Č. 8291.

Občanství státní (Slovensko): * Kvadrieniem, požadovaným v § 1 odst. 1 zák. č. 152/26 nerozumí se pouze doba od 1. ledna 1906 do 1. ledna 1910.
(Nález ze dne 13. prosince 1929 č. 21393). Věc: Josef Sch. ve Z. proti ministerstvu vnitra o udělení státního občanství.
Výrok: Nař. rozhodnutí se zrušuje pro nezákonnost.
Důvody: V žádosti z 20. června 1927 za udělení čsl. stát. občanství dle zák. č. 152/26 uvedl st-l mezi jiným, že bydlel v obci K. od 1. července 1901 do 31. prosince 1905, v obci G. od 1. ledna 1906 do 31. prosince 1907, v obci Š. od 1. ledna 1908 do 31. ledna 1911, pak dále v obci Ch. a Z.
Nař. rozhodnutím nevyhovělo min. vnitra st-lově žádosti, poněvadž dle § 1 cit. zák. mají za splnění ostatních podmínek nárok na udělení čsl. státního občanství pouze ti státní občani býv. Uherska, kteří před 1. lednem 1910 alespoň 4 roky nepřetržitě měli své bydliště v některé obci Slov. nebo Podk. Rusi, žadatel však, jak plyne z dokladů jím předložených, zejména i z potvrzení obce G. ze 14. září 1927, bydlel od 1. ledna do 31. února správně prosince 1907 v této obci, takže nedovršil tam čtyřletí a nemohl ho ani jinde dovršiti, poněvadž doba od 1. ledna 1908 do 1. ledna 1910 již k tomu nestačila.
O stížnosti nss uvážil: — — — —
Na sporu jest otázka, jak jest rozuměti ustanovení § 1 zák. č. 152/26, že na udělení čsl. stát. občanství mají nárok ti státní občané býv. Uherska, kteří před 1. lednem 1910 aspoň čtyři roky měli bydliště v některé obci Slov. nebo Podk. Rusi. Z toho, že žal. úřad nepřihlížel k době bydliště v obci K. od 1. července 1901 do 31. prosince 1905, přesahující dobu 4 let a neuznal nároku proto, že st-l v době od 1. ledna 1906 do 1. ledna 1910 nevykázal nepřetržitý čtyřletý pobyt v některé obci na Slov. neb Podk. Rusi, jest zjevný právní názor žal. úřadu, že čtyřleté nepřetržité bydliště dle cit. § 1 musí býti prokázáno v době od 1. ledna 1910 zpět počítajíc, tedy jinými slovy, že zákon požaduje průkaz nepřetržitého bydliště v některé obci na Slov. nebo Podk. Rusi v době od 1. ledna 1906 do 1. ledna 1910.
Stížnost naproti tomu hájí názor, že § 1 cit. zák. vyžaduje zcela všeobecně pouze čtyřleté nepřetržité bydliště v době před 1. lednem 1910 bez jakéhokoliv omezení na dobu od 1. ledna 1906 do 1. ledna 1910, takže stačí k nabytí nároku na udělení čsl. stát. občanství okolnost, že dotyčná osoba bydlela po čtyři roky nepřetržitě v některé obci na Slov. nebo Podk. Rusi před 1. lednem 1910, že však jest lhostejno, kdy toto kvadrienium bylo dokončeno, jen když od dovršení tohoto čtyřletí ona osoba stále měla bydliště na území náležejícím nyní k Čsl. republice.
Nss neuznal stanovisko žal. úřadu správným.
Paragraf 1 odst. 1 úst. zák. č. 152/26 stanoví, že státní občané býv. Maďarska, kteří »pred dňom 1. januára 1910« měli aspoň čtyři roky nepřetržitě bydliště v některé obci Slov. nebo Podk. Rusi . . . . . ., mají za splnění ostatních tam uvedených podmínek nárok na udělení čsl. státního občanství.
Ustanovení toto mluví zcela všeobecně o čtyřletém kvalifikovaném pobytu před 1. lednem 1910 a neobsahuje omezení na dobu od 1. ledna 1906 do 1. ledna 1910, takže nutno souditi, že kvadrienium v jiné obci dovršené i před 1. lednem 1910 může zakládati — jsou-li tu ostatní podmínky— nárok na udělení čsl. stát. občanství a to tím více, když i v dalším zákon požaduje nepřetržité bydliště na území nynější republiky Čsl. od uplynutí uvedených čtyř roků až do podání žádosti. Tím, že zákon nestanoví požadavek nepřetržitého dalšího bydliště od pevného termínu 1. ledna 1910 — který by dle výkladu žal. úřadu jedině přicházel v úvahu — nýbrž od zcela neurčitého termínu »uplynutí uvedených čtyř roků«, dal zcela zřejmě na jevo, že nemá na mysli dovršení čtyřletého pobytu dnem. 1. ledna 1910, nýbrž případně dovršení kvadrienia i před tímto dnem, pročež padá i stanovení počátku kvadrienia dne 1. ledna 1906. Ostatně byl by zákonodárce, kdyby byl chtěl stanoviti omezení tak dalekosáhlého významu, toto omezení musil jasně vyznačiti dikcí »od 1. ledna 1910 zpět počítáno« nebo »v době od 1. ledna 1906 do 1. ledna 1910«.
Tomu svědčí i důvodová zpráva (Tisk č. 225), kde se praví: »Prakticky znamená náš návrh toliko, že každý, kdo na území Čsl. republiky bývá aspoň od 1. januára 1906 . . . . . . má nárok na to . . . . . .« — Konečně mluví i celá tendence, jež vedla k vydání tohoto zákona, pro názor stížností hájený, neb tímto zákonem měl býti dle materialií k němu odstraněn důsledek judikatury nss-u, že dle § 10 zák. čl. XXII:1886 nenabývá se dom. práva na podkladě čtyřletého kvalifikovaného pobytu v některé obci ipso jure, nýbrž teprve výslovným přijetím do obecního svazku, pročež osoby, jimž nebylo zvláštním aktem dom. právo uděleno, nestaly se, i když vykazovaly před 1. lednem 1910 kvalifikovaný čtyřletý pobyt na území nynějšího Slov. a Podk. Rusi, na základě § 1 bodu 1 úst. zák. č. 236/20 čsl. státními občany. Má-li tento úmysl dosíci svého uskutečnění, nelze rozumně činili rozdíl mezi tím, zda rozhodné kvadrienium bylo dovršeno právě teprve dnem 1. ledna 1910 nebo zda se to. stalo již v nějakém dřívějším termínu, kdyžtě právě svazek určité osoby s teritoriem nynější republiky Čsl. tvoří důvod, aby jí bylo uděleno čsl. státní občanství.
Z uvedeného plyne, že jak slovní znění 1. odst. § 1 cit. zák., tak i celková tendence tohoto zákona brání výkladu žal. úřadu a jest pouze zkoumati, zda snad ostatní ustanovení zákona nenutí k jinému názoru a to zvláště § 4 bod d), dle něhož žadatel má udati svůj pobyt od 1. ledna 1906 počínajíc.
Nss neshledal však, že by na ustanovení toto se mělo hleděti jako na autentický výklad toho, co zákonodárce v § 1 zamýšlel vysloviti, neboť § 4 neobsahuje materielní normy stran nároku na udělení čsl. stát. občanství, nýbrž normuje v této své části pouze formální náležitosti žádosti, a dosah určitého materielního předpisu, jaký jest obsažen v § 1, nutno vykládati z jeho znění a tendence, aniž by se z dotčeného ustanovení dalo usuzovati, že zákon tím chtěl změniti smysl § 1 zde zcela jasně vyjádřený.
Jest tudíž nař. rozhodnutí založeno na mylném právním názoru a bylo je proto zrušiti dle § 7 zák. o ss.

Citace:

č. 8291. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství JUDr. V. Tomsa, 1929, svazek/ročník 11/2, s. 513-515.