NPD documents search: Všeobecný slovník právní, sv. 4

Smlouvy vedlejší
(pacta adjecta) jsou úmluvy, kteréž zároveň před nebo po uzavření smlouvy, avšak v bezprostřední souvislosti s ní, mezi týmiž kontrahenty byly ujednány. Smlouvy vedlejší byly známy již římskému právu, dle něhož netvořily smlouvu samostatnou, nýbrž toliko kontraktní klausuli. Takovými »pacta adjecta« mohl na př. při »negotia bonae fidei« býti založen závazek platiti úrok, mohla býti vymíněna korrealita nebo způsob placení. Při trhu se připouštěly jako smlouvy vedlejší »pactum displicentiae« a »lex commissoria«. V prvním případě mohl kupec od trhu odstoupiti, jestliže v určené lhůtě prohlásil, že se mu věc nelíbí, kdežto dle druhé úmluvy měl prodavač právo od trhu upustiti, nebyla-li trhová cena v čas zaplacena. Též obč. zák. připouští vedlejší smlouvy. § 887 vytkl pro vedlejší smlouvy zvláštní normu v ten smysl, že byla-li o smlouvě zřízena listina, nelze bráti zřetele na předstírané ústní úmluvy, kteréž zároveň byly uzavřeny, avšak s listinou nesouhlasí nebo nové dodatky obsahují. Jsou tudíž vedlejší smlouvy platny:
1. jestliže o hlavní smlouvě listina vůbec zřízena nebyla;
2. jestliže takové vedlejší smlouvy s listinou souhlasí, nebo
3. jestliže byly umluveny po vyhotovení listiny (rozh. ze dne 9. listopadu 1877 č. 6396, sb. 6621 a ze dne 15. dubna 1885 č. 3709, sb. 5691);
4. rovněž jsou právně účinny vedlejší smlouvy před vyhotovením listiny uzavřené (rozh. ze dne 1. února 1883 č. 148, sb. 9289).
5. Ustanovení § 887 nemá místa, bylo-li výslovně umluveno, že současná smlouva vedlejší nehledíc k tomu, že s listinou nesouhlasí nebo nové dodatky obsahuje, má býti právně účinná; neboť § 887 jeví se toliko jako pravidlo doplňující (dispositivní), jež opačnou úmluvou stran může býti vyloučeno (rozh. ze dne 10. července 1890 č. 7606, časop. »Ger. Halle« r. 1890). V každém případě slouží takovéto ústní úmluvy, byť i dle § 887 byly neplatny, za základ výkladu dotyčné smlouvy (rozh. ze dne 1. srpna 1865 č. 6433, sb. 2241). Občanský zákon obsahuje ještě zvláštní smlouvy vedlejší, tak na př. při trhu výhradu opětného prodeje, zpátečně koupě, práva předkupního, prodej na zkoušku, prodej s výhradou lepšího kupce a příkaz ku prodeji (§ 1067). (Viz čl. Addictio in diem, Právo koupě zpáteční a prodeje zpátečního, Smlouva vetešnická a Trh.) Tím však nejsou vyčerpány veškeré přípustné vedlejší smlouvy (rozh. ze dne 23. prosince 1885 č. 14789, sb. 70841), nýbrž, jak plyne z § 887, jsou vedlejší smlouvy při všech smlouvách možny a přípustny. Jedna z nejdůležitějších smluv vedlejších jest výhrada vlastnictví k odevzdané věci až do zaplacení trhové ceny. Takováto výhrada jest platna přes to, že § 1063 o. o. z. ustanovuje, že vlastnictví ihned na kupce přechází; neboť musí býti zajisté stranám ponechána volnost zvláštními úmluvami za účelem svého pojištění učiniti přechod vlastnictví závislým od splnění jistých podmínek na př., že kupec, pokud trhovou cenu nezaplatí, se má pokládati toliko za nájemce dotyčné věci (rozh. ze dne 11. prosince 1888 č. 13481, sb. 12477 a ze dne 8. července 1884 č. 4546, sb. 10101). Neplatny jsou však smlouvy následující: smlouva, že věřiteli má příslušeti požívání věci v zástavu dané (§ 1372 o. o. z.), jakož i všechny vedlejší smlouvy a podmínky příčící se povaze smlouvy zástavní nebo zápůjčkové (§ 1371 o. o. z.); neplatny jsou však toliko nedovolené smlouvy
vedlejší, nikoli celá smlouva zástavní (rozh. ze dne 23. ledna 1879 č. 14233, sb. 7303; ze dne 1. prosince 1863 č. 8582, sb. 1834).

Citace:

VESELÝ, František Xaver. Smlouvy vedlejší. Všeobecný slovník právní. Díl čtvrtý. Rabat - Švakrovství. Příruční sborník práva soukromého i veřejného zemí na radě říšské zastoupených se zvláštním zřetelem na nejnovější zákonodárství a poměry právní zemí Koruny české. Praha: Nákladem vlastním, 1899, svazek/ročník 4, s. 567-568.