NPD documents search: Váž. tr., 13 (1931)

Čís. 4133.

Zahájením trestního řízení proti zodpovědnému redaktorovi a vydavateli periodického tiskopisu staví se promlčecí lhůta proti (neznámému) pisateli urážlivého článku.
Subjektivní skutková podstata urážky na cti předpokládá, že měl pachatel (v době činu) aspoň vědomí o urážlivé povaze projevu, najmě že viní koho z opovržlivých vlastností nebo ho vydává ve veřejný posměch tak, že může býti zlehčen ve vážnosti a v úctě.
(Rozh. ze dne 9. dubna 1931, Zm II 121/30.)
Nejvyšší soud jako soud zrušovací vyhověl v neveřejném zasedání zmateční stížnosti obžalovaného do rozsudku krajského jako kmetského soudu v Moravské Ostravě ze dne. 23. ledna 1930, pokud jím byl stěžovatel uznán vinným přečinem urážky na cti podle §§ 488, 491, 493 tr. zák. a § 1 tisk. nov., zrušil rozsudek v části, odsuzující obžalovaného a věc vrátil soudu prvé stolice, by ji v rozsahu zrušení znova projednal a rozhodl.
Důvody:
Zmateční stížnost obžalovaného dovolává se číselně důvodů zmatečnosti čís. 4, 5, 9 a), 9 b) a 10 § 281 tr. ř. Je nedůvodna, pokud s hlediska čís. 9 b) § 281 tr. ř. uplatňuje, že čin, z něhož je obžalovaný viněn, přestal býti trestným promlčením, ano bylo trestní řízení původně zahájeno proti neznámému pachateli (pisateli článku), a že teprve po uplynutí tříměsíční promlčecí lhůty, jež by tu přicházela v úvahu a jež počala běžeti od uveřejnění článku (t. j. od 8. září 1928), byl předsevzat první stihací úkon (žádost krajského soudu v Moravské Ostravě na krajský soud v Novém Jičíně ze dne 8. ledna 1929 o zodpovědný výslech stěžovatelův) proti stěžovateli jako určité osobě. Neboť, i kdyby se vycházelo z předpokladu, že v souzeném případě přichází v úvahu tříměsíční doba promlčecí, nenastalo by promlčení trestného činu stěžovatelova. Stavíť se podle prvého odstavce § 12 tisk. novely zahájením trestního řízení proti kterékoli osobě zodpovědné podle zákona i lhůta k podání žádosti o stíhání, i lhůta promlčecí proti ostatním zodpovědným osobám až do skončení trestního řízení. V souzeném případě bylo však trestní řízení zahájeno nikoli jen proti neznámému pachateli (pisateli článku), nýbrž kromě toho i proti určité podle zákona zodpovědné osobě, proti Cyrillu Č-ovi jako zodpovědnému redaktoru a vydavateli periodického tiskopisu »J. N.«, a nebylo toto řízení do podání návrhu soukromým obžalobcem na stíhání stěžovatele jako pisatele článku skončeno. Námitka je proto bezpodstatna a stačí stížnost v tomto směru odkázati na úvahy rozhodnutí sb. n. s. čís. 2915. Zmateční stížnosti nelze však upříti oprávnění, pokud podle čís. 9 a) § 281 tr. ř. vytýká rozsudku nedostatek zjištění subjektivní skutkové podstaty. Nalézací soud se otázkou subjektivního zavinění stěžovatelova v rozsudku vůbec neobírá. Subjektivní stránka musí však býti rozsudkem výslovně zjištěna a po zákonu (§ 270 čís. 5 a čís. 5 § 281 tr. ř.) odůvodněna, neboť jinak neodpovídá odsuzující výrok zákonu. V rozsudku se praví jen, že pisatel článku viní v něm soukromého obžalobce křivě z jednání nepočestného a z opovržlivých vlastností a vydává ho ve veřejný posměch, což prý vyplývá jednak z užitého výrazu »nadutý pán«, jednak z ostatního obsahu pozastaveného článku, jenž se na mnohých místech (v rozsudku blíže naznačených) dotýká vážně cti soukromého obžalobce. Tímto výrokem není však vyřešena subjektivní stránka věci, zda totiž obžalovaný, nedopustil-li se urážlivých projevů přímo úmyslně, měl (v době činu) aspoň vědomí o urážlivé povaze projevů, najmě že je pozastavenou zprávou soukromý obžalobce viněn z opovržlivých vlastností, pokud se týče vydáván ve veřejný posměch tak, že může býti zlehčen ve vážnosti a v úctě.

Citace:

ČA.. Naše práce historicko-právní a cizina.. Všehrd. List československých právníků. Praha: Spolek českých právníků „Všehrd“; Český akademický spolek „Právník“, 1927, svazek/ročník 8, číslo/sešit 3, s. 105-106.