Sechster Deutscher Juristentag in der Tschechoslowakei. Gutachten 1933. Liberec—Praha. Str. 217. — Jde o publikaci šestého německého sjezdu v Československu. Po výtahu ze stanov následuje přehledná zpráva o spolkové činnosti. Po té soukromý docent Dr. Franz Adler (Praha) uveřejňuje referát pod názvem »Der Geist des Sprachengesetzes«, v němž zejména podrobuje kritice příslušnou judikaturu nejvyššího správního soudu. Z jednotlivých dobrozdání zaujme nás především článek univ. profesora a rady vrch. zem. soudu ve Štýrském Hradci, nyní činného na německé právnické fakultě pražské Dr. Ernsta Swobody: Abgrenzung zwischen Verschuldens- und Erfolghaftung im Schadensersatzrecht unter besonderer Berücksichtigung des Entwurfes zum ABGB. Autor, známý svými kulturně-filosofickými a historickými pracemi o všeobecném zákoníku občanském, řeší zde se zřetelem к superrevisní osnově našeho občanského zákoníka několik velmi ožehavých a zásadních problémů z oboru náhrady škody. Opíraje se o důkladnou znalost učení Zeillerova a o nejnovější badání v oblasti srovnávací pravovědy, přichází k názoru, že mezi ručením za vinu a za výsledek nedoporučuje se vésti ostré hranice, nýbrž naopak, že osnova občanského zákoníka má býti tak vybudována, aby tento přechod mezi ručením za vinu a za výsledek byl vytvořen stupňovitě a pozvolna, aby oba druhy ručení byly normovány jako sobě rovnocenné (proto ostře kritisuje znění § 1121 superrevisní osnovy, který zná ručení za výsledek jako instituci výjimečnou). Ohledně § 1310 obč. zák. požaduje, aby tento paragraf byl upraven tak, aby bylo lze jej použiti i na osoby způsobilé, jimž však v jednotlivém případě nelze přičítati žádného zavinění. Podrobuje také kritice § 1138 osnovy, nebof nedoporučuje se upraviti ručení za nebezpečná zvířata tak, že by toto nastupovalo »uftfy«; ručení za obvyklá domácí zvířata musí býti podrobeno částečně jiným hlediskům. — Zákony upravující speciální ručení (automobilový, železniční) nemají býti převzaty do občanského zákoníka. — Konečně upozorňuje na typickou vlastnost, jíž rakouský občanský zákoník jako dílo Zeillerovo vyniká nad jiné zákoníky kulturních států, totiž na lidovost, jednoduchost a přece vznešenou čistotu jeho mluvy. Vřele se přimlouvá, aby redaktoři nového československého zákoníka této otázce věnovali největší péči, neboť .občanský zákoník není jenom pro učené právníky, nýbrž také pro lid.
V dobrém zdání »Reform oder Abschaffung der Voruntersuchung im Strafprozess« doporučuje prof. Dr. Wolfgang Mittermaier (Giessen) odstranění soudcovského předběžného vyšetřování tak, aby předběžné řízení bylo vedeno výlučně státním zastupitelstvem.
Rada nejvyššího správního soudu v Praze, Dr. Rudolf Horner (Praha) v zajímavém článku ukazuje cestu, jak lze soudní řízení exekuční zlepšiti a urychliti. Soudci pomocí řady sankčních opatření má býti dána možnost slyšeti stranu; důležité změny navrhuje v otázce odkladu exekuce při oposičních a excindačních žalobách, v otázce náhrady útrat atd.
Univ. prof. Dr. Oskar Engländer (Praha) zabývá se otázkou reformy poplatkového práva, jež jest nutná zejména z toho důvodu, že poplatkové právo se stalo zcela nepřehledným a v podstatných svých ustanoveních zastaralým.
V časovém článku »Welche Massnahmen empfehlen sich, um dem Grundsatz von Treu und Glauben und dem Verbot sittenwidrigen Handelns auf dem Gebiete des öffentlichen Rechtes Geltung zu verschaffen?« univ. prof. Dr. Friedrich Giese (Frankfurt n. M.) studuje otázku, zda by se určité zásady soukromého práva, vyjádřené právě výrazy »Treu und Glaube« a »die guten Sitten«, měly provésti i pro obor veřejného práva. Probírá postupně tři možné cesty: a) analogické použití soukromoprávních předpisů, b) použití těchto zásad jako všeobecnějších každému právnímu řádu imanentních myšlenek právních, c) výslovný zákonný předpis.
Konečně vrchní soudní rada Dr. Karl Wahle (Vídeň) uveřejňuje poutavou studii o měnových ustanoveních v oboru soukromého práva. Vycházeje s hlediska nominální teorie, přináší řadu uznání hodných postřehů. Dr. Vladimír Kubeš.