NPD documents search: Váž. civ., 8 (1926), sv. 2

Čís. 3889.

Nejde o urážku na cti (§ 491 tr. zák.), má-li býti slovem »Revolutionsheld« dán jen výraz myšlence, že napadený je členem komunistické strany, usilující o změnu demokraticko-republikánské formy státu revolucí.
Byla-li urážka vyslovena ve formě úsudku, lze dokazovati správnost nebo pravdivost úsudku důkazem pravdivosti návět, na jichž základě byl úsudek učiněn.
Promlčecí lhůta jest při přečinu proti bezpečnosti cti podle § 532 tr. zák. tři měsíce; za předpokladů § 11 tisk. nov. se zřetelem na § 40 tisk. zák. šest měsíců.
Výzva k pojmenování původce není stíhacím úkonem.
(Rozh. ze dne 5. června 1930, Zm I 168/30.)
Nejvyšší soud jako soud zrušovací vyhověl v neveřejném zasedání zmateční stížností obžalovaného do rozsudku krajského soudu v Jičíně ze dne 2. ledna 1930, jímž byl stěžovatel uznán vinným přečinem proti bezpečnosti cti podle § 488 a 491 tr. zák. a § 1 zák. ze dne 30. května 1924, čís. 124 sb. z. a n., zrušil napadený rozsudek jako zmatečný a věc vrátil soudu prvé stolice, by ji znovu projednal a rozhodl.
Důvody:
Zmateční stížnosti obžalovaného, dovolávající se číselně důvodu zmatečnosti čís. 9 a) a b) 231 tr. ř. nelze upříti oprávnění. Napadeným rozsudkem byl obžalovaný uznán vinným přečinem podle §§ 488 a 491 tr. zák. jen ohledně věty »man weiss wirklich nicht, ob diese Revolutionshelden Arbeiter- oder Unternehmerinteressen vertreten«. Ve slově »Revolutionshelden« spatřuje soud výtku opovržlivého smýšlení, poněvadž jím jest soukromý obžalobce označen za člověka schvalujícího revoluci, v dalším výroku pak obviňování z nečestného činu, pokud se soukromému obžalobci jakožto placenému zástupci, tajemníku komunistické strany, tedy především pracujícího lidu vytýká, že zneužívá důvěry, jednaje tajně ve prospěch podnikatelů a proti straně. Nalézací soud, omeziv se pak ještě na zjištění, že si obžalovaný byl jako inteligentní člověk vědom urážlivé povahy projevu, vydal na tomto podkladě odsuzující výrok. O otázce, zda se obžalovanému podařil důkaz pravdy, vůbec neuvažuje a jest zmateční stížnost v právu, pokud v této příčině vytýká rozsudku zmatečnost. S souzeném případě bylo předem uvažovati, jak stížnost právem uvádí, co vlastně bylo účelem pozastaveného výrazu »Revolutionshelden«; měl-li býti tímto slovem dán jen výraz myšlence, že soukromý obžalobce jest členem komunistické strany, usilující o změnu demokraticko-republikánské formy státu revolucí, nebylo by lze v tomto výrazu spatřovati než správné označení politických snah a směrů soukromého obžalobce a nenaplnil by pak v souzeném případě projev ten skutkovou podstatu přečinu podle § 491 tr. zák.; vždyť hlásí-li se někdo ke straně, hájící program onoho rázu, a je-li dokonce i tajemníkem této strany, přiléhá na něho i označení »Revolutionsheld«. Co se týče dalšího obsahu pozastaveného projevu, jest na bíledni, že jej nelze vytrhnouti z celé souvislosti článku, nýbrž že jeho význam a smysl lze správně posouditi jen v této spojitosti, jež poukazuje k tomu, že výtka soukromému obžalobci, že se neví, zda zastupuje zájmy dělníků či podnikatelů, jest úsudkem z předchozích návět. Byla-li však urážka vyslovena ve formě úsudku, lze dokazovati správnost nebo pravdivost úsudku důkazem pravdivosti návět, na jichž základě byl úsudek učiněn. Pokud si soud tyto zásady neuvědomil a obžalovaného uznal vinným, že vyslovil úsudek soukromému, obžalobci na cti ubližující, jest jeho výrok právně mylný a zmatečný, ano bylo povinností soudu uvažovati i o tom, z jakých návět byl úsudek vyvozován a zda tyto návěty jsou správné a ospravedlňují výtku. Bylo proto zmateční stížnosti obžalovaného v celém rozsahu vyhověti a za předpokladů § 5 novely k trestnímu řádu uznati již v zasedání neveřejném, jak se stalo, aniž bylo třeba zabývati se ostatními námitkami zmateční stížnosti.
Z moci úřední připomíná se k těmto vývodům podle § 290 tr. ř. toto: Trestný čin byl spáchán asi dne 2. ledna 1929, jak lze předpokládati podle data periodického tiskopisu, ve spisech založeného. Promlčecí lhůta jest při přečinu proti bezpečnosti cti podle § 532 tr. zák. tři měsíce a jen za předpokladů § 11 tiskové novely s ohledem na § 40 tiskového zákona šest měsíců. První vyšetřovací úkon byl proti obžalovanému předsevzat dne 4. dubna 1929 vydáním obsílky k smírnému jednání; předchozí výzvě k pojmenování původce nelze přiznati povahu stíhacího úkonu. S ohledem na tyto okolnosti bylo na soudu nalézacím, by bedlivě zkoumal a zjistil, zda v souzeném případě činí promlčecí lhůta šest měsíců, či tři měsíce; činí-li lhůta tři měsíce, by dále zjistil, zda tato doba uplynula do dne prvního stíhacího úkonu, a zda jsou splněny i další podmínky § 531 a)—c) tr. zák. Pakli ano, byla by tu okolnost, pro kterou by čin přestal býti trestným.

Citace:

č. 3889. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství v Praze, 1931, svazek/ročník 12, s. 332-334.