Čís. 9247.

Nejde o zahájenou rozepři, byl-li předmětem dřívějšího sporu nárok na výmaz pohledávky z důvodu, že pohledávka ta platně vůbec nevznikla, předmětem pozdějšího sporu pak smluvní nárok na zaplacení platně prý vzniklé pohledávky.
Ve sporu dlužníka proti poddlužníku o zaplacení pohledávky přikázané k vybrání nemá procesní soud příčinu uvažovati o tom, zda nabylo právní moci usnesení o přikázání pohledávky k vybrání, aniž o možném opravném prostředku proti němu.
Exekuční zabavení pohledávky nemá v zápětí pozbytí disposičního práva dlužníkova, najmě jeho práva žalobního ohledně zabaveného nároku. Dlužník může zabavenou pohledávku zažalovati, nemůže však žalovati o zaplacení, nýbrž jen o složení na soudě. Ztrátu dlužníkova žalobního práva má v zápětí teprve přikázání pohledávky k vybrání, a i to jen co do částky přikázané k vybrání.
(Rozh. ze dne 5. října 1929, Rv I 1169/29.)
Žalobce prodal žalované firmě továrnu. Nedoplatek kupní ceny 1000000 Kč byl zajištěn na prodané nemovitosti. Na tuto knihovní pohledávku byla povolena exekuce poznámkou nadzástavního práva k zajištění pohledávky zemského fondu ve výši 755182 Kč a pro pohledávku eráru 800000 Kč. K úhradě pohledávky zemského fondu byla napotom knihovní pohledávka přikázána k vybrání. Žalobou Ck III 143/28, o niž tu jde, domáhal se žalobce na žalované, by složila na soudě nedoplatek kupní ceny 963971 Kč. Oba nižší soudy žalobu zamítly, odvolací soud z těchto důvodů: Je sice pravdou, že usnesení okresního soudu v J. ze dne 11. února 1928, E V 9/28, jímž bylo čes. zem. fondu povoleno k úhradě jeho pohledávky 755182 Kč 35 h s přísl. přikázání k vybrání sporné pohledávky žalobce za žalovanou stranou a hypotekárni zajištění, nebylo snad v plném obsahu žalobci doručeno, proti němu ještě nenabylo právní moci a může ještě býti napadeno rekursem, ale tím není odčiněno zjištění prvého soudu, že oním usnesením sporná pohledávka čes. zem. fondu byla k vybrání přikázána, neboť soud přikázání podle exekučního návrhu povolil a přikázání to podle § 305 ex. ř. bylo vykonáno doručením usnesení poddlužníkovi dne 24. února 1928, což prvý soud na základě spisů zjistil a ani odvolání nepopírá. Že procesní soud měl povinnost pokud se týče právo naříditi okresnímu soudu v J. úředně opravu jeho exekučního usnesení a že na usnesení to jako na nezákonné měl pohlížeti, protože okresní soud v J. je vydal, nevyžádav před tím jistotu ve smyslu § 304 ex. ř., odvolatel snad sám vážně asi nemyslí. Obzvláště, když podle spisů a knihovních výtahů zástavní právo čes. zem. fondu předchází ve skutečnosti zástavnímu právu pro poplatek eráru a berního úřadu v J. Skutkem jest a zůstane, že pohledávka, o niž v tomto sporu jde, byla již před podáním žaloby osobě třetí, českému zemskému fondu k vybrání přikázána, a, pokud toto přikázání trvá, je tím vyloučeno aktivní oprávnění žalobcovo v tomto sporu, neboť pozbyl tím práva k jakékoli disposici s pohledávkou. Disposice ta nepřísluší mu ani ohledně částky převyšující pohledávku čes. zem. fondu, neboť především již samo předchozí zabavení této pohledávky ve výší 1 milion Kč ve prospěch čes. zem. fondu 785182 Kč ze dne 5. ledna 1928 a pak ve prospěch poplatkového eráru pro jeho pohledávku 800000 Kč ze dne 7. ledna 1928, tedy v úhrnné výši 1 milion Kč převyšující mělo ve smyslu předpisů §§ 294 a 320 ex. ř. v zápětí ztrátu disposice původního věřitele ohledně celé zabavené pohledávky; přikázání vztahuje se ve smyslu §§ 303, 304, 308 a 312 ex. ř. zřejmě na celou zabavenou pohledávku, i když použíti ji smí příslušný vymáhající věřitel ve svůj prospěch jen do výše vlastní pohledávky, a z § 307 ex. ř. nevyplývá pro žalobce vůbec ani právo požadovati složení pohledávky na soudu, neboť není ani poddlužníkem ani jedním z věřitelů.
Nejvyšší soud zrušil napadený rozsudek jakož i rozsudek prvého soudu a vrátil věc soudu prvé stolice, by o ní dále jednal a znovu rozhodl.
Důvody:
Názor dovolací odpovědi, že tomuto sporu vadí rozepře zahájená u soudu prvé stolice pod sp. zn. Ck III 353/27, dovolací soud nesdílí. Žalovaná firma se pro svůj názor neprávem dovolává rozh. čís. 2911, 1640 a 1031 sb. n. s. Nejde tu, jakž šlo v oněch případech, o žaloby na témže právním důvodu, na zaplacení, pokud se týče na zaplacení dluhu platně vzniklého, nýbrž jde o žaloby na různých právních důvodech; v souzeném sporu (sp. zn. Ck III 143/28) jest jim smluvní nárok na zaplacení platně prý vzniklého dluhu, v onom starším sporu (sp. zn. Ck III 353/27) jest jím nárok na výmaz pohledávky odvozovaný z toho, že pohledávka ta platně vůbec nevznikla. Ve věci samé dovolací soud nesouhlasí s vývody dovolatelovými, jež činí výtku podle § 503 čís. 1 až 4 c. ř. s. proto, že odvolací soud nepřihlížel k obsahu spisů založených pod sp. zn. E V 9/28 i potud, pokud vzešly až po skončeném jednání před prvým soudem. K tomuto jejich obsahu odvolací soud nesměl hleděti ani z úřadu ani k přednesu stran. Bránil tomu zákaz § 482 c. ř. s., že v řízení odvolacím nelze přednášeti nové skutkové okolnosti a důkazy a nelze přihlížeti k nim, vyjmouc případy, o něž tu nejde. Ostatně neměl odvolací soud příčiny uvažovati o tom, zda nabylo právní moci usnesení o přikázání zabavené pohledávky, a o možném opravném prostředku proti němu, protože podle § 67 ex. ř. soudní usnesení v exekučním řízení mohou, pokud nejde o výjimky, které tu nedopadají, býti vykonána dříve, než prošla rekursní lhůta, a rekurs nezastavuje výkon napadeného usnesení. Ale pravdu má dovolání, pokud s hlediska § 503 čís. 4 c. ř. s. vytýká napadenému rozsudku právní mylnost z důvodu, že nepřiznal žalobci disposiční právo v souvislosti, o kterou tu jde, ovšem totožné s aktivním oprávněním k žalobě, co do části zabavené pohledávky, která přesahuje pohledávku, pro niž a pokud pro ni bylo povoleno přikázání zabavené pohledávky. Jak plyne z § 294 a 308 ex. ř. a dovolací soud již mnohokrát uznal (srv. rozh. čís. 4292, 5655, 6940, 8682 sb. n. s.), nemá exekuční zabavení pohledávky v zápětí pozbytí disposičního práva dlužníka, najmě jeho žalobního práva ohledně zabaveného nároku. Dlužník může zabavenou pohledávku zažalovati, jenže nemůže vzhledem k zákazu podle § 294 ex. ř., spojenému se zabavením, žalovati o zaplacení, nýbrž jen o složení na soudě, pokud se týče jen toto může na dlužníkovu žalobu žalované straně býti uloženo (sb. n. s. čís. 3369, 4746). Ztrátu dlužníkova žalobního oprávnění má v zápětí teprve přikázání pohledávky k vybrání (§ 308 ex. ř.). Avšak ztráta žalobního oprávnění nastane i tenkráte jen co do částky přikázané k vybrání, nikoli ohledně převyšku zabavené pohledávky nad tuto částku. V projednávaném případě byla zabavená pohledávka asi 1000000 Kč přihlášena k vybrání výslovně jen až do výše vykonatelné pohledávky vypočítané na 755182 Kč 32 h s přísl. a nebylo zjištěno, zda a oč zabavená pohledávka převyšuje vymáhaný nárok, ačkoliv podle přibližného výpočtu převyšek zabavené pohledávky nad vymáhanou tu bude. Proto nižší soudy, vycházejíce ze shora uvedeného, však nesprávného předpokladu, neprávem odepřely žalobci žalobní oprávnění vůbec a neprávem z tohoto důvodu zamítly žalobu v celém jejím rozsahu. Žalobci alespoň co do částky, o kterou zažalovaná pohledávka převyšuje částku přikázanou z ní k vybrání, oprávnění k žalobě upříti nelze a následkem toho nutno jednati o žalobě ve věcí samé. Ježto se tak nestalo a řízení jest proto vadné (§ 503 čís. 2 c. ř. s.), touto vadností jest pak stiženo nejen řízení odvolací, nýbrž i první stolice, nezbylo, než zrušiti rozsudky obou nižších soudů a věc vrátiti prvnímu soudu, aby o ní dále jednal a znovu rozhodl (§ 510, prvý odstavec c. ř. s.).

Citace:

č. 9247. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství JUDr. V. Tomsa v Praze, 1929, svazek/ročník 11/2, s. 391-394.