NPD documents search: Boh. adm., 12 (1930), sv. 1

— Č. 8372 —
Č. 8372.

Váleční poškozenci: * I když příjem z podniků uvedených v § 4, odst. 1. zák. č. 39/22 nepřevyšuje o 100% požitky, jež by jinak válečnému poškozenci dle tohoto zákona příslušely, má tento nárok na důchod jen v takové výši, která s připočtením výnosu onoho podniku nepřevyšuje o 100% požitky, jež by mu jinak podle tohoto zákona příslušely.
(Nález ze dne 21. ledna 1930 č. 771).
Věc: Jaroslav B. v T. (adv. Dr V. Radimský z Prahy) proti ministerstvu sociální péče (odb. rada Dr. V. Elsnic) o invalidní důchod.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: Nař. rozhodnutím přiznalo min. soc. péče st-li v pořadí instančním invalidní důchod za dobu od 1. ledna 1927 pouze z části z těchto důvodů: Podle § 4 odst. 1 zák. č. 39/22 přísluší vál. poškozenci, kterému byla udělena trafika, nárok na důchod tenkráte a potud, jestliže a pokud požitky vál. poškozenci jinak dle uvedeného zákona příslušející, zvýšené o 100%, převyšují výnos trafiky poškozenci propůjčené, ovšem s tím obmezením, že požitky takto vyměřené nesmí převyšovati výši všeobecně zákonem stanovenou. St-1 je ženat, pečuje o 2 nezaopatřené děti narozené r. 1920 a 1923 a byl uznán 66 2/3% neschopným výdělku. Podle zák. č. 142/20 ve znění zák. č. 39/22, který vstoupil v účinnost dnem 1. února 1922, měl by st-1 nárok na důchod ročních 1 680 Kč, 50% drah. přirážku ročních 840 Kč, 10% příplatek na 2 nezaopatřené děti ročních 336 Kč, úhrnem na zaopatř. požitky ročních 2 856 Kč, měsíčních 238 Kč. Čistý výnos trafiky st-li propůjčené ode dne 6. října 1924 činil podle výkazu důchodkového kontrolního úřadu od 1. ledna 1927 do 31. prosince 1927 celkem 3 981 Kč 85 h. Má tudíž st-1 od 1. ledna 1927 do 31. prosince 1927, ježto výtěžek trafiky nepřevyšuje souhrn požitkův o 100% zvýšených podle zák. č. 39/22, jež by mu jako vál. poškozenci patřily, nárok pouze na částečné zaopatř. požitky ročních 1 730 Kč 15 h, z čehož připadá na důchod invalidní ročních 554 Kč 15 h, na 50% drah. přirážku ročních 840 Kč a na 10% příplatek na dvě děti ročních 336 Kč.
O stížnosti podané do tohoto rozhodnutí nss uvážil:
Jak nař. rozhodnutí tak i stížnost opírá se o znění § 4 odst. 1 zák. o požitcích vál. poškozenců č. 39/22, který stanoví, že vál. poškozenec, jemuž byla udělena trafika, má nárok na důchod invalidní pouze tenkrát a potud, když a pokud příjem z tohoto podniku nepřevyšuje o 100% požitky, jež by mu jinak dle tohoto zákona příslušely.
Stížnost nepopírá, že běží v daném případě o požitky invalidní za dobu od 1. ledna 1927 do 31. prosince 1927, že požitky, jež by jinak vál. poškozenci za tuto dobu příslušely, obnášejí ročně 2 856 Kč, že čistý příjem z trafiky podle výkazu důchodkového kontrolního úřadu za rok 1927 činí 3.981 Kč 85 h a že konečně výdělečná neschopnost st-lova byla uznána 66 2/3%; napadá však závěr žal. úřadu, že přísluší — Č. 8372 —
st-li nárok jen na částečný invalidní důchod, namítajíc, že teprve, kdyby čistý příjem z trafiky převyšoval o 100% požitky, jež by st-li dle zák. příslušely, mohl by se důchod snížiti neb odníti. Poněvadž však zjištěný čistý příjem z trafiky na rok 1927 činí pouze 3 981 Kč 85 h a nepřevyšuje tudíž 5 712 Kč ročně, má st-l podle názoru stížnosti dle zák. nárok na celý invalidní důchod ve výši 2 856 Kč ročně a nikoli jen na jeho část.
St-li bylo by lze přisvědčiti tehdy, kdyby předpis § 4 odst. 1 zák. zněl tak, jak on jej chápe, totiž kdyby v něm bylo uvedeno, že vál. poškozenec, jemuž byla udělena trafika, má nárok na důchod pouze tenkráte, když příjem z tohoto podniku nepřevyšuje o 100% požitky, jež by mu jinak dle tohoto zák. příslušely. St-l však přehlíží, že textace »...... má nárok na důchod pouze tenkráte a potud, když a pokud příjem«39/1922 sb., § 4 zřejmě nasvědčuje tomu, že skutečnost, že příjem z podniku nepřevyšuje o 100% případných invalidních požitků, může míti v zápětí přiznání důchodu buď úplného nebo částečného a že tedy neobstojí závěr st-lův, že v takovém případě přísluší mu vždy nárok na plný důchod. Shora vytčená textace zákona, totiž slova »potud«39/1922 sb., § 4 »a pokud«39/1922 sb., § 4, byla by zcela zbytečná, kdyby zákonodárce byl chtěl stanoviti, že nepřesahuje-li výnos z podniku případné invalidní požitky o 100%, má vál. poškozenec nárok na plný důchod. Byla-li však slova ta do zákona pojata, pak výklad, jaký zákonu dává stížnost, je v přímém rozporu s jeho zněním.
Původní znění § 4 odst. 1, jak je obsahoval zák. č. 142/20, přiznávalo vál. poškozenci, jemuž byla udělena trafika, nárok na důchod pouze tenkrát a potud, když a pokud příjem z podniku nepřevyšoval požitky, jež by mu jinak dle zák. příslušely. Tento právní stav zlepšil ve prospěch vál. poškozenců zák. č. 39/22 v ten rozum, že hranice příjmu, až do které lze ještě uplatňovati nárok na důchod, byla posunuta o 100% a to tak, že nepřekročil-li příjem z podniku hranici normálních požitků invalidních, přiznává se vál. poškozenci nárok na plný důchod, kdežto další překročení této hranice jde již na vrub nároku na důchod. Pokud tedy příjem z podniku sice nepřevyšuje o 100% zvýšenou hranici normálních požitků, pokud však příjem tento pohybuje se již v mezích tohoto 100%ního zvýšení, potud se zmenšuje nárok na důchod o onu částku, která zabíhá do onoho zvýšení. V takovém případě rovná se výše částečných požitků invalidních oné částce, která zbývá ze 100%ního zvýšení požitků (rovnajícího se normálním požitkům) po srážce obnosu, o který příjem z podniku převyšuje normální požitky.
Aplikujeme-li tyto úvahy na daný případ, dospíváme k těmto závěrům:
V daném případě činil by plný důchod st-lův 2 856 Kč. Připočte-li se 100% zvýšení, dospěje se k 5 712 Kč. Čistý výnos trafiky byl nepopřené 3 981 Kč 85 h. Po srážce těchto 3 981 Kč 85 h ze 5 712 Kč zbývá ještě 1 730 Kč 15 h a měl tedy st-l nárok na částečný důchod ve výši 1 730 Kč 15 h. Tento obnos rovná se částce, kterou příjem z trafiky nepřevyšuje o 100% požitků, jež by jinak st-li dle zák. příslušely. — C. 8373
Poněvadž žal. úřad v souladu s těmito úvahami dospěl k témuž závěru, přiznav st-li za sporný rok částečný důchod invalidní ve výši 1 730 Kč 15 h, byla stížnost zamítnuta jako bezdůvodná.

Citace:

č. 8372. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1931, svazek/ročník 12/1, s. 262-264.