NPD documents search: Boh. adm., 5 (1923), sv. 2

č. 2741.

Stavební právo — Administrativní řízení: Interesent, který měl možnost zúčastniti se náležitým způsobem stavební komise, může splnění povinnosti úřadu, aby dbal nad zachováním předpisů stavebního řádu, jako svoje právo uplatňovati jenom tehdy, když včasným vznesením příslušné námitky při stavební komisi si je zachoval.
(Nález ze dne 8. října 1923 č. 14088.)
Věc: Česká finanční prokuratura v Praze jménem čsl. důlního eráru proti zemskému správnímu výboru v Praze stran stavby továrny firmy D. a N. v Ch. Výrok: Stížnost se zamítá jako neodůvodněná.
Důvody: K žádosti fy. D. a N. v Ch. za povolení k postavení tovární budovy na pozemcích č. kat. — ustanovena osp-ou jako úřadem živnostenským místní komise ve smyslu III. hlavy živn. r. na den 5. srpna 1921, k níž městský úřad jako úřad stavební současně pozval interesenty po rozumu § 35 stav. ř. Řízení živnostenskoprávní a stavební provedeno současně. Zástupce firmy A. L., majitelky dolových měr ležících pod stavebními parcelami, prohlásil, že jeho firmě je projektovanou stavbou znemožněno dolovati pod tovární budovou v rozloze asi 12000 m2 a pod dalším chráněným územím, čímž utrpí značnou škodu, pročež protestuje proti stavbě a vyhrazuje si nároky na náhradu škody, zejména také nárok na vykoupení ochranného pilíře. Jiných námitek nevznesl.
Výměrem městského úřadu ze — dáno bylo stavebníkovi žádané stavební povolení.
Proti tomuto výměru podala na. A. L. rekurs, v němž mimo jiné namítala nezákonnost stavebního konsensu, poněvadž byl udělen bez předchozího stanovení stavební čáry a niveau. Tento rekurs zamítnut osk-í z důvodů věcných, další pak rekurs, podaný českou finanční prokuraturou jménem čsl. báňského eráru, jenž během řízení zakoupil od fy. A. L. dolové míry pod sporným staveništěm položené a uplatňující námitku právě uvedenou, zamítnut byl nař. rozhodnutím z důvodů, že fa. A. L., jejíž zástupce byl při komis. jednání 5. srpna 1921 přítomen, neuplatňovala u I. instance námitky později uvedené ve stížnosti k osk-i.
O stížnosti podané do tohoto rozhodnutí nss uvážil:
Stížnost brojí proti rozhodnutí námitkou, že prekluse stanovená v § 35 stav. ř. vztahuje se toliko na námitky soukromoprávní, kdežto porušení předpisů veřejnoprávních prý interesenti mohou uplatňovati v cestě instanční i tehdy, když je při stavební komisi nenamítali. Názor ten nemá však v zákoně opory.
§ 35 stav. ř. ustanovuje zcela všeobecně, že interesenty obeslati jest k stavební komisi »s připomenutím, že na ně náleží, aby námitky, ač mají-li jaké, při komisi učinili osobně aneb svými plnomocníky, jinak že by povolení k stavbě udělilo se bez ohledu k námitkám, mimo komisi snad podaným, pokud by ovšem povolení tomu nevadily překážky z příčin veřejných«. Zákon prohlašuje tu tedy způsobem vylučujícím jakoukoli pochybnost přísnou zásadu koncentrační ohledně všech námitek interesentů bez rozdílu, jde-li o námitky soukromoprávní či veřejnoprávní, a stanoví preklusi všelikých námitek bez rozdílu, které nebyly při stavební komisi uplatněny. Pro názor stížnosti, že se prekluse vztahuje jenom na námitky povahy soukromoprávní, není v zákoně naprosto žádného podkladu.
Stížnost má ovšem pravdu, že stavební úřad, rozhoduje o stavebním povolení, je povinen z moci úřední dbáti, aby předpisy stavebního řádu byly při tom zachovány bez ohledu na to, byly-li v tom kterém směru při stavební komisi činěny námitky čili nic. Ale interesent, který měl možnost náležitým způsobem stavební komise se zúčastniti, může splnění této úřední povinnosti uplatňovati jako svoje právo jenom tehdy, když včasným vznesením příslušné námitky ve smyslu § 35 stav. ř. při stavební komisi si je zachoval. Je nesporno, že st-lka resp. její právní předchůdkyně při stavební komisi, ač přítomna, nedostatek předchozího určení stavební čáry a niveau nenamítala. Ve smyslu § 35 stav. ř. byla tedy s touto námitkou prekludována, a jestliže žal. úřad z tohoto důvodu k námitce její v tomto směru až v rekursním řízení vznesené nevzal zřetele, neporušil tím žádného subjektivního práva strany.
Vzhledem k § 2 zák. o ss bylo proto stížnost zamítnouti jako bezdůvodnou.

Citace:

č. 2741. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické nakladatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 5/2, s. 727-729.