Č. 1028.

Stavební právo (Čechy): * Rozkaz opřený o § 40 stav. ř. pro Čechy, aby byla sbourána stavba provedená bez stavebního konsensu, nelze vydati, je-li u stavebního> úřadu žádost za stavební povolení dotčené stavby.
(Nález ze dne 22. listopadu 1921 č. 15527.) Prejudikatura: nál. č. 998.
Věc: Marie T. v D. a obec D. (adv. Dr. J. Šternberka z Rychnova n. Kn.) proti zemskému správnímu výboru v Praze (za zúčastněnou stranu firmu J. Ž. a spol. adv. Dr. V. Knop ze Žamberku) o odstranění plotu.
Výrok: Stížnost se zamítá pro bezdůvodnost.
Důvody: Výměrem městského úřadu v Žamberku z — bylo firmě Jindřich Ž. a spol. uděleno povolení ke stavbě hrazení při její továrně. K odvolání Marie T. a obce D. zrušila okresní správní komise v Žamberku dne — toto stavební povolení. Výměrem městského úřadu v Žamberku ze dne — bylo firmě na základě § 127 stav. ř. uloženo, aby plot bez úředního povolení zřízený i s podezdívkou do 4 neděl zbourala a místo, kde plot je, uvedla zase do původního stavu. K odvolání firmy zrušil okresní správní výbor v Žamberku dne — toto rozhodnutí v podstatě z toho důvodu, že jest sice podle § 127 stav. ř. trestné, že stavebník stavěl, aniž vyčkal pravoplatnosti uděleného povolení k stavbě (§ 40 stav. ř.), nelze však dávati rozkaz k zboření plotu postaveného proti předpisu § 40 stav. ř., pokud nebylo jednáno o případné dodatečné udělení tohoto stavebního povolení. O žádosti za udělení tohoto stavebního povolení však jednáno nebylo.
Odvolání stěžovatelů bylo pak naříkaným rozhodnutím zamítnuto, poněvadž v odpor vzaté rozhodnutí, vyslovující zásadu, že nelze naříditi zbourání hrazení bez stavebního povolení zřízeného, dokud nebylo pravoplatně rozhodnuto o tom, že ani dodatečně stavební povolení uděleno býti nemůže, odpovídá plně zásadám v stavebním řádě vysloveným; jelikož však teprve na základě nového řízení komisionelního bude rozhodnuto ve věci samé, nebyla rozhodnutím okresního správního výboru nijak dotčena práva stěžovatelů, pokud jsou předpisy stavebního řádu chráněna.
Stížnost k nejvyššímu správnímu soudu podaná domáhá se zrušení naříkaného rozhodnutí, uvádějíc, že firma J. Ž. a spol. postavila onen plot nečekajíc vůbec na úřední povolení, nepředloživši ani stavební plán ani polohopisný nástin, nežádavši za stanovení, čáry a nedbajíc toho, že veřejná povaha zastavěné cesty nebyla zrušena. Stavební řád nezná zásadu, že nelze naříditi zbourání stavby zřízené bez povolení stavebního, dokud nebude pravoplatně rozhodnuto, že stavební povolení ani dodatečně nemůže býti uděleno, naopak vyslovuje zásadu právě opačnou; rozhodnutí okresního a zemského správního výboru porušují § 127 stav. ř.; důsledek toho je, že ani firma nezakročuje za udělení dodatečného povolení ani stavební úřad nenařizuje potřebné řízení, takže možno stavbu bez povolení zřízenou udržovati do nekonečna.
Při svém rozhodnutí řídil se nejvyšší správní soud těmito úvahami:
Námitka, kterou vznesl proti kompetenci nejvyššího správního soudu zástupce zúčačstněné strany při ústním líčení, tvrdě, že jde vlastně o záležitost dosud u správních stolic pendentní, neshledal soud tento důvodnou. Jdeť jedině o otázku, zda stavební úřad smí vydati rozkaz demoliční podle § 127, odst. 2 stav. ř. pro Čechy, aniž dal napřed stavebníku, jenž spornou stavbu provedl, nemaje stavebního svolení, možnost, by dodatečně konsens stavební obdržel a tím zákonnou vadu sanoval.
Otázka tato zápornou odpovědí danou v naříkaném rozhodnutí jest definitivně pro obor správních stolic rozřešena a nelze tedy mluviti o tom, že by šlo o věc, která dosud pořadí instanční neprošla (srvn. §§ 2 a 5 zák. o správ. soudě).
Co do věci samé nutno přihlédnouti k tomu, že § 127, odst. 2 stav. ř. pro Čechy jedná o dvou případech, kdy může býti vydán rozkaz k zbourání postaveného díla stavebního. První nastává tenkráte, porušuje-li stavba stanovenou čáru stavební nebo určenou výšku rovinnou, druhý tehdáž, bylo-li hřešeno proti § 40, t. j. bylo-li stavěno bez předchozího povolení stavebního úřadu.
V prvém případě, kde se předpokládá již nepochybná jistota, že stavba porušuje podstatné a nezadatelné požadavky veřejného zájmu stanovené řádem stavebním (srov. § 4), může býti ihned postupováno proti stavebníku rozkazem demoličním, majícím za účel, aby byla odstraněna stavba, pokud toho vyžaduje zachování stavební linie nebo rovinné výšky.
V případě druhém, kde vada jest toliko formální, t. j. že stavební úřad dosud se nevyslovil, kde tedy není ještě známo, zda a pokud stavba ona se příčí předpisům stavebního zákona a na kolik existence její se nedá srovnati s veřejnými zájmy, které stavební zákon chce hájiti, chce zákon dopřáti stavebníku možnost, aby podal průkaz, že materielně stavba zákonu vyhovuje a tím dodatečně formelní onu vadu — nedostatku stavebního konsensu — napravil.
Tuto možnost, na kterou zákon ukazuje slovy »jestli a pokud k tomu stavebního povolení dodatečně není dosaženo«, musí i stavební úřad tím způsobem zachovati, že dříve, než vydá svůj demoliční rozkaz o § 40 stav. ř. opřený, majiteli stavby pohrozí, že stihnou jej následky § 127 cit. ř., když se do určité doby neopatří dodatečný konsens pro provedenou již stavbu, v kteréžto pohrůžce jest vlastně obsaženo vyzvání, aby do stanovené lhůty za dodatečné schválení stavby zakročil, ježto by jinak rozkaz demoliční byl vydán.
Uposlechne-li stavebník tohoto vyzvání, musí stavební úřad napřed jednati o této žádosti za dodatečný konsens a mohl by pak rozkaz dle § 127 vynésti jen tentokráte a jen potud, když by pravoplatné stavební povolení k stavbě oné bylo odepřeno.
Z úvah těchto však plyne nutný závěr, že jest naprosto nemožno rozkaz demoliční o § 40 opřený vydati, je-li již stavebnímu úřadu předložena žádost stavebníka za stavební povolení k dílu, o něž jde, o které dosud nebylo pravoplatně rozhodnuto. Taková žádost tu dle stavu spisů opravdu jest. Firma J. Ž. a spol. zažádala již dne 24. září 1919 o povolení k zřízení sporné ohrady a bylo stavebním úřadem o žádosti této zahájeno řízení konsensní a vydáno 15. října 1919 rozhodnutí. Druhá instance zrušila arciť výměr tento i celé řízení předchozí jako zmatečné, ale tím nerozhodla věcně o podané žádosti, tak že žádost ona dosud ani příznivě ani zamítavě vyřízena není, nýbrž na své rozhodnutí čeká.
Bylo tedy na úřadě stavebním, aby ve smyslu tohoto pravoplatného rozhodnutí okresního výboru v Žamberku ze dne — o žádosti firmy J. Ž. a spol. úřad konal a žádané stavební řízení provedl. Dokud řízením tímto nebude pravoplatně zjištěno, že žádaný konsens pro spornou ohradu nemůže býti udělen, dotud není podmínka pro použití předpisu § 127, odst. 2 stav. ř. splněna.
V tomto řízení může stěžovatelka uplatniti všechny své věcné námitky, které činí proti žádanému povolení stavby sporného hrazení. Otálí-li stavební úřad s provedením tohoto řízení, může strana pomoci hledati toliko u nadřízeného úřadu dozorčího.
Poněvadž žalovaný úřad postupoval úplně ve shodě s vylíčeným stavem právním, nelze v naříkaném rozhodnutí spatřovati nijaké nezákonnosti a bylo proto stížnost zamítnouti jako bezdůvodnou.

Citace:

č. 1028. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1922, svazek/ročník 3, s. 956-959.