Č. 7141.


Zaměstnanci veřejní. — Legionáři: * Zápočet služby smluvní podle odst. 3 č. 6 čl. 1. vl. nař. č. 202/1922 nelze odpírati úředníkům-legionářům skupiny E neb D (§ 52 služ. pragm.) proto, že služba smluvní nebyla konána v témže resortu.
(Nález ze dne 13. března 1928 č. 3744).
V ě c: Ladislav H. a Josef M. v Praze (adv. Dr. Viktor Svoboda z Prahy) proti ministerstvu pošt a telegrafů stran započtení služební doby.
Výrok: Nař. rozhodnutí zrušuje se pro nezákonnost.
Důvody: 1. St-l Ladislav H., býv. legionář, byl od 1. dubna 1921 do 27. února 1924 kanc. officiantem u mno, načež byl na svou žádost jmenován praktikantem úřednické skupiny D u pošt. úřadu šekového a po složení odborné zkoušky postupně asistentem a adjuktem. Výnosem řiditelství pošt. šek. úřadu z 24. dubna 1925 byla st-li propočtena služ. doba ke dni 28. února 1925 celkem 9 roků, 9 měsíců a 15 dnů. — Žádost, aby při tomto propočtení služ. doby byl vzat zřetel také ke službě, ztrávené v poměru smluvním od 1. dubna 1921 do 27. února 1924 ve smyslu vl. nař. č. 202/22, a aby tato doba byla započtena pro zařazení a postup do vyšších služ. požitků, byla nař. rozhodnutím zamítnuta, ježto pro započtení takové neposkytuje právě cit. ustanovení žádné opory. Žádosti nelze vyhověti ani na základě ustanovení § 3 vl. nař. č. 165/22, pokud se týče na základě ustanovení § 50 odst. 3 a § 51 odst. 6 služ. pragm., ježto tato předchozí státní služba smluvní nebyla rovnocenná co do výkonu (rozsahu a kvality) službě úředníka úřednické kategorie D pošt. úřadu šekového, a není tu tudíž předpokladu, stanoveného v § 4 vl. nař. č. 666/20.
2. Žádost druhého st-le, Josefa M., jenž konal od 1. dubna 1921 do 28. února 1924 službu jako kanc. officiant u mno a pak, nastoupiv pragmatikální službu u pošt. úřadu šekového, byl postupně jmenován adjunktem, aby uvedená doba byla mu ve smyslu čl. 1, bodu 6 vl. nař. č. 202/22 také započtena pro zařazení a postup do vyšších služ. požitků, byla nař. rozhodnutím zamítnuta z týchž důvodů, jak jsou uvedeny ve shora cit. rozhodnutí ve věci st-le Ladislava H.
O stížnostech uvážil nss:
Oba st-lé brojí pouze proti oné části nař. rozhodnutí, jíž byl nárok jimi uplatněný na započtení služ. doby, ztrávené v poměru smluvním s hlediska čl. 1. bodu 6 vl. nař. z 30. května 1922 č. 202 Sb. zamítnut, a jest se proto i nss-u jen touto částí nař. rozhodnutí zabývati.
Odst. 1. bodu 6 čl. 1. cit. nař. stanoví, že legionáři, kteří jsou ustanovení na smlouvu ... , mají býti, pokud vyhovují předepsaným podmínkám, přejímáni na uvolněná místa úřednické skupiny E a D § 52 služ. pragmatiky. odst. 3. pak praví, že služ. doba dosavadní má jim býti v novém služ. poměru započtena tak, jako by v něm byli hned při nastoupení služby.
Spor jde v daném případě pouze o to, zda započtení dosavadní služ. doby, t. j. služ. doby smluvní, má místa jen tam, kde legionář byl přeřaděn z poměru smluvního do poměru pragmatikálního v mezích personálního stavu téhož resortu, po případě v mezích personálního stavu systemisovaného pro určitý úřad nebo určité správní území, po případě pro určité služ. odvětví, jak za to má žal. úřad, či zda tato výhoda přísluší legionářům bez ohledu na resort a odvětví, v němž nabyli místa v úřednické kategorii D, kteréžto stanovisko hájí stížnosti.
Nss neshledal stanovisko žal. úřadu správným.
Ustanovení odst. 3. bodu 6 čl. 1. jest zcela všeobecné a neposkytuje žádné opory pro restriktivní výklad, jaký mu dává žal. úřad, neboť normuje kategoricky, že smluvní doba služ. má býti v novém služ. poměru započtena tak, jako by v něm legionáři byli hned při nastoupení služby; také 1. odst. bodu 6., stanovící povinnost k přejímání legionářů, ustanovených na smlouvu, nezúžuje přejímání na uvolněná místa úřednické skupiny E a D v témže resortu atd., v němž legionář dosud zastával místo smluvní, nýbrž poskytuje jim tuto výhodu taktéž zcela všeobecně.
Nemá tudíž restriktivní výklad žal. úřadu opory v cit. ustanoveních.
Citace:
č. 7141. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství JUDr. V. Tomsa, 1929, svazek/ročník 10/1, s. 413-414.