NPD documents search: Sociální revue, 1 (1919) - Z národního shromáždění republiky Československé.

Urážka na cti s tragickým pozadím.

(Okresní soud pro přestupky v Praze.)
Dvě služebná děvčátka, Anna T. a Jarmila L., pocházela z jedné vesnice u Vys. Mýta a sloužila spolu v Obecním domě pražském. Obě byly podobny obrazu božímu a tak se nedivme, že záhy po té, kdy Praha je sevřela ve svoji pohostinnou náruč — bylo to teprve před rokem — nalezly ctitele. Anna, která měla vždycky větší štěstí, našla nějakého mladého hocha od elektriky, který se do ní zamiloval; za to však Jarmila, vždy spíše zasmušilá a vážná, navázala známost nicotnou. Člověk, s nímž chodila, byl ženat. Nevěděla to ovšem Jarmila a nevěděla to ani její přítelkyně. Za to však zákonitá manželka Jarmilina ctitele se záhy dozvěděla, že její muž chodí na procházky s nějakým děvčetem z Obecního domu a pátrala tak dlouho, až se dozvěděla, že je to Jarmila L. Pak šla do kuchyně, kde přítelkyně Strana 6.
byly zaměstnány, a tázala se, aniž by uvedla, proč to chce věděti, Anny T., odkud Jarmila pochází a jak se jmenují její rodiče. Nic netušící Anna beze všeho jí řekla, co panička potřebovala vědět, a připojila, že je z téže vesnice jako Jarmila. Panička pak odešla domů a napsala otci Jarmily, chalupníku Josefu L. v J., tento dopis:
„Pane L! Vy mate v Praze ceru. A ta cera si namlouvá mýho muže. Tak jí to honem přetrhněte, než udělám cirkus. To výte, svádět může si nenechám ani od jinačí holky, než je ta vaše. Tak vám píšu zavčas, abyste jí varovaly. Dozvěděla sem se vaši atres vod Aničky, co s ní slouží a je taky z vaší vesnice, tak ať tam nemá vostudu. Když nepřestane, tak jí v Praze tu vostudu vobstarám sama a u vás taky. Já sem taky sloužila, ale s ženatejma chlapama sem se netahala. Tak jí to zaražte s bohem. Marie X.“
Jarmilin tatík, když tento dopis přečetl, sedl a napsal Jarmile sáhodlouhý dopis, plný výčitek, jakou ostudu mu svojí známostí na stará kolena připravila. A zasmušilá Jarmilka, když otcovo kázání si třikrát přeslabikovala, nechala vaření, běžela k Vltavě a skočila do řeky, kde utonula....
Když starý L. přijel do Prahy k pohřbu, první jeho kroky vedly do Obecního domu. Tam na schodišti zastavil Annu T. a pustil se do ní: „Ty bídnice, tobě můžeme poděkovati, že jsi příčinou smrti mé dcery! Ty jsi mne připravila o jedinou podporu v mém stáří. Budu dnes u hrobu na kolenou prosit pána boha, aby se ta pomsta svezla na tebe!“
To se rozumí, že k výjevu přiběhla hned řada zvědavců a ubohá Anička pro stud nevěděla ani, jak se z klubka lidí dostala.
Zoufalý otec mrtvé však i na Olšanských hřbitovech při pohřbu označil jako příčinu smrti své dcery Annu T. a její udavačství.
Anička trpce nesla toto počínání otce své přítelkyně, tím spíše, že celé její okolí, které neznalo pravý stav věcí, pohlíželo na ni skrze prsty a stranilo se jí. Konečně na radu kohosi došla k advokátu dr. Čeřovskému v Karlíně a požádala jej, aby ji vzal v ochranu a vymohl jí od Josefa L. prohlášení, že ji nemůže viniti z ničeho nepočestného.
Advokát poslal Josefu L. dopis, v němž jej vyzval, aby takové prohlášení podepsal, jinak že by na něho podal žalobu pro urážku na cti. Ale starý L. se nelekl. Odepsal, že nic prohlašovat nebude, že nevezme ani slova zpět z toho, co řekl nad hrobem své dcery, a že naopak bude se domáhat toho, aby mu Anna T. platila do jeho smrti příspěvek na živobytí, když prý zavinila smrt jeho dcery. „Ani nebe by jí nepomohlo,“ píše, „aby platila, ale že nic nemá, jenom to, co dostane služby, a to jí sotva stačí na její potřeby, musil bych žalobu na ni zaplatit sám a na ní bych si nic nevzal. Ale nechávám si ji k disposici, a kdyby se provdáním něčeho domohla, hned jí na to sednu, neb povolení na to již mám.“
Po tomto dopisu ovšem nezbylo dru Čeřovskému nic, než podati žalobu, o níž nyní rozhodoval vrch. rada Sitta. Obžalovaný chalupník se nedostavil a čten jen jeho protokol, v němž opakuje, že ničeho neodvolá. Soudce vynesl rozsudek, jímž se žalobě dává místa, Josef L. uznává se vinným přestupkem urážky na cti dle § 488 tr. z. a odsuzuje do vězení na 48 hodin, které mu zaměněny v pokutu 50 Kč, а k náhradě soudních útrat v obnosu 227 Kč.
—ff—

Citace:

Z národního shromáždění republiky Československé.. Sociální revue. Věstník Ministerstva sociální péče. Praha: Ministerstvo sociální péče, 1919, svazek/ročník 1, s. 513-514.