toto promíjí průkaz o vykonaných studiích a zkouškách právnických dosavadním úředníkům konceptním jen potud, že i na dále mohou i bez průkazu řečené kvalifikace jako úředníci konceptní ve službě setrvati.
Stěžovatel nesporně nemá kvalifikace dle § 19 II. č. 1 (druhá věta) zák. požadované a jest tedy bezdůvodná stížnost jeho, pokud se domáhá přiznání služného prvého stupně VIII. třídy dle ustanovení právě citovaného.
Pokud pak stěžovatel teprve ve stížnosti k tomuto soudu podané chce ze zákona ze dne 7. října 1919 č. 541 sb. z. a n. vyvozovati nárok, aby služné upraveno mu bylo dle tohoto zákona, nebylo lze těmito vývody se zabývati, poněvadž naříkané rozhodnutí otázkou, má-li služné stěžovatelovo dle tohoto zákona býti zvýšeno, se nezabývalo a ani stěžovatel sám v administrativním řízení nárok takový nevznesl (§ 5 zákona o správním soudě).

Citace:

č. 504. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické nakladatelství, 1921, svazek/ročník 2, s. 511-513.