Č. 8098.

Domovské právo: Vdova má právo, aby jí do vydržecí doby podle § 2 novely k domovskému zákonu č. 222/1896 ř. z. započtena byla doba, po kterou se za trvání manželství soudně nerozvedeného zdržovala mimo bydliště manželovo.
(Nález ze dne 11. září 1929 č. 16531.)
Věc: Obec B. proti zemské správě politické v Praze stran domovského práva Antonie K.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: Antonie K., která pobývala od r. 1901 v B. odloučeně od svého manžela, zdržujícího se do své smrti v r. 1924 v Bus., a jejíž manželství nebylo soudně rozloučeno ani rozvedeno, žádala 13. října 1926 o přijetí do domovského svazku obce B. dle § 2 novely k zák. dom. z 5. prosince 1926 č. 222 ř. z. Žádosti té obecní zastupitelstvo v B. usnesením z 9. října 1926 nevyhovělo.
K odvolání Antonie K. zrušila osp v B. rozhodnutím z 2. prosince 1926 usnesení obecního zastupitelstva, uvedši v důvodech, že není důvodná námitka, že nemůže strana uplatniti nárok před uplynutím 10 let od úmrtí manželova, poněvadž táž vydržovala nárok na přijetí zcela samostatně bez zřetele k tomu, že nežila s manželem ve společné domácnosti a že jejich manželství nebylo soudně rozloučeno. Jedině výrokem soudu, že jest žadatelka povinna následovati manžela do jeho příbytku, byl by mohl býti její pobyt v obci B. trvale přerušen.
Odvolání stěžující si obce zamítla zsp v Praze nař. rozhodnutím z důvodů rozhodnutí 1. stolice a dodala: »Konaným šetřením bylo zijštěno, že manžel Antonie K., zemřelý dne 3. ledna 1924 v Bus., neuplatňoval za trvání manželství nároku, aby se jmenovaná k němu vrátila do Bus., jest tedy její pobyt v B. považovati za dobrovolný a jmenovaná vydržuje zákonnou 10tiletou lhůtu samostatně, vzhledem k tomu, že žádost za přijetí do dom. svazku obce B. podala 13. října 1926, t. j. až po úmrtí manželově. Ježto obec B. ve svém připíše z 18. října 1926 dosvědčuje, že jmenovaná zdržovala se v B. přes 10 let nepřetržitě a dobrovolně, aniž připadla na obtíž veř. chůd. zaopatření, jsou zákonné podmínky pro nabytí nároku na přijetí do dbm. svazku obce pobytu dle § 2 cit. zák. splněny«.
Stížnost do rozhodnutí toho shledal nss bezdůvodnou.
Jest ovšem pravda, že jest manželka povinna dle § 92 o. z. o. sledovati muže do jeho bydliště a že je bydliště manželovo podle § 66 a 70 jur. normy obecným sudištěm manželčiným, pokud nebylo manželství soudně rozloučeno nebo rozvedeno nebo smrtí zrušeno. Leč z ustanovení těch v souvislosti s §§ 7 a 11 dom. zák. z 3. prosince 1863 č. 105 ř. z. plyne jen, že je manželka, pokud nebyla soudně rozvedena, za trvání manželství resp. za manželského společenství nezpůsobilá, nabýti samostatně dom. práva. Ale právě tak jako nelze tvrditi, že by byl pobyt manželčin v bydlišti mužově nedobrovolný, nelze ani samostatnému pobytu, který si zvolila manželka za trvání nerozloučeného manželství mimo bydliště manžela, trpí-li to manžel nebo svolí-li k tomu, odepříti výzmam pobytu ve smyslu § 2 uvedené novely k dom. zák. Uvedené §§ 7 a 11 brání sice tomu, aby manželka nabyla samostatně dom. práva za trvání manželství soudně nerozvedeného a aby na základě svého samostatného pobytu mimo bydliště manželovo uplatňovala nárok ve smyslu § 2 uvedené novely k dom. zák. Leč tím, že bylo manželství zrušeno, odpadá sama sebou zákonná překážka samostatného nabytí dom. práva manželkou a nelze vdově odpírati nárok na přijetí do dom. svazku obce jejího pobytu ve smyslu § 2 uvedené novely. Okamžikem, kdy bylo manželství zrušeno nebo soudně rozvedeno, stává se manželka samostatným subjektem dom. práva a musí tudíž od téhož okamžiku také býti samostatně posuzovány podmínky tohoto nároku podle vlastních jejích poměrů osobních. Poněvadž pak dle znění § 2 uvedené novely je pro založení nároku na přijetí do dom. svazku směrodatná jen skutečnost dobrovolného a nepřetržitého pobytu, nikoli však mimo to důkaz nějaké zvláštní kvalifikace pobytu toho, je patrno, že je vdova oprávněna započísti si do desetileté vydržecí doby také pobyt za trvání manželství soudně nerozvedeného, i když pobyt ten byl mimo bydliště manželovo. Ustanovením § 7 a 11 zák. dom. č. 105/1863 je manželce jen za trvání manželství bráněno uplatňovati samostatný nárok na dom. právo ze skutečnosti vlastního pobytu, kdežto po zrušení manželství odpadá sama sebou překážka uplatnění této skutečnosti.
Pro opačné mínění stížnosti němí v zákoně opory a slušelo proto stížnost jako bezdůvodnou zamítnouti.

Citace:

Č. 8098. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství JUDr. V. Tomsa, 1929, svazek/ročník 11/2, s. 108-109.