Čís. 9323.
Nestačí, dal-li doručovací orgán, nezastihnuv toho, komu měl býti rozsudek doručen, oznámku osobě v domě bydlící s tím, by ji dodala adresátu, až se vrátí. Lhůta k odvolání běží tu ode dne, kdy si adresát vyzvedl zásilku na poště.
(Rozh. ze dne 26. října 1929, R II 329/29.)
Odvolací soud odmítl odvolání žalobkyně jako opožděné. Důvody: Odvolání bylo podáno opožděně, neboť, jak předloženým spisem jest zjištěno, dáno bylo na poštu dne 8. dubna 1929. Jak dále zpátečním lístkem zjištěno, uložen byl rozsudek okresního soudu v H. ze dne 29. ledna 1929 pro žalobkyni na poštovním úřadě v J. dne 23. března 1929. Na základě výpovědi Antonína M-а, poštovního orgánu, který rozsudek žalobkyni doručoval, jest dále zjištěno, že se svědek dne 23. března 1929 pokoušel rozsudek žalobkyni doručiti, že však žalobkyně nebyla doma, jsouc na cestách a že následkem toho zanechal pro ni předepsanou oznámku a také jedné paní v domě sdělil, by to žalobkyni, jakmile se vrátí, oznámila. Jak žalobkyně sama při svém výslechu dne 25. června 1929 udala, našla v bytě, když se vrátila někdy počátkem dubna, upozornění, že jest pro ni na poště uložen dopis, by si pro nej přišla, což učinila a rozsudek si vyzvedla. Tím jest prokázáno, že se doručení rozsudku stalo podle předpisů §§ 102 a 104 c. ř. s. Podle ustanovení § 104 c. ř. s. nezáleží však na tom, kdy si adresát písemnost, která byla pro něho na poště uložena, vyzvedne, nýbrž podle čtvrtého odstavce téhož zákonného ustanovení má řádné uložení písemnosti účinek doručení. Počala tedy čtrnáctidenní odvolací lhůta pro žalobkyni v tomto případě dnem uložení na poště, t. j. dnem 23. března 1929, jak svrchu zjištěno (§§ 416, 464 druhý odstavec c. ř. s.) a, jelikož žalobkyně odvolání, jak rovněž zjištěno, podala na poštu teprve dne 8. dubna 1929, šestnáctý den po tom, kdy rozsudek pm ni na poště byl uložen, jest odvolání opožděno a musilo podle § 468 cřs. býti odmítnuto a mělo býti odmítnuto již soudem, první stolíce (§ 468 cřs).
Nejvyšší soud zrušil napadené usnesení odvolacího soudu a vrátil mu věc, by dále po zákonu jednal.
Důvody:
Rekurs je odůvodněný, byť i ne z důvodu zmatečnosti podle § 477 čís. 4 c. ř. s., jak míní stěžovatelka. Jde o doručení rozsudku první stolice, tedy zásilky, která nemusí býti doručena do vlastních rukou. Poštovní zřízenec, který ji doručoval, pokusil se doručiti ji žalobkyni, nezastihl ji však doma, ježto byla na cestách. Proto zanechal předepsanou oznámku pro ni a řekl jedné paní v domě bydlící, by to žalobkyni oznámila, až se vrátí. Když se žalobkyně t vrátila, našla oznámku a došla si na poštu pro dopis s rozsudkem. To zjišťuje odvolací soud. Dovolací soud doplňuje toto zjištění na základě výpovědi poštovního zřízence Antonína M-а okolností prvním soudem vyšetřenou, ale odvolacím soudem nepovšimnutou, že M. oznámku dal jedné paní v domě bydlící a řekl jí, by ji žalobkyni dodala, až se vrátí. Postup poštovního zřízence nebyl správný. Nezastihl-li žalobkyni, jsoucí na cestách, doma a nebylo-li snad v jejími bytě domácích osob, kterým by byl mohl zásilku podle § 102 c. ř. s. doručiti, směl ji sice uložiti na poštovním úřadě, poněvadž se doručení nemělo státi do vlastních rukou, ale měl na dveře bytu žalobkyně připevniti písemnou oznámku, že ji ukládá na poště. Pak by bylo náhradní doručení podle § 104 c. ř. s. řádně bývalo provedeno. Tím, že vydal oznámku osobě v domě bydlící nezachoval tento předpis, i když jí řekl, by vydala oznámku žalobkyni po jejím návratu. Tato vada nebyla odstraněna tím, že žalobkyně pak našla oznámku. (Srov. nař. min. pošt a telegrafů ze dne 17. února 1927, čís. 15 § 15 (1) b), § 14 (1) b) otištěné ve Věstníku ministerstva spravedlnosti 1928 str. 184 Sdělení 84.) Předpisy o náhradním doručování soudních zásilek mají dalekosáhlý význam, neboť jejich dodržení nebo nedodržení může miti pro strany nepředvídané následky. Proto musí býti dodržovány přesně. Není-li tomu tak, jest doručení vadné. V tomto případě bylo vadné, an poštovní orgán opomenul oznámku připevniti na dvéře bytu žalobkyně. (Tak rozhodl i nejvyšší soud vídeňský rozhodnutím ze dne 15. února 1910, č. j. R II 136/10 — Právník str. 161/1911.) Tato vada má za následek neplatnost náhradního doručení a proto od něho nelze počítati lhůtu k podání odvolání. Nezakládá však zmatečnost podle § 477 čís. 4 c. ř. s., neboť dovolatelce tím nebylo znemožněno projednávati před; soudem. Žalobkyně vyzvedla rozsudek na poště teprve začátkem dubna 1929. Od toho času se počítá odvolací lhůta. Odvolání podané 8. dubna 1929 není opožděno.