NPD documents search: Boh. adm., 12 (1930), sv. 1

— Č. 8562 —
Č. 8562.

Učitelstvo: Má učitel veř. školy národní nárok na volný traťový lístek za dojíždění z bydliště do působiště, nemůže-li v působišti nalézti bytu?
(Nález ze dne 22. dubna 1930 č. 6095.)
Prejudikatura: Boh. A 3211 /24.
Věc: Karel P. v O. (adv. Dr Bedř. Mautner z Prahy) proti ministerstvu školství a národní osvěty o náhradu jízdného. — Č. 8562 —
Výrok: Nař. rozhodnutí se zrušuje pro vady řízení.
Důvody: Na základě nál. Boh. A 3211 /24 podal st-1 u mor. zšr-y žádost, aby mu byla poukázána náhrada za zaplacený traťový lístek z U. do O. za dobu od 1. května 1920 do 30. června 1924 měsíčně 104 Kč, úhrnem 4 368 Kč. V žádosti uvedl, že svůj nárok neopírá jen o článek II. par. zák., nýbrž především o § 10 cit. zák., z jehož ustanovení, zvláště pak z odstavce 1, jde jasně na jevo, že zákonodárce chtěl ve všech případech, kde jde o ukojení potřeby bydlení státních zaměstnanců, postaviti učitele na roveň státním zaměstnancům, a to nejen, jak se výslovně praví ohledně bytu a bytového ekvivalentu, nýbrž i ohledně vedlejších požitků na penězích, či v naturaliích. Nemůže tedy prý býti pochybnosti o tom, že volné traťové lístky, povolené usnesením min. rady ze 4. července 1919 a 9. března 1920 státním zaměstnancům, kteří nemohli v místě svého ustanovení malézti bytu, jsou takovým vedlejším požitkem v naturaliích a že jako takový musí podle cit. zák. ustanovení býti volný traťový lístek poskytnut také učiteli, jestliže u něho jsou splněny předpoklady, které zakládají u státního zaměstnance nárok na povolení takovéto výhody.
Žádost st-lovu zamítla zšr mor. rozhodnutím z 30. května 1926; odvolání, podané st-lem z tohoto rozhodnutí, zamítl žal. úřad nař. rozhodnutím z těchto důvodů: § 10 parit. zák., na jehož základě se st-1 domáhal přiznání cestovného (jízdného) po rozumu usnesení vlády ze 4. července 1919 a 9. března 1920, mluvě o nároku učitele národních škol na cestovné (jízdné) při služ. výkonu mimo vlastní působiště normuje, že tento nárok řídí se předpisy vydanými o tom pro státní úředníky, čímž by případné starší předpisy učitelské byly derogovány. Jest tudíž pro rozsah nároku směrodatnou jedině svrchu uvedená norma paritního zákona nemodifikovaná pro dobu, o niž jde, žádnou pozdější normou, a kdyby i existovaly předpisy, které přiznávají státním úředníkům nárok, o nějž běží, v rozsahu širším, nemohl by učitel národní školy potud nic z nich pro sebe dovozovati. Ježto pak nárok na cestovné (jízdné) po rozumu § 10 par. zák. jest v zásadě přiznán toliko při služebním výkonu mimo vlastní působiště, není požadavek st-lem vznesený právně odůvodněn, ježto V případě jeho jedná se o náhradu cestovného (jízdného) za cesty konané do služebního působiště, tedy nikoliv za cesty, spojené s výkonem služby mimo úřední místo, jenž by jedině podmiňoval přiznání požadované náhrady.
O stížnosti do tohoto rozhodnutí podané uvážil nss takto:
Žal. úřad odepřel st-li nárok na náhradu jízdného za cesty konané z U. do služebního místa O., jedině z důvodu, že nárok na cestovné (jízdné) po rozumu § 10 par. zák. je v zásadě přiznáván toliko při služebním úkonu mimo vlastní působiště. Z odůvodnění toho jest zřejmo, že žal. úřad opírá svůj výrok jedině o ustanovení odst. 2 § 10 par. zák. a že posuzuje žádost st-lovu jako žádost o náhradu cestovného při služebním výkonu mimo vlastní působiště.
Stížnost především namítá, že st-1 má nárok na náhradu jízdného — Č. 8563 —
již i podle odst. 2 § 10 cit. zák., poněvadž jeho cesty z U. do O. byly jen důsledkem použití st-lova mimo služební místo, neboť jedině v důsledku služebního přidělení st-lova mimo jeho služební místo, ztratil ve svém služebním místě O. byt, a když pak na své služ. místo byl opět vrácen a nemohl tam nalézti bytu, musil do svého služebního místa z U. dojížděti. — Námitce této nemohl nss přisvědčiti.
Podmínkou nároku na cestovné podle odst. 2 § 10 zák. č. 274/19 jest skutečnost, že jde o služební výkon mimo vlastní působiště. V daném případě šlo však nesporně o náhradu jízdného do působiště st-lova a nikoliv tedy o cestovné při služebním výkonu mimo vlastní působiště; nebyla tudíž dána základní podmínka nároku na cestovné a proto nař. rozhodnutí právem popřelo nárok st-lův z důvodu, že nešlo o výkon mimo působiště st-lovo. Okolnost, že k jízdám z U. do O. došlo v důsledku předcházejícího výkonu služby mimo vlastní působiště st-lovo, nemůže nic měniti na charakteru oněch cest, a nelze je proto považovati za cesty konané při služ. výkonu mimo vlastní působiště.
Stížnost namítá však dále, že žal. úřad nepřihlédl k ustanovení § 10 odst. 1 cit. zák., jehož jest prý na daný případ nesporně použíti a dle něhož »učitelům přísluší na čas potřeby nárok na úřední neb naturální byt, a není-li takového bytu, nárok na bytový ekvivalent (přídavek k příbytečnému) a na jiné vedlejší požitky na penězích či v naturaliích podle týchž podmínek, za týchž předpokladů a v téže míře, jako státním úředníkům souhlasné služební hodnosti a třídy«274/1919 sb., § 10.1; stížnost dovozuje, že poskytnutí volného jízdného lístku z místa bydliště do služ. místa dle usnesení min. rady ze 4. července 1919 a 19. března 1920 jest takovým vedlejším požitkem po rozumu odst. 1 § 10 par. zák., který přísluší tudíž i učitelům za týchž podmínek a předpokladů a v téže míře jako státním úředníkům.
Stížnost námitkou touto vytýká vadu řízení, že žal. úřad neposuzoval nárok st-lův též s hlediska odst. 1 § 10 zák. par. Tuto námitku vadnosti řízení uznal nss důvodnou, neboť žal. úřad nerozhodl o nároku st-lem vzneseném s hlediska cit. odst. 1, ačkoliv st-1 již v žádosti opíral svůj nárok výslovně také o cit. ustanovení a jeho se též ve svém rekursu k žal. min. výslovně dovolával. V tomto postupu žal. úřadu spočívá podstatná vada řízení, neboť st-li jest tím ztížena účinná obrana a nss-u možnost meritorního přezkoumání nař. rozhodnutí, když z rozhodnutí není vůbec zřejmo, zda žal. úřad popřel nárok st-lův také se zřetelem na odst. 1 § 10 zák. a z jakých důvodů tak učinil.

Citace:

č. 8617. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1931, svazek/ročník 12/1, s. 794-796.