NPD documents search: Soudní síň, 3 (1926) - Zavražděná výměnkářka

Feuilleton

Reorganisace porot?

Jak jsme se v posledním čísle stručně zmínili, předložila vláda v poslanecké sněmovně osnovu o nové úpravě porotního soudnictví.
V odůvodnění této osnovy praví se hned s počátku:
„Porotní soudnictví je již po drahnou dobu předmětem živé diskuse odborných kruhů právnických a celé veřejnosti u nás i v cizině. Z této diskuse vyšel požadavek, aby porotní soudnictví bylo reformováno. Nedostatky nynější zákonné úpravy porotního soudnictví jsou pociťovány stále více a u příležitosti téměř každého zasedání poroty opakují se stesky a přednášejí návrhy, jak zlepšiti dnešní stav. Nechybějí ani ti, kdo žádají úplné zrušení porotních soudů a přikázání jejich pravomoci soudcům z povolání nebo soudům kmetským.
Třeba jen vzpomenouti vzrušení, které vyvolaly v nejširší veřejnosti výroky poroty v některých význačných případech posledních let, aby každý nestranný pozorovatel, nelpí-li příliš houževnatě na zděděných předsudcích, uznal, že zachováním dnešního stavu podrývá se v nejširších vrstvách lidu úcta k zákonu, důvěra v soudnictví a víra ve spravedlnost vůbec. Bylo by možno uvésti celou řadu případů, ve kterých porota přes objektivně zjištěný skutkový stav, ba i přes výslovné doznání obžalovaného, tedy zřejmě proti zákonu, neuznala ho vinným. Lze se proto důvodně obávati, že porotní forum stane se privilegovaným forem nejtěžších zločinců, kteří by mohli proto, že byli postaveni před porotu, počítati s velkou pravděpodobností, že se jim podaří uniknouti trestající spravedlnosti, zatím co na nepoměrně menší vinníky dolehne trestní zákon plnou tíhou. Ale přiházejí se i odsuzující rozsudky, které vzbuzují vážné pochybnosti.
Příčiny tohoto neutěšeného stavu jsou různé a nelze očekávati, že se podaří odstraniti je rázem.
Především sluší hledati příčinu v zastaralých ustanoveních trestního zákona, zejména v jeho přísných trestech. Z výroků porot možno usuzovati, že tato zastaralá ustanovení již nehoví právnímu citu lidí, pokud jde o hodnocení trestných činů. A tu nejde o zjev, vyskytující se toliko u nás, nýbrž o zjev všeobecný, pozorovaný i v cizině. Právní theorie neváhala spatřovati v něm někdy dokonce i přednost porotního soudnictví, považujíc výroky porot, nesrovnávající se se zákonem, za korektiv zákona, který svými příliš obecnými ustanoveními nemůže nikdy vystihnouti všecky okolnosti každého činu, který za jeho účinnosti bude spáchán. Konečně bylo porotní soudnictví v monarchiích považováno do jisté míry právem za protiváhu proti moci zákonodárné a výkonné a váženo si ho jako paladia občanských práv a svobod. Děje-li se tak ovšem setrvačností ještě nyní, pak se zapomíná, že v demokratickém státním zřízení, kde i moc zákonodárná a výkonná vyvěrá z lidu, této příčiny již není.
Druhou příčinu dnešního neuspokojivého stavu třeba hledati v úpravě porotního řízení. Vyloučení vlivu poroty na ukládání trestu a její omezení na rozhodování o vině (na území mimo Slovensko a Podkarpatskou Rus), bývá často příčinou, že porota vynese výrok, znějící na nevinu nebo sice na vinu, ale pro čin méně trestný, chtějíc zameziti přísné potrestání, na než nemá vlivu.
Konečně pak, a snad i hlavně, spočívají příčiny ve složení lavice porotců, lépe řečeno ve výběru osob, povolaných za porotce. Účast lidu na trestním soudnictví je jedním z jeho nejdůležitějších občanských práv, výkon tohoto práva znamená však značné a odpovědné břímě, jemuž se mnozí velmi rádi vyhýbají. Úřad porotce, který má souditi o nejdražších statcích každého občana, o jeho cti, svobodě, ba i životě, klade na každého, kdo je k němu povolán, velké požadavky a ne každý občan hodí se svou povahou k tomu, aby jej vykonával tak, jak zákon a svědomí káže. Úřad porotce vyžaduje především značné rozumové vyspělosti, má-li si porotce utvořiti vlastní, logicky správný úsudek na podkladě často velmi spletitého skutkového materiálu a rozřešiti obtížné právní otázky, které jsou mu předloženy. Vyžaduje i vytrvalosti a pozornosti při úmorných a dlouhých hlavních přelíčeních, vyčerpávajících i soudce z povolání, na ně již zvyklého. Předpokládá vysoké mravní kvality, bezúhonnost a vědomí odpovědnosti vykonávaného úřadu nejen vůči vlastnímu svědomí, ale i vůči občanstvu. Hodí se k němu toliko lidé nezávislí a samostatní nejen nahoru, nýbrž — a to zde budiž zvláště zdůrazněno — také dolů, nezávislí a odolní proti nízkým pudům davu a nátlaku neodpovědného veřejného mínění, vykonávajícího zvláště tiskem stále větší vliv na samostatné a nezávislé rozhodování. V krajích národnostně smíšených je konečně podmínkou zdárného výkonu úřadu porotce i jazyková způsobilost porotců, kteří si mají při ústním líčení utvořiti úsudek z živého slova, k nim promluveného. Platný zákon z 23. května 1919, č. 278 Sb. z. a n., který si vytkl za úkol zdemokratisovati porotu, rozšířil sice účast lidu na trestním soudnictví na vrstvy co nejširší, avšak opominul také zajistiti, že z těchto širokých vrstev budou skutečně k úřadu tomu povoláni toliko nejlepší a nejzpůsobilejší.
Úkolem reformy porotního soudnictví bude odstraniti příčiny vad dnes se vyskytujících.
Nejjednodušším způsobem reformy by ovšem bylo odstraniti porotní soudnictví vůbec a svěřiti pravomoc porotních soudů soudcům z povolání. Tento způsob řešení, který bývá tak často v prvním rozhořčení nad opětovným vadným výrokem poroty doporučován, není však přijatelný. Nejen proto, že tvůrcové naší ústavy, přijavše v § 95 úst. listiny ustanovení, že „příslušnost a působnost porot upravují zvláštní zákony“, dali tím dostatečně najevo, že účast lidu na trestním soudnictví a to právě ve formě porotního soudnictví, je ústavně zaručeným právem občanstva, nýbrž také z důvodů věcných. Ti, kdož volávají po zrušení porotních soudů, přehlížejí velké přednosti tohoto zařízení, zvyšujícího přímou účastí lidu na soudnictví důvěru v konání trestní spravedlnosti, tříbícího právní cit a dodávajícího liteře zákona životnosti v právním cítění občanstva. Také jiný způsob reformy, totiž nahrazení porotních soudů kmetskými soudy, nebyl by dnes — i kdyby měl býti považován za vhodný — uskutečnitelný. Nehledíc k tomu, bylo-li by možno tak učiniti beze změny ústavní listiny, která mluví výslovně o porotách, znamenalo by toto řešení tak hluboký zásah do soudní organisace a úpravy trestního řízení, že by bylo možné jednati o něm až v rámci velké reformy trestního zákonodárství, která dosud není připravena.
Nezbývá tudíž, než odstraňovati v rámci platných zákonů postupně příčiny dnešního neutěšeného stavu. Pokud je sluší hledati v ustanoveních platného trestního zákona, musí býti vyhrazena jeho změna celkové reformě. Také řízení před porotními soudy souvisí do té míry s ostatními ustanoveními trestních řádů, že by se jeho celková úprava setkala s velkými překážkami. Nutno proto i po této stránce vyhraditi reformu připravované unifikaci obou trestních řádů. Za to však je možno odstraniti ihned jednu z hlavních příčin, totiž nedostatky ve složení lavice porotců a ve výběru porotců.
Předkládajíc tento návrh zákona, považuje vláda za nutné zdůrazniti opět, že je toliko článkem v celkové reformě porotního soudnictví a že si proto nebude možno slibovati od něho okamžitou a úplnou nápravu. Podaří-li se však zvýšiti aspoň částečně úroveň porotního soudnictví, bude již to velkým úspěchem.
O důležitých změnách, jimiž osnova liší se od předpisů dosud platných, promluvíme příště.

Feuilleton

Reorganísace porot?

II.
Sestavování seznamu porotců upravuje dosud zákon ze dne 23. května 1919, č. 278 Sbírky zákonů a nařízení. Podle něho mohou býti k úřadu porotce povolány jen osoby, které dokonaly 35. rok věku, umějí čisti a psáti, mají československé domovské právo a bydlí alespoň rok v obci, v níž přebývají.
Vládní návrh mění tyto předpisy jen potud, že prodlužuje pobyt v obci alespoň na dvouletý a že dovoluje v některých krajích republiky, kde je obyvatelstvo, zejména starší, negramotné, zařaditi do seznamu porotců i osoby, jež čisti a psáti nedovedou.
Důvody nezpůsobilosti k úřadu porotce ponechává vládní návrh v podstatě stejné, jako platí dosud. Rozšiřuje jen nezpůsobilost tu i na osoby, na jichž žádost provádí se řízení vyrovnávací, a to až do té doby, dokud řízení to není prohlášeno za skončené, a na osoby, jsoucí pod policejním dozorem.
Větších změn dožaduje se vládní návrh v těch odstavcích, v nichž jde o důvody neslučitelnosti a důvody odmítnutí úřadu porotčího. Dosud platný zákon stanovil, že k úřadu porotce nemají býti povoláváni:
1. činní úředníci, zřízenci a dělníci veřejných úřadů a podniků, vyjímajíc profesory a učitele na vícetřídních školách;
2. osoby podléhající soudnictví vojenskému;
3. duchovní církví a nábož. společností státem uznaných;
4. osoby, zaměstnané při soukromých drahách a podnicích plavby vodní a vzduchové, sloužící veřejné dopravě;
5. osoby zaměstnané při plynárnách, elektrárnách a vodovodech.
Naproti tomu vládní návrh nepřipouští, aby k úřadu porotce byli povoláváni:
1. president republiky, členové vlády a členové zákonodárných sborů;
2. profesoři vysokých škol, ředitelé a správcové veřejných škol;
3. aktivní státní zaměstnanci, vyjímajíc profesory středních škol;
4. osoby branné moci v činné službě;
5. učitelé na obecných školách méně než čtyřtřídních;
6. duchovní náboženských společností státem uznaných a řeholníci;
7. zaměstnanci pošty, veřejného telegrafu a telefonu, veřejné železnice nebo jiného veřejného ústavu nebo podniku dopravního nebo zařízení pro opatřování vody, světla, tepla nebo síly pro obecnou potřebu;
8. lékaři a pomocnice při porodu v místech kde jich není více než dva;
9. lékárníci, kteří nemají pomocníka oprávněného k vydávání léků;
10. ošetřovatelé ve veřejných nemocnicích a ústavech pro choromyslné.
Právo odmítnouti úřad porotce zůstává celkem nezměněno. Mají je:
1. ti, kdo dokonali šedesátý rok svého věku, pro vždy;
2. ženy pro vždy, mají však právo v měsíci srpnu ohlásiti u obecního (notářského) úřadu svého bydliště, že počínajíc příštím rokem chtějí úřad porotce opět zastávati;
3. předsedové zastupitelských sborů místní samosprávy; . obhájci ve věcech trestních;
5. každý, kdo dostál své povinnosti jako porotce v jednom porotním období, až do konce příštího kalendářního roku.
Způsob výběru porotců dál se dosud jednak výběrem (seznamy porotní a seznamy roční), jednak losem (seznam služební a lavice porotců). Na těchto zásadách nemění vládní návrh ničeho, za to však podstatně mění orgány, pověřené tímto výběrem, a okruh jejich působnosti.
Dosud dál se, vlastně měl se díti výběr tak, že obecní komise, skládající se ze starosty a čtyř důvěrníků, volených obecním zastupitelstvem, pořídila prvotní seznam, do něhož měla zapsati veškeré osoby podle zákona způsobilé k úřadu porotce, že provedla řízení reklamační, při čemž rozhodla o všech námitkách a odmítnutích úřadu porotce, a označila sama osoby, které pokládala pro jejich rozumnost a počestnost, poctivé smýšlení a pevnou povahu za zvláště způsobilé k úřadu porotce. Prvotní seznamy byly pak přezkoumány okresní politickou správou, načež komise zřízená u sborového, soudu první stolice a složená z presidenta tohoto soudu, ze tří soudců a pěti důvěrníků, volených obecním zastupitelstvem města, kde porotní soud má své sídlo, sestavila roční seznam, vybravši z prvotních seznamů osoby, které považovala za nejvhodnější a nejzpůsobilejší. Před tím rozhodla o stížnostech na rozhodnutí obecních komisí. Služební seznam a lavice porotců byly pak již utvořeny losem.
Takto se děl výběr snad skutečně u menších obcí. Za to velká města měla s výběrem vždy potíž a poněvadž se dnes všecko dělá podle politického klíče, udělala si svoji práci velmi pohodlně. Alespoň Praha. Ta prostě vyzvala všecky politické strany, které měly na radnici své zastoupení, aby ze svého středu vybraly a písemně oznámily jména osob, jež považují za zvlášť schopné pro úřad porotců. Tyto seznamy po nějaké menší či větší urgenci skutečně na radnici došly a městský úřad, ač je podle zákona vázán, navrhnouti sám osoby nejschopnější, prostě tyto seznamy všech politických stran sebral a poslal sborovému soudu první stolice, který měl z těchto tisíců jmen vybrati schopné porotce, a to tak, aby pokud možno nebyl porušen politický klíč. Tak se bohužel vyvinula praxe, čelící k zpolitisování lidové justice, neboť je na bíledni, že každá z politických stran dá si do návrhu na jmenování porotců jen své čelné pracovníky nebo fanatické vyznavače, kteří nemohou býti nikdy zárukou naprosté nestrannosti. A přece byli by nejideálnějšími porotci právě ti, kdož nenáležejí žádné politické straně, jsouce nezávislí i ve svých myšlenkách i ve svém srdci! Ale ti jsou podle stávajících praktik z úřadu porotčího úplně vyloučeni.
Ale ani vládní návrh, třebaže snad snaží se v nejkřiklavějších případech zabrániti nevhodnému výběru porotců, nečiní mnoho k odpolitisování lidové justice.
Hlavní předpisy nového vládního návrhu jsou tyto:
Počátkem měsíce září sestaví obecní komise seznam osob, které bydlí v obci a mohou podle ustanovení tohoto zákona býti povolány za porotce.
Obecní komise skládá se ze starosty, na Slovensku a Podkarpatské Rusi obecního (obvodního, hlavního městského) notáře nebo jich zástupce jako předsedy a čtyř důvěrníků volených obecním zastupitelstvem; jedním z nich má býti pokud možno žena. Důvěrníkem může býti toliko osoba způsobilá k úřadu porotce. Ve větších obcích může býti těchto komisí několik; celé území přikázané jednotlivé komisi musí však ležeti v obvodu téhož okresního soudu. Je-li v obci zřízeno několik okresních soudů s obecnou pravomocí, budiž pro obvod každého z nich zřízena aspoň jedna komise.
Prvotní seznam obsahuje v abecedním pořádku jména a příjmení zapsaných osob, jejich věk, povolání a bydliště. U každé osoby budiž uvedeno, zná-li dostatečně jazyk státní a jazyk některé národní menšiny. Seznam budiž podepsán členy obecní komise, kteří jej sestavili.
Prvotní seznam budiž vyložen aspoň osm dnů v úředním sídle předsedy obecní komise tak, aby do něho mohl každý nahlédnouti. Doba, kdy seznam bude vyložen, budiž veřejně vyhlášena způsobem v obci obvyklým a ve vyhlášce uvedeno, kdo má právo v této době činiti proti seznamu námitky a odmítnouti úřad porotce.
Každý, kdo má volební právo do obcí, je oprávněn po dobu, po kterou prvotní seznam má býti vyložen k veřejnému nahlédnutí, písemně nebo do protokolu u předsedy obecní komise vznésti námitky proto, že v seznamu byl pominut někdo, kdo do něho měl býti zapsán, nebo že do něho byl zapsán někdo, kdo neměl býti zapsán, nebo že jazykové znalosti některé zapsané osoby byly uvedeny nesprávně Také mohou se nejpozději v této době uplatniti důvody, ze kterých může býti úřad porotce odmítnut.
O námitkách a odmítnutí úřadu porotce rozhodne obecní komise.
O rozhodnutí buďtež písemně zpraveni všichni, kterých se toto rozhodnutí týče, s poučením, že mají právo stěžovati si na ně do tří dnů od jeho doručení. Stížnost jest podati u obecní komise.
Rozhodnutí i stížnost na ně podaná buďtež poznamenány v prvotních seznamech.
Do konce září předloží předseda obecní komise prvotní seznam okresnímu soudu s obecnou pravomocí, v jehož obvodě obec nebo příslušná její část (§ 9, odst. 2.) leží; zároveň připojí všechny spisy o námitkách a odmítnutí úřadu porotce.
Přednosta okresního soudu prozkoumá ihned prvotní seznam a shledá-li, že při jeho sestavování stalo se něco proti zákonu nebo že jsou v něm značné nesprávnosti nebo neúplnosti, vrátí jej předsedovi obecní komise k opravě. Má-li touto opravou býti někdo pominut, kdo byl dříve zapsán, nebo má-li býti někdo zapsán, kdo byl pominut, nebo mají-li se opraviti údaje o jazykových znalostech, budiž s opraveným seznamem naloženo jako s původním. Opravený seznam budiž okresnímu soudu vrácen nejdéle do konce října.
Má-li přednosta okresního soudu za to, že ke zjištění způsobilosti některé zapsané osoby nebo k rozhodnutí o některé stížnosti je potřebí něco vyšetřiti, opatří, čeho třeba.
Kdyby předseda obecní komise příliš prodléval se sestavením, opravou nebo vrácením prvotního seznamu nebo se šetřením, o něž byl požádán, může na žádost okresního soudu politický úřad dáti vykonati tyto práce na náklad obce.
O stížnostech na rozhodnutí obecní komise rozhodne s konečnou platností komise u okresního soudu.
Komise skládá se z přednosty okresního soudu jako předsedy a nejméně pěti, nejvíce deseti důvěrníků. Jmenuje je přednosta okresního soudu po dohodě s přednostou politického úřadu první stolice, v jehož obvodě má okresní soud své sídlo, z osob bydlících v obvodu okresního soudů a způsobilých k úřadu porotce tak, aby byly zastoupeny pokud možno veškery vrstvy obyvatelstva i oboje pohlaví a aby jmenovaní zaručovali svou místní a osobní znalostí i nezávislostí věcné rozhodování. Politický úřad první stolice má právo vyslati svého zástupce s hlasem poradním k sezení komise.
Komise označí v prvotních seznamech osoby, které pokládá za zvláště způsobilé k úřadu porotce, pro jejich rozumnost a počestnost, poctivé smýšlení a pevnou povahu.
Komise rozhoduje za přítomnosti předsedy a aspoň dvou důvěrníků většinou hlasů přítomných. Při rovnosti hlasů rozhoduje hlas předsedův. O sezení komise budiž sepsán protokol.
Do 15. listopadu předloží přednosta okresního soudu prvotní seznamy s protokoly o seděních komise předsedovi sborového soudu první stolice. Zároveň připojí seznam důvěrníků komise u okresního soudu, uveda jejich zaměstnání a bydliště.
Předseda sborového soudu první stolice svolá komisi, která sestaví nejpozději do konce listopadu roční seznam pro obvod tohoto soudu.
Komise skládá se z předsedy sborového soudu první stolice nebo jeho náměstka jako předsedy, ze tří soudců, které povolá předsedá soudu ze soudců sborového soudu nebo přednostů podřízených okresních soudů, ze státního zástupce, ze zástupce politického úřadu druhé stolice, v jehož obvodě má sborový soud své sídlo, zástupce advokátní komory a pěti důvěrníků. Důvěrníky jmenuje předseda soudu z důvěrníků komisí u okresních soudů tak, aby byly zastoupeny pokud možno všechny vrstvy obyvatelstva i obojí pohlaví.
Komise rozhoduje většinou hlasů přítomných. Při rovnosti hlasů rozhoduje hlas předsedův.
Roční seznam porotců sestaví se tak, že komise u sborového soudu první stolice přenese z prvotních seznamů ty osoby znalé státního jazyka, které pokládá za nejzpůsobilejší k úřadu porotce, do jednoho seznamu (seznam hlavní), z něhož se berou porotci pro příští kalendářní rok.
Stejným způsobem sestaví komise z osob, které bydlí v sídle porotního soudu nebo v jeho nejbližším okolí, druhý seznam (doplňovací seznam), z něhož se berou porotci náhradní.
Je-li v obvodu porotního soudu soudní okres, ve kterém podle posledního úředně uveřejněného soupisu lidu obývá alespoň 20% státních občanů téhož, avšak jiného jazyka než státního, buďtež do seznamu hlavního i doplňovacího zapsány především osoby znalé též tohoto menšinového jazyka. Vedle těchto seznamů budiž pak sestaven ještě zvláštní hlavní a doplňovací seznam porotců znalých tohoto menšinového jazyka (seznam pro případy menšinové), do něhož buďtež především zapsáni ti, kdo jsou již zapsáni v seznam porotců znalých státního jazyka.
Do hlavního i doplňovacího ročního seznamu buď zapsáno tolik osob, aby jich v každém seznamu bylo aspoň o polovici více, než jich bude potřebí podle pravděpodobného počtu řádných i mimořádných porotních období příštího kalendářního roku. Na jeho podkladě vynesl soudce rozsudek, jímž se Jan Mikolášek uznává vinným zažalovaných přestupků a odsuzuje se do vezeni na pět týdnů bezpodmínečně.
Obžalovaný podal odvolání co do viny i co do trestu, v němž zdůrazňuje nespolehlivost „vědy“ písmoznalecké.
—rk—

Citace:

č. 7625. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1928, svazek/ročník 9/2, s. 728-729.