Č. 10084.

Pojištění nemocenské: Podléhá místní jednatel pojišťovny pojistné povinnosti nemocenské podle zák. č. 268/19?
(Nález ze dne 20. října 1932 č. 15926.)
Prejudikatura: Boh. A 3977/24, 4330/25, 7129/28.
Věc: První česká vzájemná pojišťovna v Praze (adv. Dr. Evžen Pštross z Prahy) proti ministerstvu sociální péče o nemocenské pojištění Josefa V.
Výrok: Nař. rozhodnutí se zrušuje pro vadnost řízení.
Důvody: Ve sporu o to, podléhá-li inspektor Josef V. v B. jako místní zástupce První české vzájemné pojišťovny v Praze nemocenskému pojištění podle § 1 odst. 1 nemoc. zák. č. 268/19, rozhodla osp v Brandýse n. L. výměrem ze 14. března 1925, že V., obstarávaje pro jmenovanou pojišťovnu služby na základě smluveného poměru a za smluvenou provisi, a vykonávaje služby ty jako své zaměstnání hlavní, z kterého jedině své živobytí čerpá, podléhá podle cit. § 1 odst. 1 nem. zák. pojištění pro případ nemoci, a vyslovila dále, že První česká vzájemná pojišťovna v Praze jest povinna Josefa V. ode dne přijetí do svých služeb k okr. nemoc, pokladně v B. přihlásiti.
Toto rozhodnutí bylo potvrzeno v pořadu instančním nař. rozhodnutím z jeho důvodů, k nimž bylo ještě dodáno: »I v doplněném řízení bylo prokázáno, že Josef V. byl vůči pojišťovně v takovém poměru závislosti, že lze mluviti o poměru služebním. To vyplývá jak z instrukce pro zástupce odvolatelky vydané v roce 1904, tak i z instrukce z roku 1918, kterou odvolatelka uznává za rozhodnou v tomto případě, i ze všeobecných stanov, vydaných v roce 1926, v nichž v článku 21 uvedeno, že jednatelé vázáni jsou rozkazy jim od ředitelství danými. V instrukci z roku 1918 jest uvedeno, že zástupci nesmí konkurovati jiným zástupcům, musí podrobiti se ustanovením jednatelského reversu, ředitelství zkoumá a reviduje jejich činnost a musí se zástupce podrobiti pokynům ředitelství, jež při příležitosti kontroly jsou mu dány, atd. Rovněž z korespondence předložené vyplývá, že Josefu V. bylo ukládáno jisté pensum obchodů a ukládáno mu na příklad, aby všechny knihy dal ajourně zanésti a aby i manipulace účetní byla ajourně vedena. Pro případ, že by pensum dodrženo nebylo, činí se Josefu V. pohrůžka, že zastaví se poskytování mimořádných výhod. Krom toho dopisy v této věci řízeny jsou na inspektorát pojišťovny v B., jako by šlo o její zcela podružnou a podřízenou kancelář a nikoliv o neodvislého zástupce. Námitka, že První česká vzájemná pojišťovna a Česká vzájemná životní pojišťovna jsou dva různé subjekty, nemá v daném případě významu, ježto v záhlavích dopisů, řízených Josefu V., resp. inspektorátu, jsou koordinovaně uvedeny firmy obě a krom toho podle dopisu z 2. února 1928 přímo První česká vzájemná pojišťovna vytýká při uzávěrce životni statistiky malou produkci Josefa V. a zdůrazňuje, že tato nedosáhla předepsané výše. Jest tedy poměr služební závislosti prokázán.«
O stížnosti uvážil nss toto:
Na sporu jest otázka, zdali Josef V. ve svém zaměstnání jako zástupce na provisi byl vůči st-lce ve služebním poměru, zakládajícím nemocenskou pojistnou povinnost podle § 1 odst. 1 zák. č. 268/19, podle něhož jest pro případ nemoci pojištěn, kdo vykonává práce nebo služby na základě poměru pracovního, služebního nebo učňovského a nevykonává jich jako vedlejší zaměstnání nebo příležitostně.
Poměr služební, jak jej má na mysli cit. předpis, není ničím jiným, nežli poměrem, jenž vyplývá mezi smluvními stranami z uzavření smlouvy služební podle § 1151 o. z. o., jež vzniká, zaváže-li se někdo konati jinému po nějakou dobu služby. Podle toho jsou podstatné znaky služební smlouvy, tedy i služebního poměru, na straně zaměstnancově závazek konati služby a z toho vyplývající poměr podřízenosti a vázanosti na rozkazy zaměstnavatelovy (srov. Boh. A 4330/25, 7129/28 a j.).
Jest mimo spor, že Josef V. byl jednatelem (zástupcem na provisi) stěžující si strany, zprostředkovav pro ni obchody pojišťovací a inkaso prémií. Osoby, které uzavírají nebo zprostředkují obchody pro jiné osoby (jednatelé, agenti, zástupci na provisi, akvisitéři) jsou, činí-li tak po živnostensku, samostatnými kupci (arg. čl. 4, 271 č. 3 a 272 č. 4 obch. zák.). Sem náleží i zprostředkování pojištění na premie. Není ovšem závady, aby obchodník ke zprostředkování svých obchodů používal svého zaměstnance. Takovýto nesamostatný jednatel podléhá ovšem nemocenskému pojištění podle cit. § 1 nem. zák. Jednatel je k principálovi vždy v poměru smluvním. Tak je tomu u jednatele samostatného i nesamostatného. Zdali pak in concreto jest jednatel zaměstnancem obchodníkovým, řešiti jest z obsahu smlouvy mezi nimi uzavřené, a lze na existenci poměru služebního usuzovali jen tenkráte, když na straně jednatele jest taková podřízenost a vázanost na rozkazy obchodníkovy, které nelze pojmově sloučiti s postavením jednatele samostatného.
Žal. úřad zodpověděl spornou otázku existence služebního poměru kladně, zjistiv na podkladě konaného šetření, že Josef V. byl vůči st-lce v takovém poměru závislosti a vázanosti na její rozkazy, jak předpokládá smlouva služební. Stížnost se naproti tomu snaží dovoditi, že všechny známky, vypočítané nař. rozhodnutím pro kvalifikaci poměru mezi stěžující si pojišťovnou a Josefem V. jako poměru služebního nejsou přiléhavými, prokazujíce jedině, že mezi stranami existovala úmluva, kterou však třeba kvalifikovati za smlouvu zmocňovací, t. j. smlouvu za účelem vedení cizích záležitostí po rozumu § 1002 o. z. o., která však nezakládá pojistnou povinnost podle cit. § 1 nem. zák. Míní, že instrukci a rozkazům zmocnitele se musí podrobiti každý zmocněnec, což je prý přirozeným důsledkem poměru jednatele ke stěžující si pojišťovně, zákaz konkurence rovněž prý nevybočuje z mezí pojmu zmocňovací smlouvy, nýbrž jest jen další známkou ku specialisaci smlouvy té, dále má prý jistě zmocnitel právo zkoumati činnost svého zmocněnce, který se musí podrobiti jeho pokynům a i jeho kontrole. Dovozuje dále, že smlouva zmocňovací, jsouc smlouvou oboustrannou, ukládá oběma stranám určité povinnosti a vyhražuje jim určitá práva, má tedy i zmocnitel podle pojmu zmocňovací smlouvy právo uložiti zmocněnci, aby vykonal určité pensum obchodů, a jest dále jenom důsledkem řádného hospodaření, jestliže stěžující strana na zmocněnci žádala, aby vedl přesné a ajourní zápisy o obchodech jím zprostředkovaných, ježto by jinak byla znemožněna vzájemná kontrola o nároku na provisi a její výši. Konečně míní, že na povaze poměru mezi stěžovatelkou a jednatelem nemůže ničeho měniti, označuje-li se jednatel inspektorem a jeho kancelář inspektorátem.
Nss shledal stížnost důvodnou.
Ze smluvních ustanovení reversu a instrukce pro zaměstnance stěžující si pojišťovny, na něž poukazuje nař. rozhodnutí, vyplývá, že podle srovnalé vůle stran vyvíjel Josef V. pro st-lku činnost jednatele na provisi, akvisitéra, a to tak, že za provisi zprostředkoval pojišťovací obchody, nebyl honorován za určitou práci po nějakou dobu konanou, jak to má na mysli § 1151 o. z. o., nýbrž jen za positivní výsledek, t. j. úspěch své zprostředkovatelské činnosti, a to provisi z pojišťovacího obchodu, bylo-li pojištění uskutečněno. Jemu nedostalo se tedy odměny (platu) za služby pro st-lku konané, nehledíc k jejich výsledku, nýbrž výhradně jen v tom případě, došlo-li k uzavření jím zprostředkovaného pojištění. V opačném případě šlo risiko sebe intensivnější, leč neúspěšné činnosti V.-ovy, vyvinuté ve prospěch st-lčin, jen na vlastní jeho vrub.
Žal. úřad shledal ve smluvním poměru takto sjednaném pojmové znaky smlouvy služební, ježto podle všeobecných stanov stěž. si pojišťovny a podle instrukce pro její zástupce byl zástupce vázán rozkazy, danými mu ředitelstvím ústavu, nesměl konkurovati jiným zástupcům, musil se podrobiti ustanovením jednatelského reversu, jeho činnost byla revidována ředitelstvím a musel se podrobiti pokynům, jež mu u příležitosti kontroly byly dány, měl uloženo jisté pensum obchodů a bylo mu ukládáno, aby všechny knihy dal ajourně zanésti a vedl ajourně též účetní pomůcky. V těchto smluvních povinnostech spatřoval tudíž žal. úřad splněny pojmové znaky služebního poměru podle hoření definice, t. j. podřízenost a vázanost Josefa V. na rozkazy st-lky, přesahující meze smluvních závazků samostatného jednatele. Činí tak po názoru nss-u neprávem.
Smlouva V.-ova se st-lkou uzavřena byla podle spisů podpisem jednatelského reversu tohoto znění: »Přijímaje udělené mi jednatelství První české vzájemné pojišťovny v Praze, zavazuji se, že veškerá do mé působnosti náležitá jednání ve smyslu obdržených instrukcí aneb i podle budoucně mi sdělených jednacích pravidel vždycky ze vší síly, se svědomitou pilností, správně a horlivě ve prospěch ústavu řádně vyřizovati budu, že žádného jednatelství nijaké jiné společnosti k stejnému nebo podobnému účelu bez předchozího svolení ředitelstva nepřijmu, že jednatelství nynějšího se nevzdám, leč po 14denní výpovědi. Mimo to zavazuji se, že všecky písemnosti, knihy, peníze a jiné předměty, ku pojišťovacímu řízení příslušné, vždy odděleně a tak uschovám, aby jako svěřený statek a věci k věrné ruce dané pro ředitelství každé chvíle k libovolnému s nimi naložení pohotově byly. Podrobuji se ve všech právních rozepřích, jež by z postavení mého jednatelského vznikly, soudu v Praze.«
Takto uzavřená smlouva jest smlouvou oboustrannou. Takovéto smlouvy již podle svého pojmu a právní povahy obsahují vzájemné povinnosti a závazy obou smluvních stran. Samostatnosti jednatelově není však na újmu, jestliže v takové smlouvě jsou vymezeny určité jeho povinnosti, jež vymezují obor jeho působnosti a slouží vzájemné kontrole plnění smluvních disposic, jako povinnost vésti ajourně knihy a účetní pomůcky, nebo disposice omezující jeho působnost věcně neb místně neb jinak v určitých stránkách. Totéž platí i o stanovení minimálního obratu (pensa), jehož nedodržení má dle zjištění žal. úřadu pro jednatele v zápětí zastavení mimořádných výhod, tedy újmu majetkovou. Nedocílí-li se takového limita, jde skutečnost ta na vrub zprostředkovatele jako samostatného podnikatele a má význam ten, že si musí dáti líbiti důsledky spočívající ve ztrátě nebo snížení podnikatelského zisku; na povaze činnosti jinak samostatné skutečnost ta nic nemění, majíc povahu pouhého smluvního omezení pojmově přípustného i při smlouvě jednatelské. Že kontrola činnosti jednatelovy st-lkou nepříči se povaze takovéhoto jednatelství, jsouc nutným a přirozeným důsledkem vzájemných smluvních závazků, postihujících i samostatného jednatele, uvedeno bylo již dříve.
Takováto smluvní ustanovení, plynoucí ze samé podstaty oboustranné smlouvy, nezakládají však o sobě ještě podřízenosti a vázanosti, charakterisující pojmově poměr služební, a nečiní ještě jednatele nesamostatným zaměstnancem firmy, není-li tu zvláštních ustanovení, která by o podřízenosti a vázanosti jeho svědčila. Předpisů takových však žal. úřad nezjistil. Klade-li důraz na to, že čl. 21 odst. 2 Všeobecných stanov stěžující si pojišťovny z roku 1926, jenž se zmiňuje o jednatelích ústavu, obsahuje passus: »Vázáni jsou rozkazy jim od ředitelství danými...«, přehlíží jednak, že jde o stanovy z r. 1926, které pro pojištění nemocenské podle zák. č. 33/1888 ř. z., pozbyvšího platnosti koncem června 1926, sotva lze bráti v úvahu, jednak, že smluvní závazek V.-ův nezakládá se na těchto stanovách, nýbrž na shora cit. reversu a instrukci, v něm dovolané. Revers nemluví o rozkazech ředitelství. Instrukce v tomto směru jedině ukládá zástupcům, že si nesmí navzájem konkurovati, stanoví se, že zástupce vlastnoručním podpisem reversu a ustanovení o sazbách provisních béře na sebe závazky tam uvedené, vyhražuje ředitelství právo, úředníky svými zkoumati obchodní činnost zástupců na podkladě jejich knih, skontra hotovosti atd., jednotlivá ustanovení této instrukce vysvětlovati, rozšiřovati a zastavovati, a stanoví povinnost zástupce, aby takovým pokynům ředitelství se podrobil. Nelze proto ani ustanovení zmíněných stanov vykládati šíře,nežli jak toto rámcové ustanovení v instrukci je rozvedeno, i kdyby se připustilo, že zakládá nějaký smluvní závazek jednatelů. Jde tu opět jen o smluvní omezení nebo vymezení plynoucí z postavení jednatele, k jehož povinnostem náleží hájiti zájmy své firmy a tím zároveň i zájmy své vlastní, což nutně vyžaduje spolupráce obou, jež na straně firmy se bude přirozeně jeviti v pokynech a direktivách udělovaných zmocněnci. Že by šlo o takové příkazy stěžovatelčiny, jež by byly V.-ovi bránily, aby v rámci svého zmocnění vystupoval samostatně, zjištěno nebylo. I Josef V. sám uvedl, že nebyl povinen navštěvovati určité osoby a určitá místa.
Poukazuje-li ještě nař. rozhodnutí na to, že st-lka dopisy v této věci adresovala nikoliv na Josefa V., nýbrž na »inspektorát v B.«, jest okolnost ta zcela nerozhodnou, ježto otázka, zda někdo je samostatně nebo nesamostatně výdělečně činným, jest otázkou práva materielního, pro jejíž vyřešení mohou přijití v úvahu jen věcná hlediska, jak shora byla uvedena.
Žal. úřad, převzav i odůvodnění rozhodnutí nižších stolic, klade tím důraz i na okolnost, že V. konal služby st-lce jako své zaměstnání hlavní, z něhož jedině své živobytí čerpá. Okolnost ta je pro posouzení otázky, zdali in concreto jde o služební poměr čili nic, irelevantní, ježto hospodářská závislost sama o sobě služební poměr ještě nezakládá (srov. Boh. A 3977/24).
Poněvadž tedy žal. úřad v momentech, jež v rozhodnutí uvádí, neměl dostatečného podkladu pro závěr, že Josef V. byl ve služebním poměru ke stěžující si pojišťovně, a existence služebního poměru jest nutným předpokladem povinného nemocenského pojištění, bylo nař. rozh. zrušiti podle § 6 zák. o ss, aniž bylo třeba se zabývati vývody stížnosti, popírajícími, že Josefu V. bylo uloženo pensum st-lkou, ježto tato otázka pro vyřešení předmětného sporu nepadá na váhu.

Citace:

č. 10084. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1932, svazek/ročník 14/2, s. 419-423.