Čís. 986.

Tím, že starosta spolku vzdal se starostenství a dal to výboru na vědomí, přestává býti zákonným zástupcem spolku, byť i to nebylo ohlášeno politickému úřadu. Doručeny-li mu po té soudní zásilky, určené pro spolek, není doručení to účinným. V tom, že adresát soudní zásilky, podepsav doručenku, v zápětí podpis svůj přeškrtl, adresu přepsal na jméno jiné a vrátil zásilku poštovnímu
úřadu, jest spatřovati odepření přijetí soudní zásilky.
(Rozh. ze dne 22. března 1921, Rv I 839/20.)
V původním sporu byl žalován ženský spolek, jejž dle stanov zastupovala jeho předsedkyně. Žaloba byla doručena Gabriele W-ové, jež tehdy již starostkou spolku nebyla. Táž podepsala sice doručenku, seznavši však, že jde o věc spolkovou, škrtla ihned svůj podpis na doručence, vrátila zásilku poštovnímu úřadu, označivši Emmu P., generální to sekretářku spojku, jako příjemkyni zásilky,, načež byla žaloba doručena Emmě P-ové.
Tak se stalo později i s rozsudkem, vydaným v téže věci a odsuzujícím spolek. Opravný prostředek do rozsudku onoho podán nebyl. Spolek žaloval po té o zmatečnost uvedeného rozsudku, opíraje se o důvod čís. 2 § 529 c. ř. s. Procesní soud prvé stolice žalobu zamítl, odvolací soud jí vynovël. Důvody: Mylné dovozuje soud procesní, že jak žaloba, tak i rozsudek ve sporu Cg II 124/18 doručeny byly straně tehdy žalované, v tomto sporu žalující platným způsobem, totiž do rukou předsedkyně Gabriely W-ové. Ze spisu Cg II 124/18, jakož i ze skutečností v tomto sporu zjištěných a z řízení průvodního vychází na jevo že oba spisy doručeny byly Emmě P-ové jako generální sekretářce
žalujícího spolku. Dle svědecké výpovědi Gabriely W-ové dala si tato svědkyně přinésti z poštovního úřadu jak žalobu, tak i později rozsudek s ostatními poštovními zásilkami pro ni došlými do zámku, když pak při prohlídce zásilek se přesvěděila, že uvedená soudní vyřízení adresována jsou žalujícímu spolku, jehož presidentkou více nebyla, přetrhla svůj podpis na doručním lístku, tudíž přijetí spisu nepotvrdila a vrátila celý spis poštovnímu úřadu, označivši sama jako příjemkyui Emu P-ovou. Poštovní úřad v obou případech, netrvaje na doručení spisu adresátce, soudem naznačené, doručil jak žalobu, tak i rozsudek Emmě P-ové, jež
oba spisy převzala a listy doručné podepsala. Z vylíčeného jednání Gabriely W-ové lze vyvoditi jedině to, že přijetí obou soudních spisu odepřela, tak že jí ani žaloba ani rozsudek doručeny nebyly, a že obé doručeno bylo osobě jiné. V obou případech bylo doručení provedeno teprve tím, že spis převzala Emma P-ová, jež také list doručný podepsala, tudíž k rukoum Emmy P-ové. Vzhledem k tomu není potřebí uvažovati, jaký význam má pro tento spor skutečnost, že Gabriela W-ová ještě před podáním žaloby Cg II 124/18 vzdala se hodnosti presidentky žalujícího
spolku a tím i jeho zastoupení. Zjištěno bylo, že k zastupování žalujícího spolku oprávněny byly pouze jeho presidentka, po případě její zástupkyně; Emma P-ová, jako sekretářka spolku nebyla oprávněna jej zastupovati. Z toho dlužno usouditi, že žaloba v původním sporu nebyla žalované straně doničená způsobem vytčeným v § 106 c. ř. s. t. j. do rukou osoby k přijetí oprávněné, že žalující spolek v onom sporu vůbec nebyl zastoupen, mimo to však, že ani rozsudek nebyl doručen oprávněnému zástupci spolku, a nelze proto ze skutečnosti, že proti rozsudku nebylo podáno odvolání, dovoditi, že žalující spolek vedení sporu dodatně řádně schválil. Z podání uvedeného ve spisu Cg II 124/18, dle kterého dopisy, určené pro představenstvo spolku, mají jíti skrze sekretariát, nelze pro
tento spor ničeho vyvoditi, ježto ani vyřízení žaloby ani rozsudek nelze zahrnouti pod pojem dopisu, k činnosti spolkové se vztahujících. Dodatné řádné schválení sporu oprávněnými zástupci spolku dle § 529 odstavec druhý c. ř. s. nelze vyvoditi ani z návrhu, na který se vztahuje vyřízení ve spisu Cg II 124/18, ježto není zjištěno, kým byl návrh ten podán, zda povolaným zástupcem spolku anebo osobou jinou, ani z protokolu o schůzi
výborové z 10. prosince 1918, v němž se výbor usnesl vzíti na radu advokáta, což nenasvědčuje schválení sporu. Žalobní nárok je odůvodněn, bylo proto rozsudek změniti a žalobě vyhověti.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolání.
Důvody:
Žalovaný s hlediska § 503 čís. 3 c. ř. s. vytýká, že prý soud odvolací v odporu se spornými spisy pokládá za to, a) že Gabriela W-ová v době. když žaloba byla doručována (v druhé polovici listopadu 1918), nebyla více presidentkou žalujícího spolku, a b) že Emma P-ová nebyla oprávněna zastupovati spolek. Předpoklad pod b) uvedený není povahy skutkové, nýbrž jest důsledkem právním ze zjištěných skutečností odvozeným; nelze mu tedy odporovati s hlediska § 503 čís. 3 c. ř. s., nýbrž pouze podle § 503 čís. 4 c. ř. s. Ve směru pod a) naznačeném dlužno především vytknouti, že otázka, zda Gabriela W-ová v druhé polovici listopadu 1918
byla ještě presidentkou spolku nebo ne, mohla by miti rozhodující význam jen tehdy, kdyby žaloba a rozsudek v původním sporu byly jí vskutku doručeny bývaly. Tu však soud odvolací právem uznal, že doručení do rukou Gabriely W-ové se nestalo, poněvadž tato nepřijala ani žalobě ani rozsudku. Neboť jestliže, jak zjištěno, Gabriela W-ová poznavši, že soudní zásilky obsahující tyto spisy adresovány jsou spolku, přeškrtla svůj podpis na zpátečním lístku již připojený, přepsala adresu na Emmu P-ovou a vrátila soudní zásilky poštovnímu úřadu, — nelze v tom hledíc k § 863 obč. zák zajisté spatřovati nic jiného, než že odepřela přijetí ne jen potvrzení soudních zásilek, a nelze míti za to, že je přijala a pouze požádala poštovní úřad nebo dokonce soukromě poštovního posla, aby zásilky jí přijaté dodali generální sekretářce spolku Emmě P-ové. Lze souhlasiti s dovolatelem, že kdyby byla Gabriela W-ová roz- trhla, spálila nebo jinak zničila soudní zásilky, nebylo by pochybností, že jí do vlastních rukou byly dodány, neboť v tom případě nebyla by projevila úmyslu je odmítnouti, nýbrž byla by si je podržela. Ovšem nebyla Gabriela W-ová oprávněna měniti libovolně adresu na obálkách soudních
zásilek, a taktéž i poštovní úřad nebyl oprávněn, doručiti soudní zásilky někomu jinému, než komu soudem byly adresovány, nýbrž měl se zachovati dle § 109 c. ř. s. Nelze však tvrditi, že když se tak nestalo, byly žaloba a rozsudek doručeny Gabriele W-ové, pokud se týče jí přijaty. Než i kdyby se mělo za to, že se tak stalo, neměnilo by to nic na věci, neboť předpoklad odvolacího soudu, že Gabriela W-ová tenkrát presidentkou spolku více nebyla, neodporuje nikterak spisům. Zjistilť soud první stolice, že Gabriela W-ová v tom čase byla již se vzdala místa presidentky, a zjištění to nedoznalo změny nebo opravy v řízení odvolacím. Zjištění to shoduje se úplně s obsahem přísežné svědecké výpovědi Gabriely W-ové, která dodala, že o vzdání se vyrozuměla generální sekretářku Emmu P-ovou a od té doby se nestarala o to, co v organisaci se děje, veškeré činnosti spolkové se zdržovala, к výborovým schůzím nebyla zvána a jich se neúčastnila. Vše to dopouští jen ten výklad, že Gabriela W-ová v kritické době nejen snad zamýšlela vzdáti se místa presidentky nebo se domnívala, že presidentkou spolku více není, nýbrž skutečně presidentkou nebyla. Tomu není na závadu okolnost, že
teprve 10. února 1919 byla Adela K-ová zvolena za novou presidentku. Byli do té doby spolek bez presidentky a dle § 12 (7) stanov byla v mezidobí povolána k jeho zastupování vicepresidentka. Tím, že vzdání se Gabriely W-ové nebylo oznámeno politickému úřadu, porušeny ovšem předpisy zákona spolkového a stal se spolek podle tohoto zákona odpovědným, ale nemění to nic na skutečnosti, že Gabriela W-ová vzdavši se předsednictví nebyla presidentkou spolku. Tvrzení žaloby, že v roce 1918 byla Gabriela W-ová presidentkou, bylo při líčení ze dne 22. března 1920 opraveno v ten smysl, že jmenovaná dne 23. listopadu 1918 presidentkou spolku více nebyla. Výtka, že předpoklad soudu odvolacího pod a) uvedený odporuje vlastním údajům žalující strany, není tedy odůvodněna. Co do právního posouzení věci připomíná se toto: Nebyla-li Gabriela W-ová v druhé polovici listopadu 1918 (v době doručení žaloby) skutečně presidentkou spolku, nepříslušelo jí podle stanov právo zastupovati spolek, a nebyla zejména oprávněna přijati žalobu a rozsudek v původním sporu. I kdyby se tedy mělo za to, že žaloba a rozsudek byly jí doručeny,
byly by se tyto spisy dostaly do rukou osoby k zastupování spolku neoprávněné, a nebyl tudíž spolek zastupován zástupcemi zákonným. Správným jest totiž i další předpoklad odvolacího soudu, že Emma P-ová nebyla oprávněna zastupovati spolek, a mylným jest opačný názor dovolatelův. Dle stanov právo zastupovací generální sekretářce nepřísluší. Že generální sekretářka Emma P-ová nikoli spolek, pokud se týče osoby
k jeho zastupování oprávněné, nebo představenstvo, jak první soud uvádí, dne 16. června 1918 oznámila městské radě jako úřadu politickému, že dopisy mají býti řízeny ve věcech všeobecných na sekretariát, a že veškeré dopisy na představenstvo jdou skrze sekretariát, — mohlo míti nanejvýš ten význam, že dopisy (vyřízení) vycházející od politického úřadu v záležitostech spolkových mají býti zasílány sekretariátu, — soudních zásilek spolku svědčících, najmě soudních zásilek doručovaných poštou do vlastních rukou osob k zastupování spolku dle stanov povolaných oznámení to se netýkalo a dle přirozené povahy věci týkati se nemohlo. V tom směru bylo by bývalo potřebí zvláštní poštovní plné moci, která dle úřední zprávy příslušného poštovního úřadu vydána nebyla. Nebyla-li však Emma P-ová oprávněna přijati žalobu a rozsudek za spolek, nelze důvodně tvrditi, že tento byl ve sporu zastoupen zákonným zástupcem, a zbývá jen ještě otázka, zdali snad spolek dodatečně neschválil řádně vedení sporu. Toto schválení mohlo se ovšem — výslovně nebo mlčky — zase jen státi osobami k zastupování spolku dle
zákona po případě stanov povolanými. Než schválení takové nebylo prokázáno. О tom, že nepodání odvolání z rozsudku, dostávšího se do rukou osoby k zastupování spolku neoprávněné samo o sobě nelze ještě považovati za schválení vedeného sporu se strany spolku, a že schválení neleží v pozdějším usneseni, že má advokát býti tázán o radu, — netřeba se šířiti. Návrh na odložení prvního roku, obsahující spolu uznání zažalovaného nároku byl by mohl míti tento význam, kdyby byl učiněn býval
oprávněnými zástupci spolku. Že tomu tak bylo, nebylo však dokázáno, kdyžtě příslušné podání nemohlo býti opatřeno, a důkaz svědecký v té příčině vedený selhal. Odvolací soud vysloviv, že tu jsou podmínky § 529 čís. 2 c. ř. s. a uznav dle návrhu žalobního, neposoudil tudíž nesprávně věc po stránce právní.

Citace:

č. 270 dis.. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství v Praze, 1936, svazek/ročník 17, s. 596-597.