Nudné přelíčení.

(Krajský soud v Hradci Králové.)

V Hradci Králové najal si pan Aug. R. krásný krám v novém domě a do toho krámu objednal spoustu knih. Romány s lákavými obálkami a nápisy, jako: „Jak se stanu krásnou?“, „Co potřebujete věděti při rozvodu“ atd., a sám se postavil za pult a čekal kupce. Ale dnešní časy jsou pro literaturu špatné, lidem stačí nějaký večerník, plný politických afér, romány netáhnou, zvláště když za rohem je biograf, ba ani děvčátka nechtějí už věděti, jak se stanou krásnými, domnívajíce se patrně, že jsou už hezká dost. Kupců chodilo málo, jen sem tam se prodalo nějaké číslo „Soudní Síně“ nebo jiného týdeníku. Na krásnou literaturu ukládal se prach a do šuplete pana obchodníka upomínky od netrpělivých dodavatelů. Když už se šuple nedalo zavřít, zavřeli věřitelé panu R. krám a státní zastupitelství zažalovalo ho pro zaviněný úpadek.
Pan R. před senátem vrch. r. Maryšky vypověděl, že do toho přišel nevinně, že ať to zkoušel s „Tarzanem mezi opicemi“, nebo „Třemi mušketýry“, nebo s „Úvodem do filosofie věku nového“, lidé míjeli nevšímavě jeho krám, kupujíce si na rohu od kolportéra večerník se sensačními zprávami, a naslouchal pak čtení spisů.
Četlo se a četlo a pořáde se četly přípisy dodavatelů, což je atmosféra právě k ukolébání do spánku. Obžalovaný knihkupec překládal nohy, civěl na proužek oblohy a štíty ve Svatodušské ulici, rovnal si puky, natahoval si hodinky, počítal nohy u židlí v soudní síni a konečně, využiv oddechu předčítajícího, vstal a zdvořile promluvil: „Pane předsedo, račte laskavě prominout, musím tady být? Nemohl bych odejít?“
„Vaše přítomnost podle zákona není nutností,“ pravil předseda, „můžete jít, nikdo vás nemůže držet, ale řekněte nám, proč chcete odejít?“ „Mně to tady nebaví!“ zívl si pan obžalovaný.
Předseda dal tedy protokolovati, že pan obžalovaný odešel, poněvadž ho líčení nebaví, a pokračovalo se v líčení bez něho.
Rozsudkem byl pan R. odsouzen do vězení na čtyři měsíce podmínečně.

Citace:

Nudné přelíčení. Soudní síň. Illustrovaný týdenní zpravodaj vážných i veselých soudních případů. Praha: Vydavatel Ing. Josef Buchar, 1926, svazek/ročník 3, číslo/sešit 35, s. 421-422.