NPD documents search: Váž. civ., 15 (1933), sv. 1

Čís. 12336.

Nekalá soutěž (zákon ze dne 15. července 1927, čís. 111 sb. z. a n.).
Předpokladem žalobního nároku podle § 1 zákona jsou dvě samostatné náležitosti: jednání v hospodářském styku: 1. které je v rozporu s dobrými mravy a 2. které je způsobilé poškoditi soutěžitele.
V onom směru jest rozlišovati mezi dobrými mravy vůbec a mezi dobrými mravy soutěže. Jsou jednání, jež jsou sice podle zásad obecné morálky nezávadná, mohou však býti závadná s přísnějšího hlediska dobrých mravů soutěže; naproti tomu nesmí však ani při obchodním styku ani při soutěži jednání a zvyklosti odporovati požadavkům občanské morálky.
Jest posuzovati podle poměrů, co se srovnává s dobrými mravy vůbec a s dobrými mravy soutěže. Měřítkem v podstatě budou mravní názory, obyčeje, zvyklosti, usance a pod., které zachovávají všichni spravedlivě, poctivě, čestně a svědomitě jednající účastníci soutěžního zápasu. Pokud jest dbáti zájmů soutěžitelských a zájmů zákaznických. Solidarita soutěžitelská nesmí sahati tak daleko, aby znemožňovala ochranu spotřebitelů a volnost soutěže.
Jednání oferentovo, jenž dodatečně, po skončení lhůty k podáni ofert, slevil z cen požadovaných v původní ofertě, nelze za všech okolností považovati za jednání příčící se dobrým mravům soutěže a za neslučitelné s požadavkem solidarity.
(Rozh. ze dne 4. února 1933, Rv I 1625/31.)
Žalovaný stavitel podal nabídku na stavbu obchodní školy města J. Lhůta k nabídkám byla skončena dne 12. února 1930. Dne 5. června 1930 zaslal žalovaný městskému zastupitelstvu v J. dopis, jímž sděloval, že, any se od doby co byly podány nabídky, značně změnily poměry ve stavebním průmyslu, jest ochoten sleviti z původně oferovaných cen celkem 85888 Kč. Stavba školy byla téhož dne (5. června 1930) zadána žalovanému. Žalobou, o niž tu jde, domáhalo se několik stavitelů (zednických mistrů) v J., by bylo uznáno právem, že žalovaný tím, že při soutěži na stavbu obchodní školy v J. po otevření nabídek dopisem ze dne 5. června 1930 nabídl městskému zastupitelstvu v J. proti své původní nabídce a proti nabídkám ostatních soutěžitelů ceny nižší, dostal se v hospodářském styku do rozporu s dobrými mravy soutěže jednáním způsobilým soutěžitele poškoditi, že jest povinen pro příště se takovéhoto jednání zdržeti a žalobcům do 14 dnů pod exekucí zaplatiti odškodné po 3000 Kč. Procesní soud prvé stolice žalobu zamítl. Odvolací soud uznal podle žaloby. Důvody: Soud prvé stolice zamítl žalobu, ježto v zažalovaném jednání není prý rozporu s dobrými mravy, nýbrž naopak, že jednání to je zcela správné, poněvadž se jím měla obci ušetřiti značná částka 85888 Kč. Soud prvé stolice zneuznává tímto stanoviskem celý smysl a účel zákona o nekalé soutěži a zejména nesprávně vykládá pojem dobrých mravů soutěže podle § 1 cit. zák. Účelem zákona není ochrana spotřebitelů, nýbrž úprava hospodářské soutěže mezi podnikateli tak, by při ní zachovávány byly pořádek, slušnost a soutěžitelská solidarita. Proto mluví § 1 výslovně o dobrých mravech soutěže, neboť není účelem zákona stíhati všeobecné poruchy mravnosti ve smyslu dogmatickém, tedy morálky vůbec, nýbrž zjednati platnost jen takovým mravním zásadám, jež se tvoří, uznávají a uplatňují jen v soutěži a jež se po případě mohou od všeobecných mravních požadavků odchylovati nebo dokonce býti s nimi v rozporu. Také v souzeném případě nejde o to, zda si žalovaný svým jednáním zaslouží vděk obce j-ské nebo jiných činitelů, kterým dopomohl k levnější výstavbě obchodní školy, nýbrž o to, zda jednání to bylo slušné a poctivé proti jeho soutěžitelům a shodovalo se se zásadami ofertního řízení. Soud odvolací má názor odchylný od soudu prvé stolice a míní, že se dodatečné slevování z nabízených cen po skončení lhůty k podání ofert v úmyslu dosáhnouti výhody před ostatními oferenty, příčí dobrým mravům loyální soutěže. Soud odvolací zjišťuje na základě souhlasného přednesu obou stran, že žalovaný nabídnul svým dopisem ze dne 5. června 1931 zaslaným městskému zastupitelstvu dodatečně po zveřejnění nabídek ostatních soutěžitelů a bezprostředně před rozhodnutím o zadání oferovaných prací značnou slevu z původních svých cen a že tím docílil, že skutečně byla stavba zadána jemu. Poněvadž za daného stavu věci nemůže býti o tom pochybnosti, že šlo o hospodářský styk podnikatelů i na straně žalobců, i na straně žalovaného, že čin žalovaného odporuje soutěžitelskému dobrému mravu, že čin ten byl způsobilý ostatní soutěžitele, oferenty, poškoditi v jejich vyhlídkách na zadání prací, o něž se spolu se žalovaným s vynaložením určitého nákladu ucházeli a také je zamítnutím jejich nabídek poškodil, jakož i že si žalovaný této okolnosti vědom býti musil a že by se takovéhoto nekorektního činu v budoucnosti při podobné příležitosti znovu dopustiti mohl, an podle svého vlastního stanoviska ve svém jednání nevidí nic špatného, jsou splněny všecky předpoklady nekalé soutěže podle § 1 zák. o nek. s. a proto odvolací soud žalobě vyhověl, pokud žádá, by se žalovaný takového jednání pro příště zdržel. Při tom je nerozhodné, zda si byl žalovaný závadnosti svého jednání vědom čili nic a zda měl skutečně přímý úmysl soutěžitele poškoditi, jakož i zda opravdu ceny materiálu a mezd poklesly a ke snížení původně oferovaných cen tu byl vážný důvod čili nic.
Nejvyšší soud obnovil rozsudek prvého soudu. Důvody:
Podle § 1 zákona proti nekalé soutěži, jehož se žalobci dovolávají, je předpokladem žalobního nároku jednání v hospodářském styku, které je v rozporu s dobrými mravy soutěže a které je způsobilé poškodí ti soutěžitele. Jde tu o dvě samostatné náležitosti, jež musí býti obě splněny, takže nelze pro určité jednání dovozovati rozpor s dobrými mravy soutěže jen z toho, že jednání to může poškoditi soutěžitele. Jest tedy předem řešiti otázku, je-li jednání, jež se žalovanému klade za vinu, v rozporu s dobrými mravy soutěže, ano není pochybnosti o tom, že došlo k němu v hospodářském styku. Je to otázka právní, kterou řešiti náleží výhradně soudu. Pokud se nekalost jednání dovozuje ze skutkových okolností, je na žalobci, by ve smyslu § 226 c. ř. s. okolnosti takové po jednotlivu krátce sice, avšak úplně uvedl a důkazy pro ně nabídl. Také tu průvodní břímě nese žalobce. Odvolací soud uvádí správně, že třeba rozlišovat! mezi dobrými mravy vůbec a dobrými mravy soutěže, míní však, že se zásady a zvyklosti vytvořivší se se v soutěži mohou od všeobecných mravních požadavků odchylovati nebo dokonce býti s nimi v rozporu. V této všeobecnosti nelze s názorem odvolacího soudu souhlasiti. Je sice pravda, že některá jednání, jež jsou podle zásad obecné morálky nezávadná, mohou býti závadná s přísnějšího hlediska dobrých mravů soutěže, jak tomu může býti také u obchodních zvyklostí, jež mohou nabýti moci zákona (čl. 1 obch. zák.), naproti tomu nesmí však ani v obchodním styku ani při soutěži jednání a zvyklosti odporovati požadavkům občanské morálky, protože by pak nemohlo býti řeči o dobrých mravech obchodu nebo soutěže, nýbrž o nemravu obchodním nebo soutěžním, který se zakořenil a který nemůže býti předmětem právní ochrany ve spořádaném právním řádu. Pravda je, že některé činy, příčící se požadavkům obecné morálky, mohou býti s normativního hlediska zákona obchodního nebo zákona proti nekalé soutěži nezávažné, jak tomu je na př. u krádeže důvěrných obchodních listin, jež by s obchodní činností nebo se soutěží nebyla v souvislosti, nemůže však býti jednání zavržitelné podle obecné morálky uznáno za dovolené a bezvadné v oboru obchodu nebo soutěže. Nelze tedy říci, že zásady a požadavky obecné morálky a dobrých mravů vůbec, jak je má na mysli § 879 obč. zák., jsou bezvýznamné pro obor práva soutěžitelského. Co se srovnává s dobrými mravy vůbec a s dobrými mravy soutěže, jest posuzovati podle poměrů. Měřítkem v podstatě budou mravní názory, obyčeje, zvyklosti, ušance a pod., které zachovávají všichni spravedlivě, poctivě, čestně a svědomitě jednající účastníci soutěžního zápasu. U takového poctivého a svědomitého podnikatele nebudou ovšem pomíjeny ani zájmy zákazníků a spotřebitelů, třebaže účelem zákona proti nekalé soutěži nebyla v první řadě a přímo ochrana těchto zájmů spotřebitelských. I když jest dbáti zájmů soutěžitelských a tedy dbáti zvyklostí, potřebných k udržení soutěžního pořádku, slušnosti a solidarity, jest přihlíželi také k zájmům zákazníků, neboť i to žádá soutěžitelská slušnost. Kde nastane rozpor zájmů, musí se soutěžící rozhodnouti pro to, co je blíže pravdě, slušnosti a poctivosti, protože tyto požadavky kladou určité meze dokonce také jeho vlastním zájmům výdělečným. Kdyby se tedy objevily opravdové a vážné zájmy zákazníka, jež by měly býti ohroženy jednáním nebo opomenutím, jak by si přála solidarita soutěžitelů, jak se někdy nesprávně vykládá, nemohl by takový požadavek solidarity sám o sobě býti překážkou jednání, které vyžadovaly vyšší zájmy zákazníka. Solidarita soutěžitelská nesmí sahati tak daleko, by znemožňovala ochranu spotřebitelů a volnost soutěže, což by v důsledku volné nabídky a poptávky znemožňovalo zlevňovací proces a tak ohrozilo zdravé podnikání.
S tohoto hlediska jest posuzovati jednání žalovaného, jenž podle odvolacího soudu dodatečně, po skončení lhůty k podání ofert slevil s cen požadovaných v původní ofertě. Nechť se jednání to posuzuje jako poskytnutí slevy nebo podbízení, je jisté, že ani to ani ono nelze o sobě jako takové uznati za všech okolností za jednání příčící se dobrým mravům soutěže a za neslučitelné s požadavkem solidarity. Záleží na okolnostech, za nichž k němu došlo. Nesejde na tom, že se dodatečné snížení cen dotklo zájmů soutěžitelů, kteří se ofertního řízení zúčastnili, protože jejich zájmů dotkla by se zajisté každá nižší nabídka, také původně učiněná, ať v ofertním řízení nebo při osobním a přímém vyjednávání zákazníka s několika podnikateli, nehledíc k tomu, že podle spisů nevzešly ještě žalobcům z účasti na ofertním řízení proti obci konkrétní nároky. Tím méně lze mluviti o tom, že nižší nabídkou ostatní soutěžitelé uváděni byli v podezření, že se chtěli obohatiti na úkor obce a že jsou pod mravní úrovní žalovaného, protože i to by platilo o každé slevě, třebas i po zadání poskytnuté. Klade-li však odvolací soud nicméně na to váhu, naznačuje sám, že takové obohacení na úkor zákazníka, tedy zřetele k jeho zájmům, nepovažuje za bezvýznamné v soutěžitelském podnikání, naopak uznává, že soutěžitelská slušnost vyžaduje, by podnikatel dbal také oprávněných zájmů zákazníka a by k nim hleděl i v soutěžním jednání, vede-li si poctivě a čestně. Zlevnění nebylo by ani proto závadné, že při něm dbal žalovaný také svého zájmu, nevybočil-li při tom z rámce vymezeného podnikatelskou slušností. Odvolací soud poukazuje k tomu, že dopis, v němž žalovaný oznamoval slevu, podán byl bezprostředně před rozhodováním o zadání stavebních prací, mluví o neslušném způsobu a považuje za nerozhodné, měl-lí žalovaný přímý úmysl poškoditi konkurenty, poklesly-li opravdu ceny materiálu a mezd, a byl-li tu tedy vážný důvod ke snížení původně oferovaných cen. Ač to výslovně nepraví, naznačuje tím, že souhlasí s názorem žalobců, že žalovaný jednal úskočně, v poslední chvíli, kdy se ostatní nemohli brániti proti jeho postupu a že tedy proto je jednání jeho zavržitelné s hlediska § 1 zákona proti nekalé soutěži. Než, byly-li tu opravdu závažné důvody ke snížení nabídky, nelze okolnosti, že dopis podán byl v poslední den, přičítati rozhodující význam, jak ukázal průběh dalšího zadávacího jednání. Žalobci sami připouštějí, že za takových okolností, kdyby tu totiž byl vážný důvod ke snížení pro změnu poměrů, nebylo by lze činiti výtky žalovanému, kdyby byl prostě městskému úřadu před zadáním stavby oznámil, že se poměry ve stavebním průmyslu změnily a ceny klesly, a kdyby byl doporučil, aby se zahájilo nové ofertní řízení na základě změněného stavu. Tím sami přiznávají, že žalovaný nikoli neprávem dbal také zájmu zákazníka, a jde pak jen o formu, jak se upozornění stalo, ačkoli i ten postup, který naznačují žalobci, byl by se značnou měrou dotkl solidarity soutěžitelské. Jde tedy v podstatě již jen o formu, jak se ono upozornění stalo. Viděti z toho, že žalobci sami nekladou při tom takový důraz na to, že k upozornění došlo třeba také v poslední den, jako na to, že dopis byl vůbec podán. Ale ani to nebylo jednáním podle § 1 zákona o nekalé soutěži. Dovolací soud má za závažné především, že mezi vlastní soutěží a dopisem uplynula značná doba. Soutěž byla vypsána do 12. února 1930, kteréhož dne byly nabídky přečteny za přítomnosti obou stran. Žalobci zmiňují se dokonce o termínu k 7. lednu 1930. K zadání mělo však dojíti teprve 5. června 1930. Bylo by snad povážlivé, kdyby byl žalobce hned po seznání dalších ofert a se zřetelem k tomuto poznání situace pozměnil svou nabídku a přizpůsobil se nabídkám levnějším, protože by to poukazovalo k tomu, že buď nekalkuloval dosti svědomitě, anebo že chtěl na úkor soutěžitelů tímto závadným způsobem využitkovati vědomostí, jichž nabyl ze soutěže. V souzeném případě je však tak značný odstup časový, že nelze beze všeho míti za to, že žalovaný zneužil poznatků ze soutěže. Dále je nesporno, že žalovaný nabídl poměrně značnou slevu, vyjádřenou percentuálně pro určité dodávky, práce zednické a dělnické, pro práce tesařské a dlaždické, a že nesnížil nabídku na práce betonářské, jež samy činily velmi značnou položku. Žalovaný vysvětluje snížení tím, že zatím poklesly ceny materiálu, zejména stavebního dřeva, a že se mzdové poměry ustálily. Žalobci sami připouštějí, že v kritické době počala polevovati v cenách toliko kulatina, nikoli však řezivo. Pokud jde o mzdy, poukazují k tomu, že spor mezi zaměstnavateli a dělnictvem rozhodnut byl teprve nálezem rozhodčího soudu ze dne 26. června 1930. Třebaže tvrdí, že tento nález doručen byl interesentům až v červenci, přece je z celého stavu této otázky patrno do té míry, že si žalobce pro svou kalkulaci, pro její opravu, mohl učiniti již dost jasný obraz o poměrech mzdových pro nejbližší budoucnost právě v tom smyslu, jak konečné rozhodnutí podle vlastního vylíčení žalobců dodatečně dopadlo, tedy že mohl kalkulovali s nižšími mzdami. Ostatně i v této příčině i v ostatních směrech musilo by se vycházeti z celkové kalkulace žalovaného a tato, jakož i sleva, musila by býti žalobci podrobena zevrubné kritice, aby ,se povaha této slevy mohla bezpečně posoudili. Směrodatné jest tudíž zjištění soudu první stolice, že cena dříví již mezi 12. únorem a 5. červnem 1930 rapidně poklesla a že pokles cen již v době prvního rozsudku činil daleko více než žalovaný uváděl, aniž bylo toto skutkové zjištění napadeno v odvolání. Naproti tomu nebylo žalobci ani tvrzeno, že možnost tohoto snížení přivodil žalovaný nemravnými prostředky, jako na př. nepřiměřeným snížením mezd, anebo že dodatečně nabídnutá cena byla příliš nízká, takže nedosahovala vlastních nákladů, anebo že se žalovaný chtěl hojiti tím, že by poškodil třetí osoby. Nezbývá tedy než uznati, že žalovaný za tohoto stavu věci měl vážné důvody ke snížení a že se tím žalobci nemohou cítiti dotčeni. Soud první stolice ke všem těmto okolnostem správně poukazuje a žalobci marně mu v odvolání vytýkali rozpor se spisy. Tyto okolnosti nebyly ani nepřímo obsaženy v přednesu žalobců a soud nebyl by je mohl učiniti ani předmětem znaleckého důkazu. Za tohoto stavu věci nebylo ani potřeba prováděti znalecký důkaz o tom, jak dalece poklesla cena cihel nebo dovozů. Nebylo ani tvrzeno, že snad žalovaný chtěl slevu vyvážiti tím, že mínil použíti horšího materiálu anebo méněcenných sil pracovních. Při právním posouzení dovolacího soudu a podle toho, co uvedeno bylo nahoře, nebylo potřeba prováděti další důkazy, jež žalobci v odvolání postrádali a o nichž se v dovolací odpovědi již výslovně nezmiňují, a řízení nebylo kusé. Za vylíčeného stavu věcí nelze uznati, že žalovaný jednal tak, jak by byl poctivý, slušný a svědomitý soutěžitel nejednal, a že se svým dopisem dostal do rozporu s dobrými mravy soutěže. Podáním oferty zavázal se žalovaný obci, že provede dílo za nabízenou cenu. I žalovaný i žalobci věděli, že obci šlo o nabídku nejvýhodnější pro ni a ne pro jiné. Nemohlo proto býti soutěžitelům bráněno, by nabídku nesnížili, chtěli-li se domoci přednosti při soutěži, V poměru k ostatním soutěžitelům šlo jen o to, z jakého důvodu došlo ke snížení nabídky. Pro žalovaného nastal takový důvod snížením cen hmot k provedení díla, jakož i možností snížení mezd, které mohl předvídati a jež skutečně nastalo. Tak, jako jednal žalovaný, mohli však jednati i žalobci jako soutěžitelé, a mohl proto žalovaný předpokládati, že buď všici žalobci neb aspoň některý z nich sníží sami nabídku, když obec nevypsala nové ofertní řízení. Žalovaný nebyl vázán svou nabídkou v poměru k žalobcům v ten způsob, že by nesměl sleviti z částky jím požadované bez jejich vědomí nebo bez nového řízení ofertního, neboť nemohl býti nucen, by vyzískal i na rozdílu cen hmot a mezd. Tento rozdíl mohl přenechati obci, jež měla stavbu zadati. Měla-li však sleva míti účinek i žalovanému příznivý, — neboť nemohlo mu býti bráněno, by i po podání nabídky nesledoval svůj zájem, — musila býti známa obci ještě před zadáním stavby, t. j. před 5. červnem 1930. Nebyloť lze žádati na žalovaném, by sečkal se slevou, až stavba bude zadána po případě jinému. Oznámení musil žalovaný učiniti v čas, byť i v poslední chvíli. Jakž plyne ze žaloby, věděli i žalobci, co bylo na pořadu schůze městského zastupitelstva ze dne 5. června 1930, mohli proto i oni zaříditi se podle toho, neboť pro ně platily táž možnost i tytéž důvody. Že tak neučinili jen pro ohledy na žalovaného, nelze ani předpokládati. Sdělil-li žalovaný své rozhodnutí obci jen dopisem, a to v poslední den, nelze v tom shledati úskočnost, a to ani tehdy, když o svém úmyslu nezpravil žalobce přede dnem 5. června 1930. Za tehdejších poměrů, t.j. za poklesu cen a mezd mohl předpokládati, že tak učiní i ostatní soutěžitelé, aniž ho zpraví o tom. Ani žalovaný ani žalobci nebyli povinni zpraviti ostatní o slevě, když se k tomu nezavázali anebo když to nebylo stanoveno v soutěžních podmínkách. Tak daleko nejde ani soutěžitelská solidarita, by jednotlivému soutěžiteli bylo bráněno bez vědomí ostatních soutěžitelů sleviti na požadované odměně částku odpovídající rozdílu cen hmot a mezd a spokojiti se s odměnou vykalkulovanou v původní nabídce na základě dřívějších cen a mezd. Tak, jak jednal žalovaný, mohli nezávadně jednati i žalobci, a není proto proti dobrým mravům, že tak učinil jen žalovaný.

Citace:

Čís. 12336. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1934, svazek/ročník 15/1, s. 163-169.